Pavel Kamaráš

* 1940

  • „Po čase se slovenští Maďaři vzbouřili a žádali slovenskou vládu, aby pro slovenské Maďary byly povolené maďarské školy. Vláda vyhověla a v roce 1947 jsem nastoupil do druhého ročníku základní školy do maďarské třídy. S tím, že všechny předměty byly učeny v maďarském jazyku, ale byla povinná výuka slovenštiny, aby každý Maďar uměl taky mluvit slovensky.“

  • „Z tiskárny, kde jsem pracoval, jsem nastoupil na vojenskou základní službu 2. 1. 1960 do Čech, do Zákup. Po pár týdnech jsem byl převelen na Moravu do Krnova na jeden rok poddůstojnické školy. Nastal problém, protože já jako Maďar jsem se musel učit ve škole česky. I když jsem slovenštinu jakžtakž znal a ovládal, čeština pro mě byla ‚španělská vesnice‘. Tak jsem se musel učit česky.“

  • „V roce 1993 mně nastal opět problém, protože se Československo rozpadlo, vznikla Slovenská republika a Česká republika. Opět jako Slovák, když zůstanu jako Slovák, tak nedostanu veškeré výhody jako v Čechách. Tak jsem zažádal, abych měl volební právo a sociální zajištění a důchodové zajištění. Tak jsem zažádal na místním úřadě o přidělení českého občanství, což mně bylo vyhověno. Tedy mi byla v roce 1999 přidělena státní příslušnost česká. Tak to vidíte, jak to pokračuje, z obyčejnýho Maďara byl Slovák, a zůstal teď už Čech, vzniklo mi de facto třetí občanství.“

  • Full recordings
  • 1

    Rybitví, 05.10.2013

    (audio)
    duration: 01:01:02
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Z Maďarů, kteří neuměli ani slovo slovensky, se najednou stali Slováci

Pavel Kamaráš v roce 1956
Pavel Kamaráš v roce 1956
photo: Archiv pamětníka

Pavel (maďarsky Pali) Kamaráš se narodil v toho času maďarské obci Rimaszombat (Rimavská Sobota) v roce 1940. Z války si vybavuje německé vojáky, kteří v obci chvíli pobývali, než se dali na ústup. Při odchodu vyhodili do vzduchu most, ale obyvatele obce předem varovali. Pro malého Paliho to byl velký zážitek. Po konci války Rimavská Sobota opětovně připadla v rámci poválečného vyrovnání Československu a Maďarům zde žijícím bylo nabídnuto, že mohou odejít. Rodina pamětníka se rozhodla zůstat a přijmout slovenské občanství. V rodné obci byli ale vnímáni jako cizinci. Na základní škole se Pavel Kamaráš začal učit slovensky. Vyučil se knihařem a pracoval v Banské Bystrici. Na vojnu nastoupil do Čech a naučil se i česky. V roce 1963 se oženil s Češkou Evou a v Čechách už zůstal. Narodili se jim tři synové. Po roce 1993 si zažádal o české občanství.