The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miloslav Jirsa (* 1910  †︎ 2004)

Mohl jsem vydělat miliony. Místo toho jsem nasazoval život ve válce

  • narozen 14. ledna 1910 v Táboře do rodiny obchodníka s tabákem, zemřel 20.12. 2004

  • pracoval jako obchodník v tabákovém průmyslu, ve 30. letech pobýval v Istanbulu

  • po německé okupaci Československa emigroval do Turecka

  • v Palestině vstoupil do československých blízkovýchodních jednotek, sloužil v Alexandrii, obsazoval Sýrii, byl velitelem čtyř protiletadlových kanonů v Haifě, nakonec jako šifrant v Jeruzalémě

  • po invazi do Normandie byl převelen do Londýna, kde působil jako šifrant ve zpravodajském oddělení generála Moravce

  • s exilovou vládou se přesunul do Košic, kde přijímal zprávy o vývoji Pražského květnového povstání

  • po válce se stal velitelem šifrovací kanceláře ministerstva národní obrany, později vrchním náměstkem ministerstva výživy pro zásobování tabákem

  • po roce 1948 byl z ministerstva vyhozen, bylo mu dovoleno vykonávat pouze manuální práce, do penze pracoval jako autoklempíř v továrně Praga

  • válku zakončil v hodnosti kapitána; dnes podplukovník ve výslužbě; několikrát vyznamenán: válečný kříž, spojenecká medaile, Africa Star, 8. armáda, medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy 1. a 2. stupně

Stručný životopis

Miloslav Jirsa se narodil 14. ledna 1910 v Táboře v rodině obchodníka s tabákem. Navštěvoval reálku v Kostelci nad Orlicí a po absolvování povinné vojenské služby začal s otcem podnikat v tabákovém průmyslu. Ve

30. letech pobýval obchodně v tureckém Istanbulu. V roce 1939, po okupaci Československa, emigroval s manželkou do Turecka. V Palestině se připojil ke vznikajícím jednotkám československé blízkovýchodní armády generála Klapálka. Sloužil u pěšího vojska v hodnosti poručíka v Alexandrii, zúčastnil se obsazování Sýrie v roce 1941. Tobrucké mise se však nezúčastnil. V dubnu 1942 absolvoval přeškolení na obsluhu protiletadlových kanonů a velel čtyřem těmto kanonům v Haifě. Po odchodu armádního sboru do Anglie byl převelen do Jeruzaléma, kde byl přeškolen na šifranta. Po invazi do Normandie byl přesunut na ústředí exilové vlády do Londýna, kde působil jako šifrant ve zpravodajském oddělení generála Moravce. S exilovou vládou poté přešel do Košic a následně do osvobozené Prahy. Po válce vykonával funkci velitele šifrovacího oddělení ministerstva národní obrany a posléze se stal vrchním tajemníkem ministerstva výživy pro zásobování tabákem. Po roce 1948 byl z ministerstva vyhozen a bylo mu dovoleno vykonávat pouze manuální práce. Až do penze pracoval jako autoklempíř v továrně Praga v pražských Vysočanech. Válku zakončil v hodnosti kapitána, dnes je podplukovníkem ve výslužbě. Miloslav Jirsa byl několikrát vyznamenán: válečným křížem, spojeneckou medailí, medailí Africa Star, medailemi Za chrabrost a Za zásluhy 1. a 2. stupně.

Příběh pamětníka

Miloslav Jirsa se narodil 14. ledna 1910 v Táboře. Miloslavův otec byl legionář z první světové války. Po návratu ze Sibiře otec založil výcvikové středisko pro vojenské psy v Kostelci nad Orlicí, kam se přestěhovala celá rodina. V Kostelci nad Orlicí Miloslav navštěvoval místní školu a byl členem místního sokolského sdružení. Miloslavův otec také obchodoval s tabákem. Po návratu z povinné vojenské služby začal Miloslav pomáhat otci v jeho podnikatelské činnosti a postupně přebíral celý podnik. Při svých obchodních aktivitách se Miloslav ve třicátých letech pohyboval zejména v tureckém Istanbulu, kde získal mnoho obchodních kontaktů a přátel.

