Věra Ježková

* 1942

  • „Tatínek jezdil ve vlakové poště, což byl vůz ve vlaku hned za lokomotivou. A tam třídili poštu, vždycky na každé stanici zastavili a tu poštu vyházeli v takovejch pytlích do toho místa, kam ta pošta měla jít. Čili on jel, dejme tomu, Praha-Ostrava a na každém, v každým městě to zastavilo a on vyházel poštu. No jenomže za války byly nálety na vlaky a to šlo přímo na lokomotivu. Takže to bylo jako velice nebezpečný. Že kolikrát ten vlak zastavil a oni všichni utíkali se skrýt, až bylo po náletu, tak zase nalezli do toho vlaku a jeli dál. A právě když mě převáželi takhle tou vlakovou poštou na Šumavu, tak mně byli dva a, v červenci, no tak dva a půl roku mně bylo. Tak já se pamatuju, že mě táta takhle strčil do takovýho fochu na dopisy. Že potom říkal: ‚Naštěstí teda žádný bomby nepadaly.‘ No tak. Takže takhle jsem to strávila, no."

  • „No ale jak jsem prožívala třeba osmašedesátý rok v Praze. To bylo, to bylo teda hrozný, jo, když přijeli. Samozřejmě můj muž hned běžel na Václavák, tam se střílelo do Muzea. To bylo příšerný tam, že jo, bylo moře, tak jste to viděli v televizi no. Okamžitě jsem udělaly šílený fronty na jídlo, takže já jsem stála asi čtyři hodiny ve frontě. To byly potom už akorát ovesný vločky, vím, že brambory jsme nedostali ani."

  • „Já jsem bydlela v tu dobu na Vinohradech, tam jsem se vdala vlastně na Vinohrady. A tam je takovej ohromnej park Grébovka, tam jsem teda jela s kočárkem na podzim roku šedesát osm. A tam byli Bulhaři, tenkrát to spolu se Sovětským svazem sem přišli Poláci, Maďaři, Bulhaři a NDR, jo. […] No a v tý Grébovce se usadili v dětských jeslích, jo. Takže a byl tam tank v tý Grébovce a oni na tu hlaveň si věšeli prádlo vypraný. A teď mně to přišlo tak strašně úplně apokalyptický, tam jezdily maminky s kočárkama okolo toho tanku a ten tam byl, já nevím, měsíc, pak odjeli, samozřejmě. To je, příšerně zničená i dlažba i asfalt od těch tanků, takže to tam byly ďoury v tom, ano. Hrůza hrůzoucí, no."

  • Full recordings
  • 1

    Litoměřice, 08.11.2022

    (audio)
    duration: 01:17:30
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Srpnová invaze byla hrůza hrůzoucí

Věra Ježková
Věra Ježková
photo: Post Bellum

Věra Ježková se narodila 8. července 1942 v Praze. Z období války si pamatuje ukrývání se před nálety a také to, že ji na konci války rodiče raději odvezli k příbuzným mimo Prahu. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde také potkala svého budoucího manžela. Srpnovou invazi v roce 1968 prožívala v Praze na Vinohradech. V té době byla na mateřské dovolené s prvním synem. Téměř celý svůj profesní život pracovala ve Státním pedagogickém nakladatelství jako redaktorka učebnic pro střední školy. Její manžel Tomáš Ježek odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, a tak nemohl učit. Překládal texty pro samizdat, před revolucí pracoval v Prognostickém ústavu. V 90. letech byl ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci. V roce 2022 žila Věra Ježková v Litoměřicích.