Lubomír Khýr

* 1969

  • „Šli jsme směrem na náměstí Svobody, abychom tam hledali skupinky, ke kterým bychom se přidali k nějakému protestu. Tam ale stáli policajti a nasměrovali nás do vedlejší ulice. Šli jsme tou ulicí a zastavili nás civilisté, byla to Státní bezpečnost, a okamžitě nás předali uniformovaným příslušníkům Veřejné bezpečnosti. Kontrola občanek, zapisování. A Vladimíra Veselského si vzali bokem. Vystupoval tehdy jako mluvčí Moravské mládeže a prohlášení Moravské mládeže se četlo na Svobodné Evropě, takže už to byl sledovaný subjekt. Vladimíra tedy odvedli bokem a my jsme neviděli, co se tam děje. Stáli jsme na cestě, mezi námi, chodníkem a výlohou bylo vyšší auto, nevím, jestli policejní avia. Pak jsme jen slyšeli řinčení skla a nějaký křik. Nás odtamtud vyhnali. Pak jsme se dozvěděli, že ho prohodili výkladem a obvinili z útoku na veřejného činitele.“

  • „Důležitá byla jedna schůzka v období, kdy zatkli Standu Devátého. Měli jsme pracovní setkání, kdy jsme vytvářeli transparenty, takové velké bannery ze sešitých prostěradel, na které jsme, už nevím, jestli spreji nebo barvou, psali ‚Stanislav Devátý zatčen‘. Psal jsem to já mým technickým písmem, které jsem měl dobře naučené ze školy. A ty transparenty jsme rozvěšeli v Brně v České ulici, tam úplně nahoře, kde je křižovatka ve tvaru T a kde jezdí na všechny strany šaliny, tedy brněnské tramvaje. V nejfrekventovanějším čase, aby to vidělo co nejvíce lidí, tedy kolem třetí hodiny, když se lidé rozjížděli z práce, jsme to tam instalovali. Vázali jsme to za šňůrky na zábradlí, kde byly podobné poutače, které zvaly na fotbalové zápasy. Ty jsme překryli. Druhý den jsme tam ještě rozhodili spoustu letáků s informací, kdo je to Stanislav Devátý a proč byl zatčen.“

  • „Tenkrát jsem bydlel na ubytovně Průmyslových staveb Brno v Komárově a kousek od ubytovny bydlel Dalibor Havlík, se kterým jsem se setkal v hospodě, kam jsem chodíval. Zaujal mě, protože měl dlouhé vlasy a četl knížky. Dal jsem se s ním do hovoru, on se se mnou začal bavit. Když zjistil, že mám v hlavě srpy a kladiva, jako že je to něco normálního, tak mi začal půjčovat knížky a časopisy. Hlavně exilovou literaturu. Byl to pro mě šok. Pamatuji si, že jsem dva měsíce chodil jako ve snách. Nebyla se mnou řeč. Byl jsem na sebevraždu, protože se mi zhroutil celý můj svět. Cítil jsem se podvedený. Byl jsem naštvaný na rodiče, na školu, na celý ten systém, že mě celou dobu tak podváděli.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 11.04.2022

    (audio)
    duration: 01:50:42
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 19.04.2022

    (audio)
    duration: 01:30:09
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když mi došlo, jak nás komunisté oblbují, začal jsem jim škodit

Lubomír Khýr / kolem roku 1989
Lubomír Khýr / kolem roku 1989
photo: Archiv pamětníka

Lubomír Khýr se narodil 20. dubna 1969 v Rýmařově na Bruntálsku. Vyrůstal v Břidličné. Vystudoval Stavební průmyslovou školu v Opavě. V roce 1988 dočasně přesídlil do Brna, kde začal navštěvovat přípravný ročník Vysokého učení technického a zároveň pracovat jako dělník na stavbách. V Brně se seznámil s lidmi z disentu. Zapojil se do vydávání samizdatové literatury, šířil letáky a petice za propuštění politických vězňů, účastnil se protestních akcí. Spoluzakládal nezávislou iniciativu Moravská mládež. Účastnil se aktivit Společnosti přátel USA a Hnutí za nenásilí. Svědek sametové revoluce v Brně. Po roce 1989 se přestěhoval do Opavy. Oženil se, narodili se mu tři synové. Vystřídal řadu zaměstnání. Patnáct let pracoval v bankovnictví. Odstěhoval se do Hněvošic na Hlučínsku. V roce 2016 se u něj projevila oční vada, kvůli které přišel asi o osmdesát pět procent zraku. Od mládí se věnoval hudbě, v invalidním důchodu se pro něj stalo skládání a hraní bluesových písniček hlavní činností. V roce 2022 žil v Hněvošicích na Hlučínsku.