Útěk z okupovaného Československa

Po německé okupaci Československa v roce 1939 se společně s manželkou rozhodl emigrovat do Turecka. Jako obchodník s tabákem obdržel od německých úřadů povolení k cestě do Turecka. Cesta do Istanbulu však neproběhla takovým způsobem, jaký si naplánovali. Z okupované republiky odjeli vlakem do Terstu, kde se nalodili na loď do Istanbulu. Během plavby však Německo napadlo Polsko a vypukla 2. světová válka. Italské lodě dostaly příkaz ihned se vrátit do nejbližšího přístavu. Také loď s manžely Jirsovými se vrátila k italským břehům a zakotvila v Brindisi. Kapitán jim oznámil, že loď nebude v plavbě pokračovat a že mohou buď jet přes Řecko do Turecka, nebo se vrátit do Československa, „což se nám nechtělo“. „Protože jsme neměli dost peněz, tak jsme si přes Řecko netroufli. Proto jsme se druhý den vrátili lodí Jerusalem do Terstu.“ Na palubě Jerusalemu potkali Jirsovi manžele Chmelařovy, kteří se vraceli z Bagdádu, kde pan Chmelař vedl prodejnu Baťa. Když se pan Chmelař dozvěděl o situaci v okupované vlasti, rozhodl se z Terstu odjet na pobočku Baťa v Jugoslávii a Jirsovým nabídl, aby jeli také. Miloslav s manželkou neodmítli. V Jugoslávii jim přátelsky nakloněné úřady poskytly potřebná povolení a víza a banka jim půjčila peníze na cestu vlakem do Turecka. Nakonec se po čtrnáctidenní cestě Jirsovi ocitli v turecké metropoli Istanbulu. V Istanbulu se setkal se svým přítelem, ruským obchodníkem s tabákem.

Emigrace v Istanbulu

V Turecku se Miloslav chtěl připojit k jednotkám bojujícím proti Německé říši. „Jako důstojník v záloze jsem považoval za svou povinnost bojovat za vlast.“ V tu dobu však československé blízkovýchodní jednotky ještě vůbec neexistovaly. Miloslav proto chtěl odjet do Anglie, „ale jak se tam dostat, když moře už bylo plné německých lodí a ponorek“. Na československém konzulátu v Istanbulu se utvořila skupina vojenských činitelů pod vedením plukovníka Kumpošta, kteří pomáhali uprchlým československým vojákům připojit se k jednotce zahraničního odboje v Palestině. Ze Sovětského svazu začaly přijíždět skupiny propuštěných zajatých československých vojáků z internačního tábora v Jarmolinci, které směřovaly přes Oděsu, Istanbul a Mersin do Palestiny, kde se začala tvořit československá vojenská mise pod velením generálů Gaka a Klapálka. Miloslav Jirsa se dobrovolně přihlásil u plukovníka Kumpošta a chtěl být zařazen do vojenské mise. Miloslav se poté měl nalodit na první francouzskou loď, odplout do Francie a zde se připojit k československým legionářům. Mezitím však Francie kapitulovala a cesta na západ tak byla definitivně uzavřena.

Miloslav proto zůstal v Istanbulu a pokračoval v podnikání v tabákovém průmyslu. Vzpomíná na svého vynikajícího šéfa, uprchlého Rusa. „V Turecku jsem se měl dobře, skoro jako doma. Dodávali jsme tabák hlavně do okupovaného Československa. Byla to výborná spolupráce.“ Po nějaké době se jednotka v Palestině rozrostla do bojeschopného útvaru a Miloslav dostal od plukovníka Kumpošta svolení, aby odjel do Palestiny. „S manželkou jsme jeli vlakem do Mersiny a pak lodí do Palestiny. Shodou okolností také zrovna jela z Ruska jedna skupina vojáků, a protože jsem byl podporučík, tak mi to hned dali na velení a přijel jsem do Palestiny s touto skupinou. Bylo to 12. dubna 1941.“

Příjezd do Palestiny

Egyptská loď přivezla manžele Jirsovy a další vojáky do palestinského přístavu v Haifě. Miloslav vypravuje o napjaté atmosféře, která zde panovala. Arabové v té době měli ještě v Palestině silné postavení a nechtěli vpouštět židovské uprchlíky, kteří připlouvali na lodích z celé Evropy na pevninu. Lodě proto kotvily v přístavu. Pokud se však loď potopila, uprchlíci museli být do Palestiny vpuštěni jako trosečníci. Proto docházelo k sabotážím lodí, které se někdy změnily v katastrofu, např. potopení lodi Patria. Miloslav vzpomíná, že když vplouvali do haifského přístavu, tak vrak Patrie ještě trčel nad hladinou.

