The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Václav Jiterský (* 1927  †︎ 2016)

Idyla skončila 15. března 1939

  • narozen 11. prosince 1927 v Praze

  • vystudoval Státní reformní reálné gymnázium ve Velvarské ulici v Praze 6 a Smíchovskou střední průmyslovou školu v Preslově ulici

  • 18. června 1942 svědkem zátahu proti československým parašutistům ukrytým v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje

  • na jaře 1945 povolán na nucené práce (kopání zákopů na severní Moravě)

  • během Pražského povstání kulometem ostřeloval německou posádku v Břevnovském klášteře

  • zemřel v roce 2016

Václav Jiterský se narodil 11. prosince 1927 v Praze. S rodinou bydleli poblíž Pražského hradu, na Mariánských hradbách, kde tehdy v bývalé kadetce sídlilo Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší správní soud. Pamětníkův otec zde působil jako vrátný. Místo získal coby legionář z první světové války, který absolvoval sibiřskou anabázi. Václav tedy zblízka vídal tehdejšího předsedu soudu Emila Háchu i prezidenta T. G. Masaryka. Do školy chodil pěšky na Hládkov poetickou cestou přes Pražský hrad a prožíval krásná klukovská léta.

Dostali žluté hvězdy a nakonec zmizeli

Idyla skončila 15. března 1939, kdy, stejně jako celou zemi, obsadili jejich domov nacisté a zřídili si tam kasárna. Rodina se spolu s celým ministerstvem stěhovala do Vyšehradské ulice. Václav vystudoval Státní reformní reálné gymnázium ve Velvarské ulici v Praze 6 a Smíchovskou střední průmyslovou školu v Preslově ulici. Mezi jeho spolužáky patřil například Petr Kopta, syn spisovatele Josefa Kopty. Některé potkal tragický osud, například Tomáše Bergsteina, se kterým si byl velmi blízký. „Oni byli Židi. Otec byl ředitelem nebo majitelem lihovaru v Kolíně 1). Později se rodina přejmenovala na Horské, okolnosti však neznám. Já jsem se s tím chlapcem dost stýkal. Zabrali jim krásnou vilu pod Hanspaulkou, kam jsem k nim chodil na návštěvy. Byli přestěhováni do Dittrichovy ulice, takže jsem to k nim měl z Vyšehradské opět kousek. Jenže, jak to mohlo skončit. Dostali žluté hvězdy a nakonec zmizeli. Nevím, co se stalo a jak. Jednoho dne byli prostě pryč.“

Z bydliště ve Vyšehradské ulici chodil Václav pěšky do školy na Smíchově - přes Moráň, Václavskou a Resslovou ulicí a přes Jiráskův most. Tedy i kolem pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Jednou byl cestou do školy svědkem zátahu gestapa na československé parašutisty ukryté v kryptě tohoto kostela. Ke konci války také strávil několik týdnů na severu Moravy, přesněji v Suchdole nad Odrou, kde kopali zákopy proti blížící se Rudé armádě. Studentům se tam nelíbilo, při náletech ruských „hloubkařů“ šlo i o život, tak se pamětník s kamarádem Vlastíkem Horáčkem rozhodli pro útěk. Ten se jim na druhý pokus podařil. Do Prahy se dostali už v době náletů a klíčícího Pražského povstání. „Ze služebního bytu ve Vyšehradské ulici nás také vyhodili, když otce udal kolega, že šíří nějaké protiněmecké letáky, a zatklo ho gestapo. Seděl na Pankráci a na výslechy ho vozili do Petschkárny. O byt jsme tedy přišli, stěhovali se na Petřiny, ale táta se vrátil. Na přímluvu tehdejšího ministra spravedlnosti Krejčího ho propustili. Soused a kolega, řidič Franta Šmíd, dopadl hůř. Byl komunista. Dodnes to vidím, jak pro něj přišli. Vzal si jen nějakou taštičku a šli. Ten už se nevrátil,“ vypráví Václav Jiterský.

S kulometem v poli

Přišel květen a s ním povstání. Na Břevnově byl pamětník svědkem prvních ozbrojených potyček povstalců s nacisty a nakonec se tam z Petřin vrátil s kulometem získaným z nějakého odstaveného obrněného vozidla. „Bylo to sedmého nebo osmého května. S kulometem jsem zalehl v poli nad Břevnovským klášterem. Dnes už je to zarostlé, ale tenkrát tam byla jen oranice. A ostřeloval jsem hospodářskou budovu kláštera dole. Němci tam měli kasárna. Blíž ke zdi břevnovského hřbitova byli ještě dva další kluci. Nějaký Jindra Kulíšek 2), šestnáctej ročník, a Honza Jarolím 3) z Liboce. Tomu bylo čtyřicet. Ani jeden nepřežil.“

Václava nakonec z kritické situace vysekal četník z Bílé Hory, který velel skupince povstalců ve vile naproti klášteru. Odlákal střelbou pozornost Němců a Václav k němu přeběhl. Při této akci bohužel padl Václav Krupička 4), holič z Bílé Hory. Nakonec se posádka v klášteře vzdala a Václav byl členem eskorty, která Němce odvedla západním směrem do Hostivic. Na zpáteční cestě přes Jiviny a Řepy potkali i tanky vlasovců a nějakou dobu pobyl i s posádkou u krátkovlnné vysílačky na Bílé Hoře.

 

Vlastík

Doma na něho ale čekala zdrcující zpráva, že jeho nejlepší kamarád, Vlastík Horáček 5) během povstání padl. „Horáčkovi bydleli na Pankráci ve dvou podkrovních místnostech. 7. května se Vlastík vydal na esesáky, kteří přitáhli od Benešova, od Zelené lišky. Dostali ho u domovních dveří přímo proti jeho domu. Snažil se tam ukrýt, ale nikdo ho nepustil dovnitř. Když jsem k nim přišel, jeho maminka mne zavedla do Husova sboru v Nuslích. V modlitebně tam na stolech leželi ti padlí barikádnici a mezi nimi Vlastík. To byl pro mne nejhorší zážitek z Pražského povstání. Na domě, před kterým padl, je vedle dveří pamětní deska a je po něm pojmenována nedaleká ulice a škola,“ vyprávěl Václav Jiterský, který zemřel v roce 2016, krátce po natočení rozhovoru pro Paměť národa.

 

1) Možná souvislost zde:

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/horskeho-cukrovar-zanikly

2) https://www.vets.cz/vpm/17900-pametni-deska-jindrich-kulisek/#17900-pametni-deska-jindrich-kulisek

3) Pravděpodobně šlo o 8. května, viz odkaz.

https://www.vets.cz/vpm/jan-jarolim-1948/

4) https://www.vets.cz/vpm/18081-pametni-deska-vaclav-krupicka/#18081-pametni-deska-vaclav-krupicka

5) https://www.vets.cz/vpm/8436-pametni-deska-vlastimir-horacek/#8436-pametni-deska-vlastimir-horacek

https://mapy.cz/zakladni?x=14.4414246&y=50.0550634&z=17&source=addr&id=8958271

https://mapy.cz/zakladni?x=14.4395039&y=50.0461023&z=16&l=0&source=stre&id=119735

https://www.horackova.cz/

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of 20th Century

  • Witness story in project Stories of 20th Century (Jan Kotrbáček)