The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Václav Jozefy (* 1934)

• narozen 8. dubna 1934

• 1944–1950 studium na Státním reálném gymnáziu v Litomyšli

• 1949 - zapojen do aktivit studentské skupiny Hvězda

• květen 1950 - vyloučen z gymnázia na základě údajné protistátní činnosti

• říjen 1950 - odsouzen v 16 letech Státním soudem v Litomyšli na šest měsíců za provinění sdružování proti státu

• březen 1951 - propuštěn

• do roku 1954 vykonává pouze dělnická povolání

• 1954–1956 - základní vojenská služba

• v letech 1955 a 1956 vyhrává po sobě celostátní armádní hudební soutěž (v kategorii klavír) a je mu umožněno znovu studovat

• 1959 doplňuje si formální vzdělání na gymnáziu a maturuje

• 1960–1964 studuje dálkově na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích

• 1965 - 1968 výzkumník VUPCHT Hradec Králové

• po roce 1968 cukrovar Hrochův Týnec

• 1990 - 2000 ředitel nemocnice v Chrudimi

• 2021 žije v Chrudimi

Chemik, nejmladší politický vězeň. 

Motto:

„Advokáty jsme dostali ex offo až na místě. Ten můj mi říkal: ,Všechno odsouhlaste

a buďte rád, že vás nepověsí.“

Citát k listopadu 1989:

„Najednou bylo možné místo čekání ve frontě na toaletní papír odjet třeba do Ameriky. Uvolnění toho sevření je jednoznačně pozitivní. Má očekávání se ale splnila jen zčásti, protože nedošlo ke změně struktury společnosti: ten nátisk socialismu a komunistických myšlenek trvá a bývalí estébáci pořád sedí v některých funkcích. Myslím, že se to překoná, ale bude to trvat alespoň dvě generace…“

Medailon:

Václav Jozefy se narodil v rodině velkoobchodníka, otec mu zemřel v raném dětství. Jeho matka Marta se podruhé vdala za Josefa Portmana, významného kulturního mecenáše udržujícího styky se začínající generací avantgardních výtvarných umělců, především s Josefem Váchalem. Václav Jozefy projevoval od dětství výjimečné hudební nadání, od pěti let hrál na klavír a v dobách svého mládí v Litomyšli hrával při zkouškách s hvězdami poválečné operní generace, mimo jiné s Marií Podvalovou nebo Beno Blachutem. V roce 1944 začal navštěvovat litomyšlské reálné gymnázium. Nechodil sice do skautu jako velká většina jeho spolužáků, ale s tímto jediným nepolitickým poválečným mládežnickým sdružením dost sympatizoval.

V patnácti letech se zapojil do aktivního studentského bojkotu Československého svazu mládeže, který se pokoušel o ovládnutí do té doby autonomní skautské organizace. V květnu roku 1949 byly na záchodě litomyšlského gymnázia nalezeny roztrhané obrazy Klementa Gottwalda a J. V. Stalina a při následné prohlídce studentů gymnázia byl objeven protisvazácký leták. Státní bezpečnost označila aktivity skupinky gymnazistů za protistátní činnost.

Během rok a půl dlouhého vyšetřování Státní bezpečnost pečlivě vykonstruovala obvinění celkem pětadvaceti lidí, mezi nimiž byl i Václav Jozefy. Na počátku října roku 1950 se konal monstrproces, do jehož čela byl postaven oblíbený gymnaziální profesor a katolický kněz František Ambrož Stříteský. Skupina studentů a průmyslováků byla propagandisticky označena za součást vatikánské špionské sítě, přitom bylo devět ze studentů v době údajné protistátní činnosti nezletilých.

„Já jsem tam toho moc neřek, právě proto, že jsem byl nejmladší. Ženské z fabrik byly naočkované, křičely na nás a plivaly. Ve Smetanově domě do nás mohly i šťouchat deštníkem, velmi bolestivě. Křičely: ,Pověste je!‘ A přitom si na nás ukazovaly. Splnilo to podmínky, které oni tomu monstrprocesu dali.“ Václav Jozefy se sdružování proti státu měl podle soudu dopustit v patnácti letech, ostatní nezletilí byli obviněni z velezrady.

Za údajné provinění sdružování proti státu si Jozefy odpykal celkem šest měsíců ve vězení v Chrudimi a v nápravném zařízení pro mladistvé v Zámrsku u Vysokého Mýta. „Dávali nás tam do cel s těmi největšími zločinci. Já jsem byl na cele s Tondou Vrbou, který byl patnáctinásobný vrah. Utíkal přes hranice a postřílel všechny, kdo mu chtěli zabránit v útěku. Když ho chytli, nemohli ho pověsit, protože byl mladý.“

Václav Portman se svého nevlastního syna po odsouzení zřekl a vydědil ho. V padesátých letech si Václav Jozefy (příjmení po svém skutečném otci přijal právě až po návratu z vězení) podal jedenáct neúspěšných žádostí k přijetí na vysokou školu. Povolení studovat dostal až poté, co vyhrál armádní hudební soutěž. Po několika letech dálkového studia konzervatoře však hudební dráhu opustil, složil maturitu a věnoval se technickým oborům. V 60. letech vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Coby inženýr se poté uplatnil jako vedoucí pracovník v potravinářském a cukrovarnickém průmyslu.