Bessel Kok

„Těsně než jsem odjel na Nový Zéland – protože já jsem chtěl jet na Nový Zéland, v tom roce jsem se rozvedl… Rozvedl jsem se, byl jsem zas nezadaný mládenec a chtěl jsem odjet na Nový Zéland. A pak mi zavolali z Berlína, člověk jménem Peter Fleischmann, slavný režisér, autor kultovních německých filmů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Natočil slavný film Jagdszenen aus Niederbayern. Je to skvělý chlapík, a měl dalšího kamaráda, Volkera Schlöndorffa, dalšího slavného režiséra. Fassbinder… To byla celá ta poměrně dost známá generace filmařů z Německa. A ti mě teď žádali o pomoc, protože padla zeď, Die Maur, a to studio, slavné německé filmové studio v Berlíně na místě zvaném Babelsberg v bývalém východním Německu, mělo být privatizováno, protože privatizovat se tehdy mělo úplně všechno. Určitě si tu dobu pamatujete. A tak si říkali… Jedna velká developerská firma z toho prostě chtěla udělat parkoviště.”

„Tenkrát jsem Havla také jednou dost rozzlobil. Bavili jsme se o Rusku, mohlo to být tak v roce dva tisíce sedm, a já jsem – tak jako v té době ledaskdo – použil jedno hloupé západní klišé, tedy že Putin samozřejmě diktátor je, ale jestli snad není možné, že Rusové právě někoho takového potřebují. Tenkrát se takové věci říkaly běžně. A Havel – což nikdy nezapomenu – prohlásil: ‚Bessele, tohle už nikdy neříkej! Žádná země nepotřebuje diktátora! A už vůbec ne Putina!‘ Mohlo to být tak v roce dva tisíce sedm, osm. A já už to nikdy neudělal. On se totiž dokázal naštvat, dokázal se naštvat docela dost.“