Božena Jurošková

* 1929

  • „Vadil nám ten provoz. Můj domek byl na kraji vesnice. Když jely zespodu nahoru tanky a začaly vjíždět z lesní cesty na naše území, byl to tak strašný hukot, že se nedalo spát. Pamatuji, že jsem šla do práce, když zrovna jela celá kolona tanků. Nešlo zůstat na silnici, člověk musel uskočit do uličky. Taky se tady staly případy, že vojáci při nočním cvičení poničili sousedovi plot, jinému sousedovi vyvrátili stromy, jinde udělali díru do stodoly. Zažili jsme ledacos. Dali sice peníze na opravy, ale bylo to těžké. Když jely tanky nebo obrněné vozy, člověk jim radši ustoupil a počkal.“

  • „Partyzáni u nás pobyli třeba celou noc. Usušili jsme jim oblečení, když byli promáčení. Třeba se vyspali a brzy ráno zase odešli do hor. Pod naším domečkem měli vykopané dva bunkry, tenkrát se říkalo zemljanky. Když neměli nějaké akce, tak tam bývali, anebo někam přecházeli. U nás se zastavovali převážně v noci. Ve dne bylo nebezpečí, že přijdou německé hlídky. Němci měli strach chodit v noci po lese. V noci jsme si byli jisti, že nechodí. Ani nevím, že by někdy v noci uskutečnili nějaký přepad. Partyzáni u nás spali mockrát. Vždycky dostali i nějaké jídlo. Chleba, mléko nebo kávu, polévku. Když někde sehnali mouku, tak ji přinesli a napeklo se pro ně více chleba.“

  • „Partyzáni se u nás objevili v červnu roku 1944. To přišli tři. Byli to Rusové. Nemohli jsme se s nimi absolutně domluvit. Vůbec to nešlo. Člověk jim nic nerozuměl. Ve škole jsme měli jen němčinu. A tak odešli. Stáhli se asi na Slovensko. Až potom, když byl v srpnu hromadný přechod ze Slovenska do naší republiky, to začalo. To s nimi přišel Čech, kterého jsme znali. Potom chodili už i sami. Ale vždycky, když přišla nějaká větší nebo nová skupina, je přivedl někdo známý. Tak jsme věděli, že to není nějaká záškodnická skupina.“

  • Full recordings
  • 1

    v Čermné ve Slezsku, 21.01.2020

    (audio)
    duration: 01:28:36
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    v Čermné ve Slezsku, 22.01.2020

    (audio)
    duration: 01:01:16
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ráda jsem pomáhala partyzánům. Přála jsem si konec války a to byl způsob, jak škodit Němcům

Kolem roku 1945
Kolem roku 1945
photo: Archiv Boženy Juroškové

Božena Jurošková, za svobodna Baletková, se narodila 25. února 1929 do rodiny pasekářů v Hošťálkové v Hostýnských vrších. Od podzimu 1944 do konce války rodina pomáhala partyzánům. Útočiště u nich nacházeli i velitelé brigády Jana Žižky, největšího partyzánského útvaru v protektorátu Čechy a Morava. Patnáctiletá Božena vyřizovala pro partyzány vzkazy. Po válce se s rodiči přestěhovala na statek po vyhnaných Němcích v Čermné ve Slezsku. Pracovala v podnicích Optimit v Odrách a Hedva ve Vítkově. Po svatbě se vrátila do Čermné a s manželem tam asi dva roky soukromě hospodařila. Zažila tam kolektivizaci zemědělství, kterou nařídila po únoru 1948 komunistická vláda. Až do důchodu pracovala na poli nebo u zvířat v jednotném zemědělském družstvu (JZD) v Čermné, později státním statku. Je pamětnicí působení československých a sovětských vojsk ve vojenském újezdu Libavá. Získala statut válečné veteránky, byla aktivní ve Svazu bojovníků za svobodu a České obci legionářské.