V odboji dělala spojku plukovníkovi Josefu Robotkovi, kterého komunisté popravili v roce 1952
Download image
Vlasta Jakubová, rozená Nováčková, se narodila 13. března 1925 v Ožďanech na Slovensku. Její maminka byla původem Maďarka, tatínek sloužil u četnického sboru. Starší setra Vlasty zemřela již dva týdny po porodu, bratr Karel se narodil v roce 1928. V březnu roku 1939 po zániku Československa se museli vystěhovat do Čech. Ze Slovenska se rodina přesunula do Náměště nad Oslavou. Vlasta v Náměšti vychodila měšťanku a později nastoupila do Obchodní akademie v Třebíči. Maturovat během války už nestihla. Jejím strýcem byl plukovník Josef Robotka, který se za německé okupace podílel na vzniku odbojové organizace Rada Tří. Když se musel na podzim roku 1944 přemístit z Jihlavy, nastěhoval se k Nováčkům do Náměště. Do protinacistického odboje zapojil i Vlastu Jakubovou, která mu dělala spojku. Projezdila na kole celý kraj a předávala zprávy agentům, což činila i v době, kdy na každém rohu byla vylepena fotografie Josefa Robotky s odměnou osmi tisíc korun za jeho hlavu. Po válce Vlasta Jakubová odmaturovala a pracovala v Brně ve Svazu národní revoluce, kde dělala korespondentku, později se však stala obětí čistek tzv. akčních výborů. Poté pracovala jako sekretářka ředitele Československých stavebních závodů. Po únorovém puči v roce 1948 jí strýc sdělil, že opět nastal čas odboje. Znovu mu dělala spojku, znovu předávala zprávy agentům, ovládala šifrování a psaní neviditelným písmem. Zprávy se týkaly vojenství a československých stavebních závodů. Agenty, kteří ilegálně přecházeli hranice do Československa, posílala na konspirační adresy. Její o tři roky mladší bratr Karel uprchl na Západ a několikrát se sám vrátil do Československa jako agent. Později byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Vlastu Jakubovou, Josefa Robotku i další členy odbojové skupiny pozatýkala Státní bezpečnost v roce 1949. Pro Vlastu Jakubovou přišli estébáci 6. srpna 1949 do kanceláře. Následovaly tvrdé každodenní výslechy v Brně na Příční, prošla celami v Orlí ulici a na Cejlu. Navzdory krutému bití zapírala, takže jí dokonce přivedli ukázat i strýce Josefa. Ve zpolitizovaném a vykonstruovaném procesu byla v květnu roku 1950 souzena společně se strýcem a dalšími členy skupiny. Žalobce jí navrhl trest smrti, ale nakonec dostala 18 let těžkého žaláře. Její strýc Josef Robotka byl odsouzen k smrti a v roce 1952 popraven v Praze na Pankráci. Prošla věznicemi ve Znojmě, Ruzyni a v Pardubicích a pracovními útvary Minkovice a Chrastava. Od roku 1956 pracovala na technickém oddělení, zpracovávala i tajnou dokumentaci ke stíhačkám MiG. Na svobodu byla propuštěna na desetiletou podmínku v roce 1959. Po návratu domů k rodičům pracovala v mlékárně, v laboratoři ve Valašském Meziříčí. Poté složila jeřábnické zkoušky a přes dvacet let pracovala na jeřábu. Po sametové revoluci získala medaili Václava Bendy, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů osobnostem, které bojovaly za obnovu svobody a demokracie. Byla oceněna i jako účastnice protikomunistického odboje. Zemřela v roce 2017 v Brně.
