„Otec přišel ve vojenském kabátě a měl s sebou i kožich. V noci přišli banditi a ťukali na okno, abychom otevřeli. Vzali otci jak ten kabát, tak ten kožich. Já jsem spala na posteli, ono to leželo pode mnou, a oni to vytáhli. Ale jak šel otec do války, to si nevzpomínám. Jenom jak přišel."
„Byli jsme tam schovaní dva týdny, než Němci odešli. Jak odešli, tak jsme se vrátili zpátky, ale doma jsme už nic nenašli. Vymlácená okna i dveře a dům bez střechy. Nebyla tam ani drůbež, ani dobytek. Nic tam nezůstalo. Všechno jsme museli znovu udělat. A táta už tam nebyl. Už byl ve válce."
„V roce 1947 jsem šla do školy. Do školy chodili i ti, kterým bylo osmnáct let, i ti, kterým bylo sedm let. Chodili jsme všichni spolu. Škola byla v prostém domě a ve vesnici byly jenom tři třídy."
Neonila Hryhorivna Klymjuk, dívčím jménem Danyljuk, se narodila 29. listopadu 1940 v obci Vovnychi v Rivnenské oblasti na západní Ukrajině v tehdejším Sovětském svazu. Pamětnice vzpomíná na nacistickou okupaci Volyně v letech 1941 - 1944 i na situaci po druhé světové válce. Vzpomíná i na službu otce v Rudé armádě i na transporty obyvatel z vesnice Vovnychy do sovětských pracovních táborů (gulagů). Neonila Hryhorivna po válce vychodila deset tříd školy a poté pracovala v kolchozu i v dalších zaměstnáních. V roce 2019 bydlela ve městě Dubno na západní Ukrajině.
