Marie Jónová

* 1959

  • „Nějak jsem to ukončit musela, protože jsem vlastně potom šla studovat a dělala jsem si nástavbu ekonomickou. To mně zařídil jeden známý mojí maminky, pan doktor Tesař. On mně vzkázal po mamince, která to potom řešila, asi se někde ventilovala, ať tam zůstanu, že na to nemají právo. Já jsem věděla, že po právní bitvě bych tam asi nějak mohla zůstat, ale já jsem tam byla bezprizorná. To bylo to, co mi chybělo. Mně už se stahoval žaludek, když jsem tam chodila, a pořád jsem si říkala: ‚Jak tohle dopadne?‘ Já už jsem z toho měla nervy, v tom baráku. Zkrátka, ty podmínky byly takové, že jsem se tam zdaleka necítila nějak svobodně a volně, tak abych mohla pěkně studovat. Abych z toho měla smysluplný pocit. Ta smysluplnost se úplně vytratila. To byl únor. Já jsem pak v únoru nastoupila na ekonomickou školu na Spojenců a tam jsem si dodělala nástavbu.“

  • „Maminka tehdy pracovala v Pofisu a tam chodil ředitel gymnázia [Kolčava] jako filatelista. On jí potom přišel se sdílet, že jim přišel z fakulty dopis, v podstatě takové kiki. Ať se to už neopakuje, že nechali proklouznout na fakultu na učitelský obor někoho s takovým náboženským přesvědčením, jako jsem já. Že tohle oficiálně být nesmí, ať si na to dají pozor. A říkala mi to potom i moje třídní, se kterou jsem se později potkala, a říkal to mamince pan ředitel Kolčava. Dostali kiki, muselo to být přečtené na poradě, ať si z toho všichni ostatní berou příklad, ať se ty posudky píšou poctivě a pořádně.“

  • „Bylo mi devatenáct a neměla jsem na takové polemiky s nimi po té právní stránce. Takže já jsem tam přišla způsobně, aby byl ten problém co nejmenší. A tehdy jsem opravdu tam byla do noci, že už byla úplně černá tma, když mě pustili. Já vlastně ani nevím, co jsem jim tam řekla. Oni se mi totiž potom vysmáli, protože mi řekli: ‚Ty vaše slinty ani zapisovat nebudeme.‘ Takže já jsem ani nic nepodepisovala. Dva dny mě ždímali, já jsem prostě věděla jenom, že nesmím říct žádné jméno. U toho výslechu jsem udělala jednu chybu. Když jsem tam přišla, tak hned ten začátek, oni to měli docela promakaný. ‚Tak asi víte, proč jste tady?‘ A já jsem tak chvilku koukala, a pak abych komunikovala, tak jsem tak pokrčila rameny: ‚Tak asi vím.‘ A oni se toho hned chytli: ‚Tak vy víte, že jste něco provedla.‘ Takhle to otočili. A kolem toho se točilo v podstatě půl dne rozhovoru, že já dělám něco, o čem vím, že se to dělat nemá. A takhle mě nabourávali. Ten výslech byl klasický, střídali se tam hodnej a zlej, úplně přesně, jako to bylo v Koljovi. To si pamatuju, ale jinak, opravdu ten první den, ta první část těch rozhovorů, pořád mě jenom zaplétali do nějaké mojí reflexe, abych se dostala do nějaké pozice pachatele a oni mě mohli začít ždímat.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 20.06.2023

    (audio)
    duration: 01:50:52
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ty vaše slinty ani zapisovat nebudeme. To byl jejich styl

Marie Jónová v roce 2023
Marie Jónová v roce 2023
photo: Post Bellum

Marie Jónová, za svobodna Lukešová, se narodila 23. ledna 1959 ve Vítkově. Byla druhá nejstarší z pěti dětí. V šesti letech jí tragicky zahynul otec a rodina se přestěhovala do Olomouce. Maminka děti vychovávala v katolické víře. Marie Jónová stejně jako všichni její sourozenci navštěvovala hodiny náboženství na základní škole i na gymnáziu. To představovalo značné omezení při volbě zaměření dalšího studia. Pamětnice se přesto shodou okolností dostala na učitelský obor na Přírodovědné fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, aniž by měla v posudku náboženství uvedeno. Po maturitě, v létě roku 1978, se zúčastnila pěší pouti do Čenstochové v Polsku. Kvůli nesrovnalosti v dokladech jejích italských přátel, se kterými na akci cestovala, se dostala do hledáčku StB. Dvakrát ji předvedli k výslechu a snažili se od ní získat informace o olomouckých katolických kruzích. Zároveň s tím na ni na univerzitě začali tlačit, aby se svého náboženství vzdala nebo přestoupila na jiný obor. Stupňující se tlak ji velmi vyčerpal a ona školu raději opustila. Dodělala si ekonomickou nástavbu a pracovala jako sekretářka. Vysokoškolské vzdělání v oboru učitelství občanské výchovy a češtiny si na Palackého univerzitě doplnila po sametové revoluci již se dvěma dětmi a při práci na plný úvazek. Následně učila na několika základních školách a na Střední škole zemědělské v Olomouci. Na závěr svého pracovního života pracovala jako sekretářka u biskupa Josefa Nuzíka. V roce 2023 žila Marie Jónová v Olomouci a pečovala o nemocnou maminku.