Jiří Jaroš

* 1930

  • „Po skončení vojenské služby jsem nastoupil do uranového dolu. Tam jsem se setkával s mukly, jak se jim tenkrát říkalo, kteří byli potrestaní, a byli hlavně v lágru na Bytízi. Na pátém patře, kde jsem pracoval v té době jako zaučený střelák, tak tam jsme se mezi nimi museli pohybovat, a já se tam přesvědčil, že muklové věděli o všem víc než my, civilisté.“

  • „Za tuto dobu jsem se nejvíc těšil na účinkování v armádním divadle, kde byl tehdy národní umělec a plukovník E. F. Burian náš velitel. Dělal jsem zájezdy divadla do českých posádek. Současně jsme dělali velké turné v létě, kdy byla přestávka a při nácviku jsme většinou sídlili celé dva měsíce v Písku, odkud jsme vyjížděli do posádek v pohraničí – na Chebsko, Plzeňsko a podobně. Tam jsme měli výcvik budoucích vojáků, kteří byli v armádě. Byli to například herci jako Vnouček, mladí kluci, co přišli z DAMU, jako třeba Milan Mach, Menšík, Brabec. Bylo jich tam asi dvanáct a jim jsem prováděl základní výcvik. Zároveň jsem tam měl od armády takovou službu, že když přijel ministr Čepička do divadla, tak před divadlem jsem ho uvítal a vedl jsem ho k našemu veliteli, tedy E. F. Burianovi.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha - Zbraslav, 27.02.2016

    (audio)
    duration: 40:28
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Političtí vězni v uranových dolech věděli o všem více než my, civilní zaměstnanci

Jiří Jaroš
Jiří Jaroš
photo: soutěž

Jiří Jaroš se narodil 12. června 1930 ve Zbraslavi do rodiny Marie a Jaroslava Jarošových. Otec byl švec, maminka pomocná dělnice. Jiří prožil válečná léta u příbuzných na venkově, nejčastěji ve Vokově u dědečka. Absolvoval měšťanku a poté se vyučil zlatníkem, ale po komunistickém puči a následné likvidaci živnostenského stavu musel uzavřít svou firmu i jeho zaměstnavatel. Ke své profesi už se Jiří Jaroš nikdy nevrátil. Narukoval na vojnu do vojenské školy pro důstojníky v záloze. Po roce ho povolali do Plzně, kde dostal na starost výcvik nováčků. Mimo jiné sloužil také u armádního divadla pod vedením Emila Františka Buriana. Jiří Jaroš zde měl na starost základních výcvik vojínů – herců, a také organizaci zájezdů divadla do českých posádek v příhraničí. Poté byl převelen na posádku v Praze-Kunraticích, ale odtud pro neshody s velitelem na vlastní žádost odešel z armády. Musel podepsat pracovní smlouvu v uranových dolech v Příbrami. Zde působil jako střelmistr a pracovně se setkával také s politickými vězni. Z uranových dolů odešel předčasně již po roce kvůli vážnému pracovnímu úrazu. Po zotavení nastoupil do modřanských strojíren jako brusič nářadí, poté byl vedoucím technických služeb ve Zbraslavi. Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 vystoupil z KSČ a pak až do důchodu pracoval na Okresní správě silnic Praha-západ. Byl dvakrát ženatý a má čtyři děti.