Karel Komers

* 1938

  • „Předtím jsem sloužil na čáře [na hranici s Maďarskem, tvořené Dunajem], ale tam se neutíkalo, do Maďarska. Nebyly tam žádné zátarasy. Dunaj se dal přeplavat, ale to byl spřátelený stát, takže tam se neutíkalo. Ale utíkalo se vejš, na začátku toho našeho úseku, do Rakouska. Mohl jste přeplavat do Maďarska a přes Maďarsko se do Rakouska dostat po souši anebo přes Dunaj, ale tam to bylo hlídané už hodně. Nebyly tam sice zátarasy, ale břeh byl hlídaný. Dalo se dostat na loď, dělali jsme hlídky, kontrolovali jsme lodě, jestli nevezou materiál na šmelinu, obchodní lodě, většinou z Jugoslávie, Maďarska. To mělo výhodu, že jsme měli neomezený přístup k alkoholu, když jsme dělali kontrolu na lodi, námořníci nás vždy vybavili nějakým pitím. Z toho pak byly maléry. Pár kluků se vždycky po službě namazalo. Nebylo to tam nějaký divoký. Případy, kdy tam někoho zastřelili a někdo se utopil, to plavalo po tom Dunaji a byl takový zvyk, že nikomu se nechtělo ty mrtvý tahat z vody, nechali se plavat do dalšího úseku. Řekli jsme si: ,Ať si to vyzvednou tam o kus dál.’ To byly úseky po několika kilometrech. Asi dvakrát jsme vylovili nějaké mrtvé, nevím, jestli zastřelené, nebo utopené. Byla to klidná hranice, ve srovnání s tou na západě.“

  • „To ještě byla taky taková nepříjemná událost. Ona tam sestra přijela s babičkou, dostaly nějaké vyrozumění, že maminka zemřela. Divím se, že ji tam vůbec objevily. Nebo to bylo přes toho bratra, to už taky nevím. Den po její smrti se tam dostaly, byly se tam podívat. Ležela tam ještě s několika dalšími mrtvými lidmi na chodbě, přikrytá prostěradlem. To jim ještě ukázali pod tím prostěradlem, že je to maminka, a nechali je tam ležet. Místo pohřbu jsme už nenašli, údajně byla na některém pražském hřbitově pohřbena do hromadného hrobu. Tenkrát nebyla možnost se toho pohřbu zúčastnit. Musel by to nějak zařídit ten otcův bratr, ale nic takového se nestalo. Nevíme, kde ji pohřbili, údajně v hromadném hrobě, to tenkrát bylo běžný.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary, 21.03.2022

    (audio)
    duration: 02:12:06
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Z Karlových Varů jsme utíkali před nacisty jen s kufříkem

Karel Komers v mládí
Karel Komers v mládí
photo: archiv pamětníka

Karel Komers se narodil 22. dubna 1938 v Karlových Varech v rodině krejčovského mistra Josefa Komerse. Jeho matka, za svobodna Woditschková, byla židovského původu. Po mnichovské dohodě a německém záboru Sudet musela rodina uprchnout do vnitrozemí, usídlila se v Praze. Josef Komers se odmítl se svou ženou rozvést a byl internován v táboře v Bystřici u Benešova pro manžele židovských žen. Matka díky tomu unikla deportaci, ale po manželově uvěznění onemocněla a zemřela v lednu 1945. Po válce se ovdovělý Josef Komers se svými dětmi vrátil do Karlových Varů, kde opět provozoval krejčovskou živnost. Ta ale byla po únoru 1948 znárodněna, a Karla Komerse tak po desítky let pronásledoval cejch nesprávného „třídního původu“. Nemohl studovat, absolvoval pouze chemické učiliště v Sokolově a večerní chemickou průmyslovku. V rámci základní vojenské služby byl přidělen k pohraničníkům, kteří hlídali československo-maďarskou hranici na Dunaji. V sokolovské chemičce pracoval až do roku 1967, kdy našel zaměstnání ve vodárně v Karlových Varech-Tuhnicích. V den okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy tam zcela sám řešil složitou situaci zásobování města vodou. V tuhnické vodárně působil až do roku 1984 a poté pracoval v nově otevřené vodárně v Březové, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 2003.