The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Zacharoula Jordanidou (* 1948)

Ať si Řekové tu ekonomickou krizi, s prominutím, vyžerou

  • narodila se roku 1948 v Řecku

  • do ČSR se dostala, když jí byl jeden rok

  • celá rodina cestovala přes Albánii, odtamtud lodí do Polska a vlakem do ČSR

  • vyučila se švadlenou

  • aktivní v kulturních tradicích: řecké zábavy, tance, vaření, svátky, řečtina

  • místopředsedkyní řecké asociace

  • má děti i vnouče, které chce naučit řecky

Zacharoula Jordanidou

(*8. 8. 1948)

0:00–20.00

  • Do ČSR se dostala, když jí byl jeden rok.
  • Rodiče proti královské juntě a zároveň proti válce. S dědou a s matkou opustili Řecko, otec se připojil později v horách. Ani jeden z rodičů nebyl partyzán.  Protesty hlavně proti masakrům.
  • Vesnice rozdělené politicky, komunistická část města musela pryč do Albánie, kde byl narozen bratr. Další dva bratři se narodili v ČSR
  • Nejprve se dostali do Albánie, poté odpluli lodí do Polska a odtamtud vlakem do ČSR
  • „Česká republika nás přijala tak dobře, že to se nedá popsat. Jak se postarali o ty děcka, co byly v dětských domovech, našim rodičům dali byty.“
  • Ona sama nebyla v dětském domově. Její teta s nimi přijela, ale její děti zůstaly v Rumunsku.
  • Potkali se až roku 1955. V Řecku zůstali sourozenci z matčiny strany a z otcovy nikdo. Komunikace formou dopisů. To bylo možné pouze do začátku vojenské junty.
  • Přijel s nimi zároveň její bratranec, jehož rodiče zůstali doma. Vystudoval v ČSR a v šedesátých letech se vrátil.
  • Česko vnímá jako svůj domov, ale v Řecku by si prý zvykla.
  • Celá rodina – otec, matka, strýc, teta, děda – pracovala v lesní správě, jednoduchá práce vzhledem k jazyku, postupem času se naučili česky.
  • Strýc se vrátil do Soluně, ale nezvykl si a na Soluň si stěžuje, chybí mu zeleň a Česko. Vrátit se nemůže, protože tam má vnoučata a rodinu.
  • Chodila do ZŠ Horní a Dolní Údolí (u Zlatých hor; kraj Olomoucký) s tím, že měla navíc řečtinu s Panagiotisem Pagonadisem a Giorgosem Noutsosem.
  • Napřed se učila česky od 8.00 do 11.30 a potom přišla řečtina.
  • Děti byly promíchané – Češi i Řekové, řečtinu nenavštěvoval žádný Čech.
  • Soužití s dětmi považuje za dobré, žádné špatné vzpomínky, žádné útisky, prý jen občas „Řeci – Špeci“ nebo „Vraťte se do Turecka“, v šesté třídě jen čtyři Řekové ve třídě.
  • Zapojovali se do všech kulturních a sportovních akcí a do roku 1974 měli vlastní taneční sbor, než došlo k návratu, udržovali zvyk v každém městě, to přenáší i na syny. Zvyky se prý udržely dodnes.
  • Řecká obec pořádá kulturní akce, Zacharoula je respondentkou a místopředsedkyní řecké asociace.

20.00–32.20

-        výchova byla sice řecká, ale rodiče se rychle přizpůsobovali životu v ČSR, měli vlastní farmu – tvaroh, sýr, chov zvířat;

-        dodržování řeckých tradic: mezi řeckými obyvateli hlavní oslava jmenin, například při Velikonocích bouchání vajíčka o vajíčko, komu se rozbilo, má mít štěstí, nebo do pity se zapekla koruna, kdo ji získal, měl být bohatý, narozeniny neslavili;

-        Vánoce české i řecké – neznali perník, na stromeček přírodní věci – ovoce, mašličky, ořechy, postupem na něj začali dávat totéž co Češi;.

-        Vánoce  – jídlo řecké, pečené jehně, pity – slané, oříšky;

-        Velikonoce – jsou v ČR slabé, nedodržují se zvyky;

-        politické svátky se slaví též (25.3., 28.10 – Den Óchi v rámci zábav);

-        vyučila se švadlenou na dvouletém SOU (1963–1965), vdala se roku 1974, v Jeseníku po svatbě vedla taneční soubor;

-        až do 22 let ji nezajímali kluci, zajímaly ji jen tance, kterým propadla, se sborem vyjížděli mimo republiku;

-        Řekové se lišili od místních tím, že kupovali velké množství ovoce a zeleniny – plněné papriky se zelím.

32:20–40:30

  • Byla ráda mezi lidmi.
  • Její otec nebyl v komunistické straně, ale měl rád SSSR za to, že osvobodil státy po 2. světové válce, proto s ním měla konflikt.
  • O listopadu 1989: „Holky, abyste jednou nelitovaly, nechoďte s těmi klíči ven.“
  • Negativně vnímá převod českých značek do ciziny – privatizaci vnímá tak, že Češi dali podniky cizincům – Češi jsou málo hrdí.
  • Chyba komunistů: zavřené hranice, ať si lidé chodí, kam chtějí.
  • Řemeslníci a drobní obchodníci měli mít povolené soukromé vlastnictví.
  • Po roce 1974 přemýšlela o odjezdu do Řecka, ale nejela na rozdíl od svého bývalého manžela – rozvedeni od roku 1976. Ona neodjela kvůli malým synům narozeným v letech 1975 a 1976.
  • Obě děti mluví řecky, protože na ně řecky mluvila. Se svými rodiči mluvila řecky, s bratry česky, v souboru s ostatními Řeky mluvili česky.
  • Přemýšlí v českém jazyce.

40:30

-        řecká krize od 2008 – zavinili si to sami, ať se z toho dostanou, půjčky byly chyba, nakonec odprodají vše a nic jim nezbude: „Já si myslím, že si to s prominutím vyžerou“;

-        nesouhlasí s nadsazenými platy, měli je mít adekvátní, doplácí na to obyčejný člověk. Zapálení židovské synagogy vnímá jako hrozbu;

-        volí nikoliv podle stran, ale podle lidí. Neví, koho by dnes v Řecku volila. Nelíbí se ji Papandreova opatření. Hlavně absence kontrol, korupce. Nevěří ani PASOKu, ani Nea Dimokratii.

 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Witness story in project Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Yiannis Koreček)