Anna Kofferová

* 1945

  • „Pražské jaro byla naděje, že se to změní. Tak jsme do toho vložili naděje, že budeme žít ve svobodnější zemi. Potom byla invaze. Musím říct, že jsme uvažovali o emigraci, ale já jsem cítila, že je to taková zrada, když odejdeme. Pořád byla nějaká naděje, že se to dá změnit. Můj manžel řekl: ‚Nebuď blbá.‘ Měl pravdu. Nakonec jsme odjeli, ještě koncem srpna jsme odjížděli.“

  • „Než jsme odjeli, tak my jsme měli takový kamrlík v Nuslích na půdě, byli jsme šťastný, že někde vůbec můžeme bydlet, a tam jsme pálili papíry z KANu [Klub angažovaných nestraníků]. Museli jsme otevřít vikýř. Pamatuju si, aby se to nikomu nedostalo do rukou, seznam členů KANu, tak jsme to spalovali. Kouřilo se z vikýře a říkali jsme si: ‚Přijde policie?‘ Nepřišla, ale byla to taková komická situace.“

  • „Já jsem zažila invazi v Rusku. Cítila jsem ty neuvěřitelné dezinformace, které tam panovaly. Všichni nám říkali: ‚Co vy to tam děláte? Oni už byli tak vystavení těm dezinformacím... My jsme byli někde v lese na houbách ve čtyři ráno a tam jsem se dozvěděla ze Svobodné Evropy, že je invaze. Rusové, takoví mladí doktoři, říkali: ‚Tanky v Praze? To my tady máme pořád. To snad není tak hrozný.‘ Sympatizovali s námi, ale nebrali to tak tragicky jako my. Prvním letadlem jsme se vrátili zpátky pětadvacátého srpna. Takže jsem to tady viděla.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.02.2023

    (audio)
    duration: 01:33:23
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Invazi jsem prožila v Rusku

Anna Kofferová, 1965
Anna Kofferová, 1965
photo: Archiv pamětnice

Anna Kofferová, rozená Gutmannová, se narodila 24. listopadu 1945 v Londýně. Její rodiče Amálie a Arnošt Gutmannovi do Velké Británie odešli v březnu roku 1939, díky čemuž se jako Židé vyhnuli tragickému osudu, který by je nejspíš v Protektorátu Čechy a Morava čekal. Velká část jejich rodin druhou světovou válku nepřežila. Po absolvování dvanáctileté školy v roce 1963 si pamětnice podala přihlášku na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1964 se provdala za Petra Koffera. Společně během Pražského jara vstoupili do Klubu angažovaných nestraníků (KAN). V roce 1968 úspěšně ukončila studium biochemie. Po náhodném pozvání od ruského kolegy prožili s manželem invazi vojsk Varšavské smlouvy v Sovětském svazu. Po návratu do Československa se rozhodli emigrovat. Do západního Německa odjeli 31. srpna 1968, odkud se po čtrnácti dnech vydali do Velké Británie. Usadili se v Londýně. V nepřítomnosti byli v Československu roku 1972 odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky na 15 měsíců odnětí svobody. V roce 1981 se vzdali československého občanství a díky tomu mohli pravidelně navštěvovat Československo. Roku 1987 se pamětnice rozvedla s Petrem Kofferem. V roce 1990 získala československé občanství zpátky. Od roku 2021 žije ve Walesu, kde také žijí její dva synové.