V Palestině pan Jirsa a šedesátičlenná skupina vojáků z Ruska vyfasovala britské uniformy. Miloslav jako podporučík byl potvrzen ve velení této jednotky a okamžitě se měl přesunout k vojenskému útvaru generála Klapálka v egyptské Alexandrii, který se připravoval na nasazení u Tobruku. Miloslav vypráví, že mezi vojáky panovala atmosféra plná nadšení a bojechtivosti proti nepříteli. „Konečně jsme měli proti komu bojovat, protože předtím, když se položila Francie, tak nikdo nevěděl, co se bude dít.“

Československé blízkovýchodní jednotky v Alexandrii

V červnu 1941 byl československý prapor narychlo přesunut a podílel se na obsazení Sýrie, která byla v té době v rukou vichistických Francouzů. Po této misi byly čs. jednotky opět převeleny zpět do Alexandrie, kde se připravovaly na nasazení u Tobruku. Ve volném čase v Alexandrii objížděl a nechal se provádět po palubách anglických válečných lodí nebo navštěvoval místní lunapark s mnohými zábavními podniky. Na jednu atrakci si Miloslav pamatuje dodnes. „Byla tam taková bouda a na ní napsáno Miracle of Orient. Já jsem se tam nějak nachomejt’, a jak mě uviděli český vojáci, tak na mě: ‚Pane poručíku, to musíte vidět! Kouzlo Orientu! Tady strčíte hlavu.‘ Tak já jsem strčil hlavu do takový díry, vtom sklaplo prkýnko a já nemohl ven. Vevnitř tma. Najednou se to rozsvítilo a v koutě se pohnula nějaká ženská za závojem. Pak se závoj rozhrnul a objevila se nejšerednější baba z celý Afriky úplně nahá. Blížila se ke mně a říkala: ‚Give me a pound.‘ Já jsem se kroutil na všecky strany. Ona říkala: ‚You dont want to give me a pound?‘ A pak se otočila a přitiskla prdel na můj obličej.“

V Alexandrii se měl i Miloslav Jirsa připojit k tobrucké expedici, „ale protože tam bylo víc důstojníků než vojáků, tak mě už do tý expedice nevzali a odjeli do Tobruku“. Z vypravování kamarádů, kteří se z Tobruku vrátili, Miloslav zná všechny podrobnosti o situaci v tomto libyjském přístavu. „Tobruk byl výborný přístav ovládaný Angličany. Libye byla okupovaná Taliány a jediný, co měli Angličani, byl právě Tobruk. Ti ho bránili, seč mohli. Kolem se udělal takovej okruh pevností. Perimetr toho okruhu byl asi 30 kilometrů. Naše jednotka tam dostala určitou část, kterou hájila. Ježto na druhý straně byli Taliáni, tak k žádný válce nedošlo, obě strany na sebe koukaly v poziční válce. Takže naši kamarádi to hlídali a čekalo se, co se bude dít. Naši tam pobyli šest měsíců a byli vystřídaný dalšími jednotkami. Angličani si úžasně cenili každýho vojáka. Říkali: ‚Vojáka než vycvičíme, to trvá dva roky, ale vojenskýho materiálu vyrobíme, kolik chceme.‘ Takže se pak vrátili a prý si ani moc nevystřelili.“ Miloslav mezitím se zbytkem jednotek, které nebyly zařazeny do mise u Tobruku, hlídal v Alexandrii pobřeží pro případ invaze. „Tam byla krásná pláž a tu jsme hlídali, kdyby se tam Němci chtěli vylodit.“

Výcvik na protiletadlového dělostřelce

Po stažení čs. praporu od Tobruku v dubnu 1942 bylo britským velením rozhodnuto, že budou čs. vojáci přeškoleni na protiletadlové dělostřelectvo. Miloslav byl mezi prvními, kteří se účastnili tohoto školení, a po absolvování kurzu měl nabyté vědomosti předávat dalším vojákům. Pan Jirsa popisuje kanony, které se učili obsluhovat: „To byly švédský Bofors kanony, který měly dostřel jenom asi do dvou tisíc metrů. Ty kanony jsou čtyři, který jsou spojeny elektrickým vedením, a v prostředku je zaměřovač. U toho stojí dva vojáci. Jeden v obrazovce hlídá cizí letadlo svisle a druhý vodorovně, takže dostanete to letadlo do kříže, a jak se otáčí zaměřovač, tak se točí i ty čtyři kanony. Když se to pak zaměřilo, tak to je velká palebná síla a taky jsou ty kanony rychlopalný.“ Miloslav Jirsa po výcviku velel čtyřem protiletadlovým kanonům v Haifě.

