Jaroslav Ipser

* 1949

  • „Tam v těch Modřišicích bylo klasický loutkový divadlo, marionetový. Na lávce texty, říkali jsme: ,Uhni, ať vidím ten text.‘ Nikdo se nechtěl hnout od svého textu. Ale jezdili jsme na akce od okresního kulturního střediska. Pozvali odborníky, třeba na téma loutkového divadla, tam nás trochu něco naučili. Tak jsme viděli, že to panáčkový – já říkám panáčkový, myslím loutkový – divadlo jde dělat trošku jinak než jenom těma klasickejma marionetama. Postupně jsme přecházeli na maňásky a jiný druh loutek. Mezitím jsme absolvovali asi čtyři lidovou konzervatoř v Hradci Králové v Divadle Drak. Zažili jsme tam zlatou éru Divadla Drak, Honza Dvořák, starej pan Matěj Kopecký. Ten vzpomínal, jak ještě s rodičema jezdil v maringotce.“ – „Proč jste vlastně šel na tu lidovou konzervatoř, když jste základy loutkařství nebo divadelnictví znal?“ (žák z týmu PNS) – „Protože jsem se tam dozvěděl něco jinýho. Tam dělali profesionálové. Tam bylo takovejch osobností, Jakub Krofta, světoznámý režisér, Honza Dvořák, Zdenek Říhů, Radek Pilař, paní Kostřábová. To byly špičky ve svým oboru a od nich jsme se toho hodně naučili. Oni tu konzervatoř vedli. Pak se z nás stali dlouholetý přátelé.“

  • „Cenzura. My jsme měli to štěstí, že v těch pohádkách toho moc není. Ale znám soubory, kde se loutkově dělal třeba Hamlet, Shakespeare. To zas prošlo, protože oni tomu loutkovýmu divadlu nevěnovali takovou pozornost. Jediné, na co nás někdo kdysi upozornil, hráli jsme Sněhurku a sedm trpaslíků a tam šeptá les, když Sněhurka dostane to jablko: ,Pozor, Sněhurko, ta červená strana je nebezpečná!‘ Cenzor řekl: ,Tohle byste tam nemuseli mít.‘“ – „To jste tam dali úmyslně?“ (tým PNS) – „Ne, to bylo v textu. Prosím vás, kdejakou ptákovinu si bral a říkal, že to útočí na režim.“ – „Nesnažili jste se sami vpašovávat skrytý repliky do textů?“ (tým PNS) Ale ani ne, ono to ani pořádně nejde do těch textů. My zastáváme spíše názor, že místo odkecat, odmluvit, by se to mělo odehrát, zahrát tou loutkou, tím panákem s minimem slov. Pomocí citoslovcí Jaroslav Ipser mluví za loutku. A takhle to stačí.“

  • „Čmukaři? My jsme dlouho neměli název, ale právě v tý Český Třebový se nás ptali, jak se jmenujeme. A holky říkaly: ,Čmukaři.‘ – „A co to jako je?“ – „No, čmuk je bambule. To je tady taková krajová specialita. Já nevím, jestli vám to něco říká... A jelikož jsme v těch Modřišicích chodili od autobusu a měli jsme čepice s těma bambulema. Když nás viděli, říkali: Čmukaři jdou.‘ A už nám to zůstalo.“

  • Full recordings
  • 1

    Turnov, 16.03.2018

    (audio)
    duration: 32:59
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko

Jaroslav_Ipser_portret.jpg (historic)
Jaroslav Ipser
photo: archiv pamětníka, tým PNS

Jaroslav Ipser se narodil 2. prosince 1949 v Lounech. Ve třech letech se s matkou Marií a mladší sestrou Dagmar odstěhovali do Turnova k prarodičům, protože matka těžce onemocněla. V roce 1953 zemřela a obě děti zůstaly v péči prarodičů. Už v dětství propadl pamětník kouzlu loutkového divadla a jako žák chodil do pionýrského loutkářského kroužku. V letech 1965-1968 se vyučil elektrikářem a loutkové divadlo veřejně hrál pod hlavičkou SSM. V roce 1968 nastoupil povinnou vojenskou službu. Dne 21. srpna 1968 byl s armádou u Sokolova. Velitelé vydávali příkazy, které komplikovaly postup okupačních vojsk. Po návratu z vojny nastoupil jako kotelník do podniku JUTA Turnov a pracoval tam až do důchodu. V roce 1974 se stal členem amatérského souboru loutkového divadla v Modřišicích. Brzy nato začal soubor vést a později si začali říkat Čmukaři. Využíval všechny možnosti divadelního vzdělávání. V roce 1982 absolvoval lidovou konzervatoř v Divadle Drak. Společně s Danielou Weissovou, se kterou tvoří ústřední dvojici souboru, začali hrát velmi úspěšně autorské divadlo. V následujících letech oficiálně reprezentovali Československo v zahraničí. Po otevření hranic v roce 1990 už cestují jednodušeji. Čmukaři jsou stále velmi úspěšný soubor.