The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jáchym Kaplan (* 1969)

• narodil se 24. února 1969 v Praze

• otec Jiří Kaplan a matka Marie Kaplanová se angažovali v katolickém disentu

• v dubnu 1988 pamětník založil Nezávislé mírové sdružení

• v květnu 1988 maturoval na gymnáziu v Ohradní ulici v Praze

• pracoval jako noční hlídač v Náprstkově muzeu

• v roce 1989 pracoval jako manipulant v Národní galerii

• v 90. letech založil kulturní agenturu Black Hand

• v letech 2007 až 2010 pracoval jako stavební dělník v Irsku

• v roce 2011 se přestěhoval na Šumavu

• v roce 2024 žil v Řepešíně u Prachatic a provozoval ekofarmu

Přestože pocházel z rodiny katolických disidentů, znal se s chartisty a hrál v undergroundových kapelách, jako zakladatel Nezávislého mírového sdružení chtěl být apolitický. Přáli si jen pořádat svobodné kulturní akce a setkávat se. Přesto byli trnem v oku režimu.

Dětství v katolickém disentu

Jáchym Kaplan se narodil 24. února 1969 v Praze jako deváté z deseti dětí. Rodiče se angažovali v katolickém disentu. Otec ing. Jiří Kaplan se živil jako překladatel technické literatury, matka Marie Kaplanová se starala o děti a příležitostně uklízela. V deseti letech si malý Jáchym poprvé uvědomil, že jeho rodina stojí mimo systém. „Ráno jsem se probudil a dole jsem viděl pár pánů v bílých rukavičkách přebírat knihy,“ vypráví pamětník.

O dva roky později se začali s bratrem Davidem po bytech scházet s Karlem Herbstem a dalšími salesiány. V létě jezdili do Beskyd do chaloupky ukryté tři hodiny chůze v lesích, kde se tajně setkávaly dívčí a chlapecké salesiánské skupiny.

V roce 1968 bylo na krátkou dobu obnoveno skautské hnutí, aby ho o rok později komunisti znovu zakázali. Na letním táboře na Šumavě tudíž chlapci nosili na skautských košilích modré šátky a předstírali, že jsou vodáci. Ve třinácti letech zapsali rodiče Jáchyma do Turistické organizace TOM 5077, s níž v létě jezdili na tábor s Pavlem Šafrem, Veronikou a Jakubem Němcovými (dětmi Dany Němcové).  Po roce a půl se pamětník s Pavlem Šafrem rozhodli, že si založí vlastní trampskou osadu u Řevnic. „Postavili jsme kemp se srubem, ale ten nám později policie vypálila,“ říká pamětník.

Založení Nezávislého mírového sdružení

Po vraždě Johna Lennona v roce 1980 vznikl na zdi Velkopřevorského náměstí v Praze spontánně jeho pomníček. Pod sprejem nastříkanou podobiznu začali lidé připisovat básničky, vzkazy a citáty a každý rok na výročí úmrtí se tam scházeli, zpívali, hráli na kytary a zapalovali svíčky. „V roce 1985 jsme tam byli a to jsem poprvé viděl, že ten pokojný zástup lidí rozehnala SNB obušky,“ vypráví Jáchym Kaplan.

Na konci osmdesátých let spolu se čtyřmi dalšími přáteli založil pamětník apolitické Nezávislé mírové sdružení (NMS), kde se lidé mohli svobodně vyjadřovat, setkávat a pořádat kulturní akce. To už hrál Jáchym Kaplan na baskytaru ve vlastní undergroundové kapele Pražská galerka. Po bytech v Praze 6 pořádali koncerty pod názvem „Hanspaul folk“, na nichž vystupovala řada nezávislých umělců. V dubnu 1988 rozeslalo NMS Základní prohlášení[1] na přibližně dvacet oficiálních míst včetně prezidentské kanceláře.

Od patnácti let chodil pamětník do hospody Na Klamovce, kde se scházel underground a rozšiřovala podzemní literatura, nicméně podle Jáchyma Kaplana neměl katolický disent na chartisty přímou vazbu a NMS chtělo být apolitické, aby nebylo označeno za nepřítele lidu. V květnu 1988, den po koncertu nové pamětníkovy kapely CocaCola Show v žižkovském hotelu Tichý, jej spolu se čtyřmi spolužáky Státní bezpečnost odvezla z Gymnázia Ohradní na výslech do Bartolomějské. „My už jsme ale byli poučení,“ říká Jáchym Kaplan. Odvolával se na oficiální prohlášení a dále nehodlal vypovídat.

V tomtéž měsíci pamětník maturoval. Protože nedostal doporučení na pedagogickou školu, nastoupil do nultého ročníku a měl se stát družinářem ve škole na Petřinách.

