Radiotelegrafický výcvik v Německu už nestihl, zatkla jej StB
Download image
Miroslav Ilek se narodil 23. srpna 1923 v podkarpatském Chustu. Otec byl právník, okresní hejtman, později rada politické správy v Užhorodě. Matka se starala o domácnost, za války učila němčinu a francouzštinu. Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďary se původem česká rodina přestěhovala do Brna, kde Miroslav pokračoval ve studiu gymnázia. Maturoval v roce 1941 a začal studovat hudební konzervatoř. Během totálního nasazení byl od roku 1943 přidělen na velkostatek, kde pracoval jako čeledín a jako traktorista. Po válce se zapsal na medicínu. Angažoval se v organizování studentského života, současně si přivydělával jako hlasatel Československého rozhlasu. Ihned po únoru 1948 byl kvůli svým „protilidovým“ postojům ze studií i z rozhlasu vyloučen. Musel dlouho hledat zaměstnání, nakonec se uchytil na pozici dělníka v brněnských slévárnách. V té době Ileka oslovil Jaroslav Caha, vedoucí ilegální skupiny, napojené na západní zpravodajské služby. Kromě sběru ekonomických informací měli členové skupiny na Západě projít výcvikem. První z nich, Miloslav Richter, v německém Řeznu radiotelegrafický výcvik skutečně absolvoval a vrátil se. Druhým měl být Miroslav Ilek, avšak StB už o této činnosti věděla. Ilek byl zatčen 19. dubna 1949 v bytě rodičů. Půlroční výslechy spojené s bitím probíhaly ve vile StB v Pisárkách a v Příční ulici. Veřejný soud se konal na podzim roku 1949. V procesu byl mimo jiné odsouzen i básník Zdeněk Rotrekl. Za velezradu a sdružování proti republice byl Miroslav Ilek odsouzen k šestnácti létům odnětí svobody. Trest si odpykával ve věznicích Bory, Ilava a Leopoldov. Pracoval na draní peří, výrobě povřísel, při čistění zeleniny, v Ilavě a Leopoldově i jako pomocný zubař. Ve vězení se setkal s generálem Janem Syrovým nebo odsouzenými komunisty, jako byli Gustav Husák, Ladislav Novomeský či Artur London. Díky neustálým intervencím rodičů byl v roce 1956 jeho trest překvalifikován a snížen na devět let. Vzhledem k tomu, že měl již dvě třetiny trestu za sebou, byl vzápětí podmínečně propuštěn na svobodu. Dlouho nemohl najít zaměstnání ani jako pomocný dělník. Nakonec ho překvapivě přijala brněnská hudební agentura a živil se jako klavírista po barech, vinárnách, později ve varieté Rozmarýn. Státní bezpečnost se ho několikrát marně pokoušela získat ke spolupráci. Na konci 60. let se mu podařilo dostudovat medicínu. Stal se lékařem v bohunické nemocnici, kde působil až do odchodu do penze v roce 1993. Od 90. let byl členem Konfederace politických vězňů. Získal ocenění jako účastník protikomunistického odboje. Zemřel 16. září roku 2017.