Bedřich Huml

* 1945

  • „Mimo jiné jsem řezal pro lidi. Ono mi to i trochu vyhovovalo. Normalizace byla taková doba. Lidé mne udávali, že řežu načerno, což jsem tedy řezal. Jenže já jsem uměl tak lhát! Byl jsem u všech soudů. Já byl v Berouně, v Příbrami, v Rokycanech. Vždycky mne někdo prásknul. Dostal jsem se tam jako svědek, když jsem to řezal. To bylo úplně stejné jako obvinění. Bylo to podle paragrafu o napomáhání rozkrádání socialistického majetku. Vždy jsem tvrdil, že jsem papír viděl. Oni mi říkali: ,Vy jste ho nemohl vidět.' Já na to odpovídal, že jsem ho prostě viděl a tvrdil jsem pořád jedno a to samé.“

  • „Přijeli vojáci Varšavské smlouvy a najednou bylo všechno jinak. V Zaječově, kterému se později říkalo Brežněves, jim ty největší šajby začaly nosit vodu a chleba. Nám přímo do kuchyně ve mlýně mířila hlaveň tanku, kde byly ostré náboje. Kdyby tam někdo za něco zatáhl, tak jsme byli zabití. Byli v Zaječově možná půl roku. Zničili tam kdeco. Mně vykradli včelín.“

  • „U Ralska ta raketa spadla. Byla jako německá V–2. Létala na petrolej. Vysoká byla 14 metrů, když se postavila na tankovém podvozku. Zážitky jsem tam měl pěkné. Vždy jsme vyjížděli v jednu hodinu v noci s naším kapitánem v Tatře. Jedna Tatra, tahač, jela vepředu, potom jel podvalník. Mělo to čtyřicet tun. Raketa byla prázdná, to byl jenom plech, ale nejvíc vážil podvozek.“

  • „Tito faráři za naším domem, kousek od lesa, polními lopatkami kopali zákop pro tank. Tam je všechno kamenité. Oni neřekli ani slovo, dokud to neměli hotové. Měli to tak dané vírou. Ostatní vojáci říkali: ,Když jsme byli na dně a chtěli jsme utéct nebo se někde oběsit, tak jsme šli za faráři. Oni nás utěšili, že se to změní a režim to takhle nemůže dělat.' Tři sta jich tam bylo. Potom je odtud vyhodili. Pétépáci odešli v padesátém čtvrtém.“

  • Full recordings
  • 1

    v Plzni, 20.01.2020

    (audio)
    duration: 01:25:06
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kluk ze mlejna

Bedřich Huml v roce 2020
Bedřich Huml v roce 2020
photo: Vladimír Vítek

Bedřich Huml se narodil 19. května 1945 v Zaječově do mlynářské rodiny Josefa a Jarmily Humlových. Jako dítě prožil události po roce 1948. V Zaječově se potkával s příslušníky Pomocných technických praporů. Rodiny se bolestně dotklo rušení živností a následná měnová reforma v roce 1953. Po dokončení základní školy v Zaječově nastoupil na strojní průmyslovku v Hořovicích. Vojenskou základní službu absolvoval v letech 1964 – 1966 u 311. těžké dělostřelecké brigády. Sloužil jako mířič u raketového kompletu R – 170 v kódu NATO SS – 1, SCUD – A. Na vojně se seznámil se svou první ženou Jaroslavou, s níž se oženil po návratu z vojny. Krátce poté se mu narodil první syn Bedřich. Pamětník v té době pracoval jako konstruktér v podniku Alba Hořovice. Nijak se politicky neangažoval. Ve volném čase hrál fotbal a bubnoval s kapelou po vesnických zábavách. V srpnu 1968 se stal svědkem příjezdu okupačních vojsk do Zaječova a událostí s tím spojených. V sedmdesátých letech pracoval ve výrobním družstvu Služby obyvatelstvu při MNV Zaječov. Veřejná bezpečnost Bedřicha vyšetřovala pro podezření z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Nikdy nebyl usvědčen. Při práci si postavil rodinný domek. V létě 1978 se rozvedl a vzápětí oženil s novou partnerkou Helenou, která mu porodila dceru a syna. V roce 1986 přesvědčil rodinu, aby prodala mlýn státnímu podniku Obnova památek. Téhož roku začal pro podnik také pracovat. Jezdil na turistické vízum do Bavorska a nelegálně tam pracoval na zakázkách dojednaných jeho zaměstnavatelem. Po listopadu 1989 mlýn odkoupil zpět a privatizoval. Založil se svými syny tesařskou firmu, se kterou rekonstruoval hrad Točník. Do důchodu odešel v roce 2007. Pracoval ve spolku Zděná, který postupně rekonstruuje historickou budovu bývalého zájezdního hostince na adrese Zaječov 33, a dosud spoluorganizuje každoroční setkání bývalých příslušníků PTP v Zaječově.