Štěpán Kaňák

* 1934

  • „Když jsem chodil k výslechům, tak v té kobce, kde jsem byl, mi hned nasadili brýle. Nevím, kam jsem šel. Chytil jsem se vždycky bachaře za šos a šel jsem pomalu po schodech, až jsem přišel do místnosti, kde mě vyslýchali. A černé brýle na oči jsem vždycky dostal i při zpáteční cestě. Co se týče výslechů, dostal jsem tam pár facek od vyšetřovatele, když jsem nechtěl něco vypovídat, ale že by mě nějak fyzicky trýznili, to nemohu říct.“

  • „V jednapadesátém mě zavřeli. Byl jsem ve stolařské škole v Bruntále, v červnu jsem přišel domů a pak jsem dělal u pana Kozelka ve Frýdlantu jako učeň. A jako učeň jsem chodil i pro svačiny. Jednou jsem šel chlapům pro svačinu, a když jsem s těmi svačinami přišel, tak u dveří stáli dva chlapi v kožených kabátech a říkali: ‚Dej jim ty svačiny a půjdeš s námi.‘ Mistr pan Kozelek stál ve dveřích a s hrůzou se na mě díval. Tak jsem rozdal svačiny a šel jsem. Zavezli mě nejprve domů. Maminka zrovna někam odešla a chalupa byla zamknutá. A já vůl jsem se přes stodolu dostal nahoru, odemkl jsem a pustil jsem ty komedianty domů. A teď mě vyslýchali. Mermomocí chtěli vědět jméno nějakého tajně vysvěceného biskupa, ale já jsem o tom vůbec nevěděl. Maminka přišla domů a byla v hrůze, co se to děje. Říkali jí, že se mě jen na něco poptají a že to bude dobré. Jenomže jsem jim nic nechtěl říct, protože jsem ani nevěděl, že už byli tajně vysvěcení kněží, a tak řekli mamince, že si mě tedy odvezou, ale že na narozeniny už možná budu zpátky. Bylo to 7. září, narozeniny mám 16. Maminka mě viděla až za rok a půl.“

  • „Nastoupili jsme tam [do Hájku] na podzim 1949 a 13. dubna nás zabrali. Přišli estébáci se samopaly a přepadli klášter. Začali bouchat na bránu a vrátný se šel ptát představeného, jestli má otevřít. A celá banda estébáků, a myslím, že to byli i milicionáři se samopaly, klášter přepadla. Museli jsme v noci vstát a shromáždit se v refektáři, to byla místnost, kde se jedlo. A tam se nás mladých ptali, jestli chceme jít pryč. Možná by nás nezavřeli, možná by nás propustili, ale my jsme říkali, že půjdeme s představenými. Tak nás naložili do autobusu. Nevěděli jsme, kam nás vezou. A přivezli nás do Hejnic. To byl františkánský klášter, který už nebyl moc obsazený. Tam nás zavezli.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 31.08.2021

    (audio)
    duration: 02:06:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Ostrava, 02.09.2021

    (audio)
    duration: 01:01:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Frýdlant nad Ostravicí, 08.06.2022

    ()
    duration: 
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Na samotku ho zavřeli v sedmnácti letech. Cítil tam, jak ho Bůh ochraňuje

Štěpán Kaňák / kolem roku 1964
Štěpán Kaňák / kolem roku 1964
photo: archiv Štěpána Kaňáka

Štěpán Kaňák se narodil 16. září 1934 do rodiny kovozemědělce ve Frýdlantu nad Ostravicí. V letech 1946 až 1949 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po jeho zrušení pokračoval ve studiu ve františkánském klášteře v Hájku v Čechách. V dubnu 1950 tam zažil akci K, během které komunisté zlikvidovali mužské kláštery a řády. Společně s františkány byl internován v soustřeďovacích táborech v Hejnicích a v Bohosudově. Prošel také převýchovným pobytem v bývalém klášteře v Hájku a poté musel pracovat na stavbě přehrady Kvíčala. Necelý rok po návratu z internace ho zatkla Státní bezpečnost za styky s františkány. Soud ho poslal na rok a půl do vězení za sdružování se proti státu. V roce 1954 ho ministerstvo obrany povolalo na vojnu k technickým praporům. Většinu dvouleté služby strávil prací na Dole Dukla v Havířově. V civilu se vrátil do Frýdlantu nad Ostravicí a nastoupil v tamní slévárně, kde pracoval pětatřicet let. Oženil se a vychoval šest dětí. V roce 2021 žil ve svém rodišti, v části Frýdlantu nad Ostravicí Nová Dědina.