The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Klement (* 1963)

• narodil se 25. července 1963 v Havlíčkově Brodě

• jeho dědeček byl kulak, otec sloužil u technických praporů

• vystudoval gymnázium a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy

• od roku 1986 učí na ZŠ V Sadech v Havlíčkově Brodě

• v roce 1989 se podílel na založení Občanského fóra v Havlíčkově Brodě, stal se jedním z mluvčích

• v roce 2024 žil v Havlíčkově Brodě

Někdo vnímá učitelské povolání jako poslání, někdo se k němu dostane oklikou a někdo omylem. Tak se v něm ocitl i František Klement z Havlíčkova Brodu. Učitel matematiky a informatiky se chtěl původně stát archeologem, ale nakonec ho zlákala deskriptivní geometrie. A protože ta se dala studovat jen v kombinaci s pedagogikou, bylo rozhodnuto. 

V osmdesátých letech o možnosti studovat na vysoké škole pořád místo schopností a znalostí rozhodoval hlavně třídní původ. A protože otec Františka Klementa pracoval v dělnické profesi, mladý student měl dveře ke studiu otevřené. Jeho původ byl ale trochu jiný. „Děda byl podle komunistů kulakem. Obhospořadoval dvacet hektarů. A můj otec, jako syn kulaka, byl zařazený k technickým praporům,” vypráví pamětník, že i když jeho už se dědečkovo hospodaření nedotklo, otec takové štěstí neměl. Nechvalně známé pomocné technické prapory mu ale nehrozily. „Těch kulaků bylo spousta, takže pokud k tomu člověk neměl nic jiného, tak šel jen k technickým praporům. Těch pomocných zas tolik nebylo,” vysvětluje, že zařazení jeho otce bylo o stupeň lepší, než kdyby skončil u černých baronů. „Také nesloužili se zbraní, fárali v dolech. A jak to znám z vyprávění táty, tak to taková sranda nebyla. Skutečné příběhy byly drsné,” popisuje, že Švandrlíkovy texty člověk musí brát s velkou nadsázkou. Zemědělského škraloupu se ale Klementovi zbavili a pamětníkův otec posléze nastoupil jako dělník na dráze. „Takže jsem byl dělnického původu a neměl jsem problém dostat se na školy,” vysvětluje stručně. 

Sovětský svaz byl v čele všeho

Studium gymnázia na konci sedmdesátých let nebyla taková výhra, jak se mohlo zdát. Spoustu věcí se učilo jinak, než jak to bylo ve skutečnosti. „Historie se učila z pohledu marxismu-leninismu. Sovětský svaz byl v čele všeho. Měl nejlepší armádu, zdravotnictví a všechno. A dějepis se přizpůsoboval,” vzpomíná pamětník hořce. „Nejvíc času se věnovalo národně osvobozeneckému hnutí. Tomu se přizpůsobovala současnost i minulost. Co se člověk nedozvěděl, to si pak musel najít sám,” přibližuje fungování školní výuky v době normalizace.

Františka Klementa v té době zajímala archeologie, ale brzy změnil názor. „Pracoval jsem na brigádách a výzkumech. Došel jsem k tomu, že to není cesta, kterou by se člověk mohl živit.” Místo toho mu učarovala deskriptivní geometrie, a proto se přihlásil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. „Nebyl tam převis, vybral jsem si obor, o který nebyl moc zájem. Šlo jen o to tu školu zvládnout,” vysvětluje. To se mu také povedlo a po ročním absolvování základní vojenské služby v roce 1986 nastoupil na základní školu v Havlíčkově Brodě jako učitel. 

