„Já jsem jako velitel 4. čety měl u sebe dvě pistole. Tak jsem vyskočil z okna v prvním poschodí, kde byla taková tovární střecha. V prvním poschodí sídlila 10. rota. Na tu zubatou tovární střechu jsem seskočil a odtud jsem pak střílel na Němce. Moc nábojů jsem tehdy neměl. Osm nábojů jsem měl v pistoli a osm v zásobníku.“
„My jsme chodili na obhlídky. Já jsem si vždycky vzal s sebou jednoho desátníka. Jednou jsme potkali skupinu asi čtyř mladíků, a jak jsme kolem nich procházeli, tak jeden z nich na nás zakříčel: ,Český svině!‘ Ten desátník byl trochu prudší a hned se na něho vrhl a dal mu tam pár facek. Němci z toho udělali okamžitě případ, a že byl zraněný a napadený. Němci to nahlásili na četnickou stanici. To se dostalo až k soudu. Soudkyně, jakmile nás viděla, tak se začala smát a řekla jim: ,Žádné souzení nebude, my víme dobře, jak to bylo!‘ Němci sklapli uši a odešli pryč. Štěstí, že to byla česká soudkyně.“
„To jsme se měli bránit, to je fakt, ale dopadlo by to špatně. Němci byli vyzbrojení. Byli dobře připraveni na válku. Co my, chudáci. Měli jsme jen pár letadel a tanků. My bychom se neubránili.“
„Najednou křičí: ,Němci jsou tady! Ježišmarjá, Němci jsou tady!‘ Tak my jsme hned skončili, samozřejmě. Hurá k rotám jsme šli. Z okna jsme viděli, že jede kolona německých aut směrem k nám. To už se stmívalo a bylo kolem těch pěti hodin. A jak tato kolona přijela k bráně, tak se zastavila. Jeden velitel, jenž měl v ruce pistoli, vystoupil z auta a šel směrem k strážnému u brány. Strážný u brány na něho třikrát volal stůj. Načež se ozval výstřel a německý velitel vystřelil a střela škrábla strážného nad ucho. Strážný, protože měl taky nabito, tak vystřelil do vzduchu. A toto právě byl povel k té bitvě.“
Svatoslav Kalich se narodil 2. června 1915 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Pochází z rodiny textilních dělníků. V mládí se vyučil malířem a natěračem a poté také pracoval v textilním průmyslu. Roku 1937 začal sloužit v profesionální armádě, předtím prošel dvouletou základní vojenskou službou. Září 1938 a mnichovskou krizi prožil na Písecku. Čtrnáctého března 1939 se jako velitel 4. roty aktivně podílel na bránění Czajánkových kasáren v Místku proti Němcům a je dnes už pravděpodobně poslední žíjící obránce těchto kasáren. Po zrušení československé armády se Svatoslav Kalich dostává do vládního vojska a v květnu 1944 je odeslán do Itálie. Po válce dostává od prezidenta medaili Za chrabrost. Dlouhá léta pak sloužil ve vojenské justici jako organizační důstojník. Zemřel 11.4. 2015