Německé vojsko generála Rommela však již v té době ustoupilo až na Sicílii a nebezpečí náletů německých letadel ze základen na Krétě už bylo také nízké. Německá válečná mašinerie po porážce u Stalingradu ztrácela sílu. „My už jsme si ani na jedno německý letadlo nevystřelili.“ Protiletecká obrana byla už tomto okamžiku zbytečná. Exilovou vládou v Londýně bylo rozhodnuto přemístit celý blízkovýchodní československý prapor do Anglie, kde se spojí s ostatními jednotkami a bude se připravovat na invazi do Evropy. Českoslovenští vojáci se pod velením generála Klapálka nalodili na anglickou loď Mauretania a kolem celé Afriky, protože ve Středozemním moři stále operovaly německé ponorky, pluli do anglického Liverpoolu. V Anglii byly jednotky přeškoleny na protitankovou brigádu a v průběhu spojenecké invaze do Normandie se vylodily v Dunkerque.

Šifrantem v Jeruzalémě

Miloslav Jirsa byl převelen do Jeruzaléma, kde působila vojenská mise pod velením generála Gaka a plukovníka Kumpošta. Byla zde umístěna radiová četa a šifrovací oddělení, „protože za války se všechny zprávy šifrovaly, každý slovo mělo přidělený číslo a éterem pak letěly jenom čísla“. Miloslav byl zaškolen jako šifrant a posléze převzal celé šifrovací oddělení po kapitánovi Skokanovi, který odjel na požádání generála Píky na východní frontu. „Po válce byl kapitán Skokan společně s generálem Píkou popraven. Kdyby tehdy poslali mne místo Skokana, protože Píka mě znal a byl to můj kamarád, tak jsem byl asi taky popravenej. To jsem měl válečný štěstí.“ Miloslav zůstal další celý rok v Jeruzalémě, stal se šifrovacím důstojníkem a všechny zprávy mezi Londýnem a misí na Blízkém východě procházely jeho rukama. Na toto období vzpomíná pan Jirsa jako na velmi klidné. V Jeruzalémě s ním pobývala i jeho žena, a dokonce se manželům Jirsovým zde narodil i syn.

Cesta do Liverpoolu

Když byla mise v Jeruzalémě zrušena, Miloslav se společně s četou radistů nalodil na anglický námořní konvoj z Indie a odpluli také do Liverpoolu. Manželka se synem zůstali v Palestině. Do Anglie Miloslav dorazil již po začátku vylodění Spojenců v Normandii. Miloslav vzpomíná na vynikající anglickou organizaci. „Když jsme přijeli do Liverpoolu, tak to bylo 40 lodí. Angličani brali postupně všechny lodě a my jsme ještě tři dny čekali, než dostaneme povolení k vylodění. Všechno bylo v rychtyku, nebyla žádná nouze, nic, všechno bylo zajištěný na tý lodi.“ Miloslav jako důkaz anglické preciznosti vypráví příběh o důstojnických kufrech, které vezl z Palestiny do Anglie: „Když jsem se naloďoval, tak jsem kufry odevzdal do podpalubí a během plavby jsem je neviděl. Pak když jsme přijeli do Liverpoolu, tak mě poslali do haly pod písmenem J, tam že najdu ty kufry. Opravdu na pultu pod písmenem J byly všechny kufry. To je úžasná organizace, a přitom byla válka, Londýn bombardovanej, ale všecko klapalo.“ Z Liverpoolu odjel Miloslav vlakem do Londýna.

