Jaroslav Jiskra

* 1952

  • „Můžu vám říct, že je pravda, že jako kluk, když jsem chodil do lesů, sbíral jsem houby lišky. Ty vůbec nebyly, dvacet let prostě nebyly. Síra v ovzduší a oxidy, jak se vápnily Krušné hory. Dneska všechno je odsířené, všechno je poměrně ekologická záležitost, takže ta situace se hodně změnila. Tehdy se bralo – pohřebné jsme tomu říkali, za to, co se tady odehrávalo. Byla to hrůza, v osmdesátých letech. To tak vrcholilo, protože se ročně těžilo 22 milionů tun uhlí a něco šlo ven do Plzně a do Budějovic do tepláren, něco se spalovalo tady v našich. Když ještě jela stará elektrárna v Dolním Rychnově, tady převládají větry od jihozápadu, tak popílek – to se nedal hrát ani hokej na otevřeném stadionu, protože jste měl za třetinu tupé brusle, to bylo šílené, jak to drhlo. Ale hodně se toho udělalo, fakt hodně.“

  • „Mám takový příběh. Táta neměl pas, tomu ho sebrali. Mě si pozvali na okresní oddělení pasů a víz, abych přinesl pas ke kontrole. Řekli, že má rozlepenou vazbu. Neměl. Že mi zavolají, až bude nový. Přišel mi dopis: ‚Vážený soudruhu, není v souladu se státním zájmem, abyste byl majitelem československého státního pasu s trvalou výjezdní doložkou do všech socialistických států světa, proto vám jej odebíráme.‘ Několikrát jsem se odvolával, po třech letech mi ho nakonec vrátili, ale táta s tím měl dlouho problémy. Nemohl zajet ani vedle do NDR. Prostě byla taková doba.“

  • „Mám dojem, že tatínek byl člen komunistické strany, jinak by býval nedělal ředitele na Vřesové. Jenže rok 1968 s tím zamíchal. V roce 1971 přišly prověrkové komise, táta šel dělat do provozu, nejdřív vedoucího skrývky, potom ho sundali i z toho a dělal přípravu výroby, pro něj podřadnou funkci, protože táta byl nesmírně schopný chlap. Vážil jsem si ho, i dědy, opravdu. To byli horníci tělem i duší.“

  • Full recordings
  • 1

    Karlovy Vary, 19.07.2023

    (audio)
    duration: 01:00:07
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté mu zakázali pokračovat v rodinné tradici. Hornictví se ale nevzdal

Jaroslav Jiskra, 1968
Jaroslav Jiskra, 1968
photo: Archiv pamětníka

Jaroslav Jiskra se narodil 16. prosince 1952. Jeho otec i dědeček pracovali jako důlní inženýři, po druhé světové válce přišli za prací z Kladna do Sokolova. Zde otec Jaroslav Jiskra starší založil rodinu. Pracoval na vedoucích pozicích v různých dolech. Během prověrek jej v roce 1971 komunisté sesadili na nižší funkce. Pamětník tak nemohl pokračovat v rodinných stopách a jít studovat vysokou školu, absolvoval tak po maturitě na gymnáziu alespoň zeměměřickou průmyslovou školu. V sokolovských dolech pracoval od roku 1975 jako důlní měřič, časem se vypracoval na hlavního dispečera. V roce 1987 už mohl nastoupit ke studiu důlního inženýrství. Po sametové revoluci působil v generálním ředitelství Sokolovské uhelné. Pokračoval i s akademickou dráhou, udělal si doktorát, přednášel a publikoval odborné texty. Hornické tradice a dějiny regionu Sokolovska propagoval i jako autor historických a beletristických knih. V roce 2023 žil v Sokolově. Vzpomínky pamětníka byly natočeny a zpracovány díky finanční podpoře Karlovarského kraje a Sokolovské uhelné a.s.