Zátah na demonstraci 21. srpna 1988

Na výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy uspořádalo NMS demonstraci na Václavském náměstí. Veřejná bezpečnost začala účastníky perlustrovat a vytlačovat z náměstí.  Na Jungmannově náměstí do lidí najely antony a odřízly čelo průvodu. Jeden esenbák udeřil pamětníka obuškem do hlavy a druhý mu do očí stříkal slzný plyn. Poté ho za vlasy odtáhli do antonu a odvezli do Ruzyně. Dle jeho slov policie tehdy zatkla na tři sta lidí. V Ruzyni se také poprvé setkal s dvojicí vyšetřovatelů Jančařík – Kopecký a svým pozdějším „osobním“ vyšetřovatelem, kapitánem Svobodou.

Na služebně ho opět vyslýchali kvůli NMS. Věděli, že má jet na Mírový kongres do Nijmegenu a že se hlásí na pedagogickou fakultu. Pamětník opět odmítl vypovídat a hájil se tím, že všechno oficiálně oznámili. „Jestli nám nic neřekneš, nepůjdeš studovat, půjdeš na dva roky na vojnu a až se vrátíš, půjdeš si na tři roky sednout,“ vyhrožovali mu estébáci. Druhý den ho pustili. „A mně venku vhrkly slzy do očí. Uvědomil jsem si, že jsem si zpackal život,“ vzpomíná Jáchym Kaplan.

V té době už probíhala perestrojka a pamětník věřil, že by mohl vycestovat. Potřeboval jen výjezdní doložku. Po dvou hodinách čekání se před pamětníkem fronta zasekla. „A náhle vidím, jak čekárnou prochází naše dvojka Jančařík – Kopecký,“ vypráví Jáchym Kaplan, „pak vyšel pán a říká: ‚Nevím, co jste provedl, ale musím vám zabavit pas.‘“ Nadějím byl konec.

Represe se stupňovaly

Od září 1988 měl Jáchym Kaplan nastoupit jako družinář. V den, kdy se byl představit novým kolegům, si ho však zavolala ředitelka a divila se, co tam dělá, že mu přece poslali dopis. Dostal ho v dalších dnech. Stálo v něm, že jeho místo bylo obsazeno kvalifikovanou silou. „Došlo mi, že mě režim nenechá ani vycestovat nebo studovat, ale že mě nenechá ani dělat práci družináře,“ pokračuje pamětník. Nezbylo mu než vzít místo nočního hlídače v Náprstkově muzeu. O víkendech hrál s kapelou Rány těla na undergroundových koncertech po venkově, vždy s StB v patách.

Mezitím se čím dál častěji stávalo, že schůzky NMS byly vyzrazeny, odposlouchávali jim telefony, ale i když se domlouvali ústně, Státní bezpečnost se vždy všechno dozvěděla, protože dle pamětníkových slov mezi sebou měli informátora. „Zajímavé bylo, že patřil k nejaktivnějším členům. Vždycky říkal: ‚Pojďme tam na tu demonstraci, tam vystoupíme!‘“ vypráví Jáchym Kaplan. Výslechy se opakovaly podle stejného scénáře se stejným týmem, jindy ho sebrali a nechali za Prahou v lese, a tak se pamětník postupně začal NMS stranit, protože měl pocit, že to nemá cenu.

Palachův týden

NMS chystalo shromáždění k výročí upálení Jana Palacha, ale Jáchym Kaplan na něj kvůli službě v muzeu neměl jít. Dne 19. ledna 1989 v pět hodin ráno se z reproduktoru ozvalo: „Kontrola systému.“ „Šel jsem otevřít a tam byl zase estébák Svoboda s příslušníky VB a: ‚Půjdete s námi,‘“ vypráví pamětník. V autě mu nasadili pouta. „Proč se mnou jednáte jak s obviněným?“ bránil se. „Vždyť na mě nic nemáte. A ten jeden estébák mi řekl: ‚Neboj, nebude to dlouho trvat a budete jezdit vy pro nás,‘“ vypráví Jáchym Kaplan.

Na Ruzyni ho zavřeli do cely s několika chartisty, mezi nimi byli Petr Uhl a Jan Urban. Povídali si o třetím odboji, Uhl připravoval informace pro Hlas Ameriky a archiv VONS. Zadržené sice nevyslýchali a po čtyřiceti osmi hodinách je propustili, před ruzyňskou věznicí je ale hned znovu zatkli, odvezli na výslech a znovu zavřeli na dalších čtyřicet osm hodin. „Tenkrát takhle zatkli asi pět set lidí,“ říká pamětník, „chtěli je vyloučit z demonstrací. Nikdo netušil, že ten režim tak brzy padne. Nikdo, ani ti chartisti,“ tvrdí Jáchym Kaplan. Chodil na demonstrace, ale už chtěl být mimo disent.

Pozdravil a hned dostal facku

Dne 21. srpna 1989 s dalšími padesáti mladými lidmi slavili narozeniny u kamarádky ve vile jejích rodičů v Troji. V nočních hodinách jim policie opět udělala razii a pozatýkala každého, kdo nestačil utéct. „Když nás odváděli, všiml jsem si, že na stole byla podpisovka Havlových Několika vět. Přitom ji nikdo z nás nepřinesl,“ vypráví pamětník.

