The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

kapitán v. v. Václav Jirkovský (* 1923)

• narodil se roku 1923 ve Skočicích u Přeštic

• nuceně nasazen (Berlín)

• rozhodl se utéci domů; poté se na naléhání starosty přihlásil na pracovní úřad a byl poslán do Mostu

• na doporučení přešel k vládnímu vojsku v říjnu 1943

• hlídal tratě v Itálii (u Milána)

• po domluvě s italskými partyzány předstíral přepadení a utekl

• s partyzány „unášeli“ další české kamarády

• z italských hor přešli do Švýcarska a poté přes Francii do Anglie

• převeden k letectvu, kde absolvoval základní výcvik, jako pilota ho již nevzali

• byl poslán do kurzu pro střelce, kde byl asi měsíc a půl, než skončila válka

• přidělen k 312. peruti do Manstonu, sloužil jako pomocný mechanik

• kurz byl zrušen a Václav Jirkovský přidělen ke stávajícím jednotkám

• po válce nastoupil k policii, ale v září 1950 byl po prověrkách na základě svého působení v zahraniční armádě propuštěn

• živil se řemeslem (truhlář) a pracoval i jako školník na základní škole v Karlových Varech

Václav Jirkovský se narodil 18. září 1923 ve Skočicích u Přeštic. Do obecné školy chodil v Přešticích a poté se vyučil truhlářem v Roupově. Za okupace byl nasazen na práci do Německa, kde u Berlína sestavoval dřevěné domky.

„V lednu roku 1942 jsem dostal papír, že se mám dostavit na pracovní úřad do Přeštic. Tam mi bylo oznámeno, že se mám několik dní poté dostavit na pracovní úřad, že budu nuceně nasazen v Německu. A když jsem ten druhý den přišel na ten pracák, tak už tam bylo asi dvacet jiných kamarádů, tesaři a tak dále. Naložili nás na vlak a poslali k Berlínu a tam jsme montovali domky.“

Po třech měsících se s několika přáteli rozhodli, že utečou domů.

„Tři, čtyři jsme utíkali odtud a ten jeden měl papír od mistra, že mu dává tři dny dovolené. Tak jsme utíkali. Jeli jsme vlakem do Lovosic, tam končilo Německo, pak byly Bohušovice a to už bylo české. A my jsme vystoupili v Lovosicích, po jednom, abychom nebyli nápadní a tam byla pohraniční policie. Vystoupilo víc lidí, tak si nás nevšímali. A jeden kluk už měl informace, kudy máme jít, a tak jsme šli podle těch dispozic. A dobře to dopadlo.“

Domů v pořádku došel, ale musel se skrývat. Starostovi obce se to ale nelíbilo a nabádal ho, aby se někde přihlásil, protože Václav Jirkovský neměl žádné doklady. Tak se ohlásil na pracovním úřadě, kde měl známého úředníka, který ho protěžoval. Ten mu dal převodku do jiného města na nucené práce.

„Poslal mě do Brüxu – nynější Most, kde jsem pracoval v Hydrowerku, pozdějších Stalinových závodech. Měl jsem štěstí, protože jsem tam odešel těsně po heydrichiádě, kdy byly po všech obcích razie a určitě by mě chytili a zastřelili.“

V Mostu pracoval tři měsíce a opět utekl. To už měl ale doklad, že jede na dovolenou, starosta ho přihlásil a mohl se legálně pohybovat po obci. To mu vydrželo rok. Pracoval zatím u svého truhlářského mistra.

„Pak ale přišlo echo z pracovního úřadu. Pan Páral mě upozornil na to, že se o mě začínají zajímat Němci a dal mi převodku do vládního vojska. Tak jsem tam šel.“

Ve vládním vojsku

V říjnu roku 1943 Václav Jirkovský narukoval, absolvoval pětiměsíční výcvik a poté byl vyslán v červnu 1944 hlídat tratě do Itálie. Během čtrnácti dnů se domluvil s italskými partyzány na útěku.

„Přišli pro mě v poledne na moje stanoviště. Začali jsme společně střílet, aby na místě zůstaly nějaké náboje jako důkaz, že jsem se bránil. A utekli jsme do hor. Tam jsme byli asi dva měsíce. Ve vládním vojsku si mysleli, že jsem byl unesen. S partyzány jsme pak v noci chodili vybírat kamarády, kteří sloužili na stanicích. Zabušili jsme, mluvili jsme česky, tak nám otevřeli a my jsme je vzali s sebou do hor. Ať chtěli, nebo ne. Takhle jsme odvedli 48 lidí. Němci přišli na to, že je v tom nějaká zrada, tak vládní vojsko stáhli a poslali je někam kopat zákopy. To jsem se ovšem dozvěděl až po válce.“

Do Anglie

„Z italských hor jsme se stáhli do Švýcarska, tam jsme čekali asi dva měsíce a pak přes Francii, lodí do Itálie a odtud do Anglie. Tam jsme se hned přihlásili do armády. Udělali z nás – z těch čtyřiceti osmi lidí četu a prodělali jsme měsíční výcvik.

Většina z nás šla pak k Dunkerque. Já s kamarádem jsme ale chtěli začít pilotní nebo navigátorský výcvik. Převedli nás tedy k letectvu a absolvovali jsme základní výcvik. Jako piloty nás už nevzali, ale poslali nás do kurzu pro střelce. To trvalo asi měsíc a půl a to už prakticky končila válka. Kurz zrušili a přidělili nás ke stávajícím jednotkám.“

Václav Jirkovský byl přidělen k 312. peruti do Manstonu. Tam dosloužil jako pomocný mechanik.

Po válce

Domů se vrátil až v srpnu 1945. Po válce musel Václav Jirkovský odsloužit dva roky a pak šel do civilu. Nastoupil k policii, ale v září 1950 byl po prověrkách na základě svého působení v zahraniční armádě propuštěn. Měl zákaz pracovat ve státní službě. Dělal tedy řemeslo, konkrétně se živil jako truhlář a nakonec pracoval dvacet tři let jako školník na základní škole v Karlových Varech.