Život v Londýně

V Londýně byl Miloslav Jirsa přidělen do zpravodajského oddělení generála Moravce jako šifrant. Jeho úkolem bylo odesílat a přebírat zprávy posílané mezi exilovou vládou v Londýně a velením československých vojsk na východní frontě a také přijímat zprávy od parašutistů shozených do Protektorátu Čechy a Morava. Dalším úkolem pana Jirsy bylo školení parašutistů v šifrování. Život v Londýně byl podle slov pana Jirsy celkem poklidný. Bydlel v penzionu, jeho kancelář byla umístěná na okraji Hyde Parku. Město bylo stále bombardováno německými raketami V1 a V2, ale Miloslav se nikdy do přímého ohrožení nedostal. „Nejbližší, co spadla, tak to akorát jak spadla, tak se mi otevřely okna tou tlakovou vlnou.“ V Londýně se také stýkal s mnoha svými přáteli, a dokonce se stal i členem krasobruslařského klubu.

Cesta z Londýna do Československa

Po dobytí Slovenska československými vojsky v dubnu 1945 se exilová vláda z Londýna přesunula letecky do Košic. Zbytek londýnského štábu včetně Miloslava Jirsy se do Československa přesunoval po moři a vlakem. „Všichni jsme se nalodili v Glasgow a pluli kolem Gibraltaru do Istanbulu.“ V Istanbulu se na několik hodin sešel se svým ruským přítelem, se kterým před válkou obchodoval s tabákem. Loď poté pokračovala do Oděsy. Zde se jednotky a válečný a zdravotnický materiál od Angličanů naložil na železnici a vlak jel až na hranice s Podkarpatskou Rusí v Trebišově, kde byl zbořený most. Vojáci pokračovali v cestě dál, ale Miloslav Jirsa a šest vojínů zůstalo v Trebišově a hlídali vagony s nákladem.

Dešifrování zpráv z Pražského povstání

Po třech dnech hlídkování v Trebišově „najednou přijelo auto. Kde je Jirsa? Tak jsem se přihlásil a okamžitě do Košic, protože v Praze vypuklo povstání. V Praze je kapitán Nechanský a šifruje anglickým kódem všechno, co se v Praze děje, a šifranti z východu to neuměli sestavit. V Košicích mi to honem dali, já jsem to lehce dešifroval. Byl jsem najednou slavnej, povýšili mne na kapitána, dostal jsem různé metály.“ Z Košic odjel s hlavním štábem do Prahy. „Já jsem přijel do Prahy 11. května, ještě doutnala Staroměstská radnice. Vedl jsem to naše auto na Kulaťák a tam jsme obsadili hlavní štáb. A tak jsem se po válce stal velitelem šifrovací kanceláře ministerstva národní obrany.“

Poválečná léta

Pan Jirsa přiznává, že na vojně se mu nikdy moc nelíbilo. Proto po skončení války požádal svého známého, generála Kumpošta, aby ho ze služby propustil. Miloslav byl navržen a stal se vrchním tajemníkem ministerstva pro výživu, kde měl na starosti hlavně zásobování republiky tabákem. Svoje kontakty z předválečných let využil v okamžiku, kdy se republika dostala do problémů se zásobováním solí, protože SSSR zabral Podkarpatskou Rus. Svým vlastním automobilem, který zdědil po otci, objížděl společně s ministerskými funkcionáři okolní země a zajišťoval dodávky soli do poválečného Československa.

Perzekuce po roce 1948

Po roce 1948 byl Miloslav Jirsa komunistickým režimem propuštěn z ministerstva a bylo mu dovoleno vykonávat pouze manuální práce. „Jak nastoupil Gottwald, tak to začali komunisti utahovat a na ministerstva potřebovali jiný lidi, ne nějakýho Jirsu, kterej byl v anglický armádě.“ Miloslav po propuštění z ministerstva pracoval jako opravář traktorů, střihač plechu a nakonec se stal autoklempířem ve vysočanské Pragovce. Jeho přátelé, kapitáni Nechanský, Skokan a generál Píka, byli komunisty popraveni. „To jsem měl štěstí, že si na mě nevzpomněli, jinak bych byl popravenej s nima.“

V roce 1968 s rodinou emigroval na krátký čas do Švýcarska, ale kvůli nevýhodným sociálním podmínkám se zase vrátili zpět do Československa.

Miloslav nakonec lituje, že po vypuknutí války nezůstal v Turecku a nevěnoval se tabákovému obchodu. Vypráví, že jeho ruský přítel z Istanbulu se stal díky obchodování bohatým člověkem a „svoje miliony pak utrácel v kasinech v Monte Carlu. Bojovat za vlast se prostě nevyplácí.“

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of 20th Century

  • Witness story in project Stories of 20th Century (Jan Vondryska)