Augustin Karel

„Nechtěli nás pustit na Hrad. Tenkrát byl prezidentem Beneš. Ale oni chtěli, aby se stal prezidentem Gottwald. Tak proti nám vystupovali různí lidé, mládež a podobně. Nechtěli nás tam pustit, abychom se dostali na Hrad. A my je tam nepustili, až se stal Gottwald prezidentem. Pak jsme s ním vystoupili na Staroměstském náměstí, kde vystupoval. Bylo to tam rozbité ještě od německých tanků. Bylo tam udělané pódium, a my jsme stáli před Gottwaldem a on už mluvil jako prezident. Vezl jsem ho ještě s pár chlapci po silnici z Prahy až do Brna. Stál jsem tam dokonce vedle něj. Mám s ním jednu historku. Měl rád koňak. A tehdy ještě neexistovalo nic, aby se vyzkoušel. Tak jsem se musel napít a pak jsem to teprve předal jemu, a on se napil.“

„V roce 1947 jsem absolvoval policejní školu. Dostal jsem hodnost strážmistra a konečně také uniformu. Potom jsem dva roky hlídal na hranicích v Kryštofových hamrech. Brigáda se nacházela v Přísečnici, Kryštofovými Hamry vedl potok mezi Německem a Československem. Byly tam bažiny, chodili jsme ozbrojení a v noci jsme číhali na uprchlíky. Dva se zbraní v ruce se mi dokonce podařilo zadržet.“

„Prvního července 1945 mě kapitán Hájek v Mostě naložil, odvezl mě do Prahy a tam mě jmenovali příslušníkem Národní bezpečnosti. V roce 1947 jsem absolvoval policejní školu. Měl jsem předtím hodnost svobodníka, desátníka a pak strážmistra. A konečně jsem dostal uniformu. Předtím jsme měli na sobě hadry. Pak nás na dva roky poslali na hranice do Kryštofových Hamrů. Vedl tam potok mezi Německem a námi. Byly tam bažiny a my tam chytali Němce. V noci jsme tam na ně číhali a mně se dokonce podařilo dva se zbraní v ruce dostihnout. Oni byli ozbrojení a já samozřejmě také.“

„Vozil jsem Che Guevaru. V Československu byl dva roky po sobě, byl ministrem zahraničího obchodu a ministrem průmyslu. Říkal: ,Až přiletím domů, předám funkce Fidelovi.‘ To udělal a pak šel pomoct kamarádům někde v Latinské Americe a tam ho zabili. Vozil jsem také Brežněva, Chačaturjana, Chruščova, maršála Koněva, etiopského císaře Haile Selassieho – ten mi dal řád Zlaté hvězdy Etiopie, belgického krále. Belgický král mě pak pozval do Lucemburku a zařídil pro mě a manželku cestu do Jihoafrické republiky.“

„Naložili nás a vezli do Prahy. Mě a ještě dva kolegy. Vybírali dva z té čety u hranic. V Praze jsme zase začali bojovat v tom směru, že ti naši nadřízení chtěli, aby se stal Gottwald prezidentem. Spalo se všude možně, třeba ve Vršovicích, tam, co je dnes Slávie, nebo v Přípotoční ulici. Spali jsme na podlaze a kde se dalo, a odtud jsme jezdili do Prahy a bojovali proti národním socialistům. Skutečně jsme zvítězili a Gottwald se stal prezidentem.“