Jan Karas

* 1937

  • "Tam jsem přišel. Tam vysvléct donaha. Sebrali mi věci. Oblékl jsem si ty vězeňské šaty, ten mundúr. Zase tam zavázali oči. Začali se mnou točit všelijak. [Ruku] na zábradlí a na celu. Byl jsem na cele, to si pamatuju, protože jsme měli číslo domu – taky číslo 368. Slyšel jsem odbíjet hodiny v Karlových Varech na kostele. Vždycky tam bily hodiny a kdy bily. Tam se dělal takzvaný vězeňský kalendář. To už jsem tam odkoukal, co byli přede mnou. Tak vždycky, když mě zatkli, tak jsem si tam napsal, vyškrábal na zeď datum, den a pak se dělaly čárky. Takhle na zeď. První den jedna čárka, druhá. Až bylo šest čárek. Sedmá se dělala přes, to byl týden."

  • "Potom tam ke mně dali nějakého –nevím, jestli to byl nějaký konfident, protože oni to dělali tak, že třeba když jsem nechtěl vypovídat, tak dali jako vězně k druhému a ten se vyptával: 'Já jsem tady za tohleto a za tohleto. Za co jsi tady ty?' Takhle si povídali mezi sebou. Já jsem se potom ptal, když jsme byli v Plzni, a měl to být nějaký Dobrovský, měl to být doktor. Ten se mnou tam byl asi dva týdny. Tak jsem se na to jméno ptal. My jsme byli v konfederaci politických vězňů a oni měli seznamy, tak jsem se ho ptal, jestli to jméno tam figuruje někde, protože každý, kdo byl zavřený, to bylo K 231. On říká: 'To jméno tam není.' Tak jsem si myslel, že to mohl být nasazený nějaký konfident ke mně do té cely."

  • "Když byl ten soud, tak z toho JZD nás vyloučili, protože otec byl souzený, já byl souzený, bratr byl v zahraničí, tak nás soudili ti komunisté v tom Mnichově. Tak je vyloučili rodiče. Vyloučili je tak, že nám dali tři krávy, koně jsme tam dali, všechno – to byly stroje a co jsme měli k hospodaření věci a nám nedali nic, akorát ty krávy a ty byly ještě podvyživené. A žádné krmení, nic."

  • Full recordings
  • 1

    v Mariánských Lázních, 11.04.2019

    (audio)
    duration: 01:22:03
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Souzen za poslech rádia

Jan Karas
Jan Karas
photo: projekt Příběhy našich sousedů 2018/2019

Jan Karas se narodil 24. června 1937 v Pičíně u Příbrami. Po skončení války se rodina přestěhovala do Mnichova u Mariánských Lázní, kde se usadili a pracovali jako zemědělci. Od roku 1943 začal chodit do školy – nejprve v Pičíně, po přestěhování do pohraničí pak v Mnichově a později v Mariánských Lázních. V roce 1951 museli jeho rodiče „dobrovolně“ vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Po dokončení základní školy nastoupil v roce 1951 na učební obor horník, kde zůstal až do svého prvního zatčení. Kvůli udání byl v roce 1953 odsouzen za rozšiřování letáků. Po propuštění si svobody dlouho neužil. Opět na základě udání byl odsouzen na čtyři měsíce za poslech Svobodné Evropy. Na odvolání mu zmírnili trest na jeden měsíc. Byl vyloučen z JZD. V roce 1954 odešel do Mariánských Lázní, kde pracoval jako topič, údržbář a kuchyňský zřízenec. Za tři funkce dostával jeden plat, základ měl 720 Kčs. Také se seznámil se svou ženou, založil rodinu. Od roku 1959 až do roku 1996 pak pracoval u ČSAD. Jan Karas také dost cestoval, nejvíce se mu líbilo v Čechách, podle jeho slov je to nejhezčí země na světě. Jako turista byl v Soči v Rusku, na Sibiři a dvakrát na Bajkalu. Procestoval také celý Balkán, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávii. Dodnes (2019) žije v Mariánských Lázních.