Ratmír Hruška

* 1938

  • "K nám přišel tenkrát nějaký Rus. Oblečený byl do civilu, ale byl to Rus. To byla taková buňka, která měla pomáhat těm, co nevěděli co se zbraní. Tak se čtyři chlapi sebrali Václav Ždímera, Rokosil a ještě někdo. Vzali to zadem do té vily. Za chvíli se ozvalo pár ran a granát. Němci byli zlikvidovaní. I s těmi holkami, se kterými jsem chodil do školy."

  • "Přes ulici naproti v takové vile bydleli Němci. Jejich táta byl esesák, nějaký velký. Oni měli doma, to jsem potom zjistil... Já jsem s těmi jejich holkami chodil do školy. Potom se stalo to, když už bylo osvobození, nebo mělo být. Měli doma samopaly i kulomet. My jsme byli ve sklepě schovaní, protože se bombardovalo. Máma něco zapomněla, sebrala se a šla nahoru do pokoje. Jak se objevila v okně, tak ‚tatatata‘ a máma zůstala ležet na podlaze jako placatá, ale nic se jí náhodou nestalo. Ale to jsem měl veliký strach."

  • "My jsme bydleli v takovém domě, který býval hotel. A Němci byli chytří. Oni na střechu namalovali červený kříž a ve válce platilo, že červený kříž a nemocnice se bombardovat nebudou. A oni si v tom domě udělali svůj hitlerovský štáb. My jsme tam s nimi bydleli. Ti vojáci německý chodili po chodbě, po dlaždičkách. My jsme jim házeli pod nohy písek, aby to chroupalo a klouzalo. Oni, když vletěli na písek, tak taky padali, to byl náš takový odboj proti Němcům."

  • Full recordings
  • 1

    Úštěk, 15.03.2018

    (audio)
    duration: 54:33
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Mladí by měli pracovat na míru a ekologii

Pamětník
Pamětník
photo: Archiv pamětníka

Ratmír Hruška se narodil 11. srpna 1938 v Praze v rodině zubaře a dámské krejčové. Měl sestru a o dvacet let mladšího bratra, oba sourozence přežil. S rodiči původně bydlel v domě, kde sídlil štáb SS. Naproti v domě žily německé rodiny. Zažil vážné ostřelování, kdy byla jeho matka v přímém ohrožení. Po rozvodu rodičů se v 7 letech odstěhoval k prarodičům do Úštěku, kde po celý zbytek života žil. Sestra zůstala s otcem. Děda mlynář do města přišel po cestách v zahraničí. Po pár letech se stěhovali a natrvalo bydleli v objektu mlýna. Na základní školu nastoupil v Praze a dokončil ji v Úštěku. V deseti letech vážně onemocněl zánětem mozkových blan. S matkou se později přestěhoval na dva roky do Prahy, poté odešel zpět do Úštěku k prarodičům. Vyučil se elektrikářem, v oboru pracoval celý život. Rozvedl se, s první ženou má tři děti, 2 syny a 1 dceru. Jeho velkým koníčkem byla modelařina a elektrické hračky.