Funkcionáři neuměli fungovat

V srdci Vysočiny ho také zastihla sametová revoluce. Tu Broďáci přijali s velkým překvapením. „Myslím, že to 95 % obyvatel nečekalo. Když na to dnes koukám zpětně, tak to asi malá skupinka věděla. Ale určitě bylo překvapení, že to komunistická strana pustila tak naráz, a to nejen pro nás, ale i disidenty v Praze,” hodnotí po letech převratné události listopadu 1989. Lidé byli podle jeho vzpomínek nadšení a chtěli zakládat Občanská fóra. Problémem bylo, že často nevěděli, kde vůbec začít. „Ve škole se sešla skupinka lidí, věděli jsme o sobě, že máme podobné názory. A začali jsme mluvit o věcech, které se začínaly dít,” vybavuje si František Klement první dny po demonstraci na Národní třídě. V té době začaly informace pomalu prosakovat do oficiálního televizního vysílání a tisku. Díky tomu se pravdu dozvídalo čím dál víc lidí z regionů. „Bavili jsme se s kolegou o tom, jak vzniká Občanské fórum, a došli jsme k tomu, že ho já mohu jmenovat mluvčím a on mě druhým – a tím že je to založené,” vypráví se smíchem, jak jednoduché bylo v revolučních dnech založit politické uskupení. Dohoda stvrzená na školní chodbě se bleskurychle donesla k soudruhu řediteli a František Klement spolu s kolegou byli na druhý den pozváni do ředitelny. „Mysleli jsme si, že jdeme na kobereček, ale soudruh ředitel si nás pozval jako mluvčí a ptal se nás, co má dělat se školou,” vysvětluje, jaké je v ředitelně čekalo překvapení. „Většina činovníků fungovala jako loutky, kterým přestřihli provázky. Byli zvyklí, že okresní výbor rozhodl o tom, co bylo správné, a sami neuměli fungovat,” dokresluje obraz tehdejší doby. 

Návštěvou v ředitelně bylo o nutnosti založení Občanského fóra v havlíčkobrodské škole rozhodnuto. „Ostatní nás potvrdili jako mluvčí, protože to nikdo nechtěl dělat. Začali jsme řešit, jak to bude ve škole a co se řekne žákům,” popisuje pamětník. Brzy přišla první demonstrace a generální stávka. I když bylo ve vzduchu cítit nadšení, spousta lidí se pořád bála. „Náměstí bylo celkem plný, až nás to všechny překvapilo. Ale lidé si pořád nebyli jistí. Pořád jsme čekali, odkud přijede Veřejná bezpečnost, aby nám to spočítala,” vysvětluje pamětník, že největší překvapení bylo, že demonstranty bezpečnost rozehnat nepřijela. Na improvizované tribuně před havlíčkobrodskou radnicí se střídal jeden mluvčí za druhým. A vystoupit se rozhodl i představitel výboru komunistické strany. „Začal s tím, že má pořád pocit, že toto shromáždění není povolené. A místo křičení, bučení a pískání se celé náměstí otočilo zády k němu. Deset minut tam mluvil a všichni dělali jakoby nic. Pak tam přišel jiný mluvčí a celý náměstí se zase otočilo zpátky k radnici a poslouchalo. To bylo takový hezký a milý,” vybavuje si úsměvnou historku, která potvrzuje to, že sametová revoluce byla skutečně sametová ve všech koutech Československé republiky. 

Stejně rychle, jako se dalo Občanské fórum ve škole dohromady, tak se i rozpustilo. Ale i to byl záměr jeho mluvčích. „Náš požadavek byl, aby byla škola apolitická. A když se o tom celostátně rozhodlo, tak jsme si řekli, že se jako OF musíme také zrušit,” vysvětluje jednoduchou rovnici. Aktivistickou činnost však nedokončili docela, část členů přešla do organizací v místě svého bydliště. Podle Františka Klementa byla Základní škola V Sadech první školou, která OF založila, a zároveň první, která ho rozpustila. A učitelé se po letech mohli poprvé svobodně nadechnout a neučit jen to, co jim diktoval Sovětský svaz. Změna osnov a výuky se ale pamětníka tolik nedotkla. „Já mám výhodu, že dodnes používám spis pana Euklida, který vznikl v roce dvě stě našeho letopočtu a je stále aktuální. Matika a český jazyk jsou stálice,” uzavírá pamětník své vyprávění.