Dvacet devět zatčených drželi v cele čtyřiadvacet hodin. Za pár dní všem přišlo oznámení o zahájení trestního stíhání za výtržnictví. Jáchym Kaplan se dostavil na služebnu, a sotva pozdravil, chytil facku od majora Zdeňka Šípka. S bratrem později napsali na inspekci ministerstva vnitra stížnost na nepřiměřený zákrok při oslavě narozenin. Po 17. listopadu ji stáhli, ale  vyšetřování majora Šípka se už rozběhlo. Jáchyma Kaplana s ním konfrontovali, Zdeněk Šípek tvrdil, že ho nezná. K soudu, kde měl být pamětník svědkem, nešel. Dle jeho vlastních slov u něj převážila karmická idea odpuštění. „Ani nevím, jak dopadl,“ říká Jáchym Kaplan.

17. listopad zorganizovaly nezávislé iniciativy

„17. listopad se připravoval dlouho dopředu,“ vypráví pamětník. To už pracoval v Národní galerii na Staroměstském náměstí jako manipulant. „Nezávislé iniciativy spolu komunikovaly, vytiskly desítky tisíc letáků s výzvou ‚Pojďme se svobodně sejít na studentském shromáždění na Albertově‘. Já se totiž dodnes nespokojím s tvrzením, že 17. listopad zorganizovali studenti. Podle mě to tak vůbec nebylo, to zorganizovaly nezávislé iniciativy v čele s Chartou 77,“ říká Jáchym Kaplan. „Shromáždění na Albertově bylo pod hlavičkou SSM, studenti se báli proklamovat něco mimo rámec a NMS ani jiné iniciativy nepustili k mikrofonu,“ dodává.

Těsně před listopadem se pamětník s několika přáteli rozhodli založit další apolitickou iniciativu, Československou nezávislou mládež. Jejím cílem bylo volné sdružování a svobodný kulturní projev mladých lidí už bez výrazného akcentu na mír. Prohlášení chtěli přečíst na Albertově, ale k mikrofonu se nedostali. Až když se dav hnul směrem k Vyšehradu, podařilo se jim je přečíst, lidé se však už hrnuli dál k Vltavě. „Já jsem ale tušil, že by to mohlo zavánět malérem, a nechtěl jsem strávit zase noc v cele,“ pokračuje Jáchym Kaplan. U Jiráskova mostu se proto oddělil a odešel na Strahov do klubu 007, kde se každý pátek konala nezávislá diskotéka.

Události se daly do pohybu a nešly zastavit. Proběhla generální stávka a demonstrace na Václavském náměstí. V noci na 25. listopadu, den před shromážděním na Letné, s tichým souhlasem vedení vyvěsil Jáchym Kaplan z téhož balkonu, odkud v únoru 1948 Klement Gottwald ohlásil komunistický puč, transparent: „Národní galerie stávkuje.“ „A to byl ten první moment, kdy jsme pochopili, že přišla svoboda a že starej režim padnul,“ vypráví pamětník.

Revolucí pro mě něco skončilo

„Zavládla atmosféra jako o Vánocích,“ vybavuje si Jáchym Kaplan. Lidé byli solidární a slušní, otevřela se spousta nových klubů, umělci vystupovali na ulicích, všichni byli nadšení a plní euforie. „To trvalo tak dva roky, do roku devadesát jedna,“ říká pamětník. Pak se nálada začala měnit. „Najednou byla náměstí plná podivných pravicových extremistů.  A všechno skončilo až absurdním egoistickým prezidentem Václavem Klausem, který prosazoval jen svoje ego a podle mě se negativně podepsal na našich dějinách,“ vypráví Jáchym Kaplan. „A já jsem si uvědomil, že tou revolucí pro mě něco skončilo. Pochopil jsem, že moje úloha byla splněna, a dál jsem se v tom nechtěl angažovat.“ Ještě začátkem devadesátých let stál u zrodu agentury Black Hand, která ve zchátralé škole v Dejvicích pořádala do roku 1995 setkání mladých, výtvarné dílny, koncerty a jiné kulturní akce, ale pak se stáhl do ústraní.

Jáchym Kaplan nechtěl, aby ho učili ti samí profesoři, kteří až do revoluce hlásali jinou pravdu, a rozhodl se proto vzdělávat sám. V té době začal také vyjíždět do Indie, až v roce 2005 vycestoval do Irska. Do roku 2010 se živil jako pomocný dělník v dublinské stavební firmě Abbey Building Contractor, a když už pro něj neměli práci, vrátil se domů.

Za vydělané peníze si pamětník pořídil v Řepešíně u Prachatic pozemky, postavil roubenku, začal provozovat ekologické hospodářství a pořádat kulturní festival Šumavský slunovrat. V roce 2017 ho kamarádka seznámila s jeho budoucí ženou, Nepálkou Padmou Sonar, vdovou se třemi syny, která pracovala jako au pair na indickém velvyslanectví a hledala ženicha. Po roce se vzali a v dalších dvou letech se jim narodily dvě děti. Péče o rodinu však nešla sladit s chovem zvířat, Jáchym Kaplan ho tudíž dočasně přerušil, ale dnes, když děti povyrostly, opět plánuje, že biofarmu rozběhne.

 

[1] Viz Medializaci.