The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Hyliš (* 1954)

Slušností a dobrou prací se prosadí hodně věcí

  • narodil se 2. července 1954 v Havlíčkově Brodě v učitelské rodině

  • po maturitě na havlíčkobrodském gymnáziu vystudoval obor konstrukce a dopravní stavby na ČVUT v Praze

  • projektant ve Výrobním družstvu Stavba Havlíčkův Brod, později technický náměstek ředitele družstva

  • během sametové revoluce vstoupil do Občanského fóra a zanedlouho do Československé strany socialistické

  • kooptován jako první místopředseda Místního národního výboru v Havlíčkově Brodě, ve volbách 1990 zvolen zastupitelem

  • po skončení volebního období neúspěšně usiloval o stavbu regionální spalovny odpadů, založil stavební firmu

  • později vstoupil do České strany sociálně demokratické, byl opět zvolen zastupitelem

  • od roku 2016 krajským radním pro dopravu a silniční hospodářství

Jan Hyliš se narodil 2. července 1954 v Havlíčkově Brodě. Jeho otec Jan i matka Milada (roz. Hlaváčová) byli učiteli, po všestranně sportovně nadaném otci zdědil pamětník také zálibu ve sportu. Kromě ní si během studia havlíčkobrodského gymnázia vypěstoval také vztah k technice a přírodním vědám, takže po maturitě se přihlásil ke studiu na pražském ČVUT, v oboru konstrukce a dopravní stavby. Po absolvování univerzity a roční povinné vojenské službě se vrátil zpět do rodného města.

Přestože v Havlíčkově Brodě, kde se vrstevníci dobře znali a stýkali, koncem 80. let působilo třeba neformální hnutí Havlíčkova mládež, které bylo svými spontánními akcemi (pochopitelně mimo rámec oficiálních mládežnických organizací) trnem v oku místních komunistů, Jan Hyliš říká, že sám se nikdy žádných protirežimních ani režim provokujících aktivit neúčastnil. „Pro mě bylo důležité vystupovat prakticky, slušně a dělat dobrou práci. Tím se hodně věcí prosadí.“

Systém, kde nešlo nic dělat

Nastoupil do zaměstnání v projektovém středisku havlíčkobrodského Výrobního družstva Stavba, později tam působil dokonce ve funkci technického náměstka ředitele družstva, ale vymínil si, že nemusí být členem žádné – tedy především komunistické – strany. Postupné uvolňování politického dogmatismu během tehdejšího procesu tzv. přestavby podle svých slov vnímal jednoznačně jako pozitivní posun. „Mně se nelíbil systém, v němž jste nemohl nic dělat. Já vždycky chtěl, ale kdo chtěl převzít nějakou zodpovědnost a něco dělat, nemohl,“ vzpomíná dnes na nemožnost svobodně se realizovat, mimo jiné i pracovně.

V listopadu 1989 známí Jana Hyliše oslovili s tím, jestli se nechce aktivně zapojit do dění v rámci Občanského fóra: „Myslím, že Jirka Schneider přinesl nějaký papír s tím, že kdo chce vstoupit do OF, ať se tady podepíše. Podepisovali jsme to na vratech staré radnice.“ Organizační výbor pak začal šířit informace do obcí v okolí a také vyjednávat s vedením okresu, s radnicí i místní KSČ. „Všichni byli velice vstřícní. To mě překvapilo. Komunisti se tedy nejdřív tvářili tvrdě, ale pak se s námi chtěli zúčastnit generální stávky. Z toho jsem byl rozpačitý,“ vzpomíná.

Politikem a stavebníkem

Pamětníka oslovilo, s jakou ochotou tehdejším aktivistům poskytla své prostory – a také mediální kanál v podobě deníku Svobodné slovo – Československá strana socialistická, takže do jejích řad zanedlouho vstoupil. V rámci procesu kooptace, tedy doplňování nekomunistů do státních funkcí a úřadů, se pak v jejích barvách stal prvním místopředsedou Místního národního výboru v Havlíčkově Brodě: „Chtěl jsem věcem pomoct. Ale neměl jsem žádný vztah k politice, nikdy jsem se jí nevěnoval. Byl jsem za praktika, měl jsem zkušenosti s vedením organizace, takže jsem se staral o provoz města, abychom měli finance, aby se stavělo, aby fungovalo, co mělo.“ Po prvních svobodných komunálních volbách v listopadu 1990 byl už regulérně zvolen zastupitelem.

Na práci na radnici vzpomíná v dobrém, městu se během jeho volebního období prý dařilo. Po jeho skončení pak v rámci účelové organizace usiloval o stavbu spalovny odpadů pro region Vysočina. Veřejnost ale podle něj na takové řešení ještě nebyla připravena, takže ze stavby nakonec sešlo. Jan Hyliš si založil stavební firmu, po které toužil už na sklonku osmdesátých let, a pustil se do projektování.

Po delší pauze od politiky se nechal přesvědčit ke vstupu do ČSSD a do zastupitelstva se vrátil a v roce 2016 byl za sociální demokracii zvolen krajským radním pro dopravu a silniční hospodářství. Tuto funkci vykonává dodnes.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of the 20th Century TV

  • Witness story in project Stories of the 20th Century TV (Robert Candra)