Olga Hrubá

photo: Archiv pamětníka
Download image

Olga Hrubá, za svobodna Sedláčková, se narodila v roce 1927 v Rimavské Sobotě, otec byl Čech, matka Slovenka. Na Slovensku začala chodit do školy, avšak po rozpadu ČSR byla rodina v dubnu 1939 vyštvána příslušníky Hlinkovy slovenské ľudové strany do protektorátu, kde za války vystudovala gymnázium v Náchodě. Otec i matka byli vězněni gestapem. Po maturitě v roce 1946 studovala filozofii a slavistiku na Univerzitě Karlově, kde zažila únor 1948. Zúčastnila se protikomunistického studentského pochodu na Hrad, který byl ozbrojenými složkami rozehnán v Nerudově ulici. Jako aktivní členka České strany národně sociální byla i svědkem vpádu Lidových milicí na stranický sekretariát a prvního zatýkání. Během razie ji jeden z milicionářů zranil pažbou pušky, přesto se jí podařilo odnést a skrýt evidenční kartotéku členů strany, což později zachránilo mnoho lidí před výslechy nebo zatčením. Stýkala se a spolupracovala i s Miladou Horákovou, pro kterou se svým manželem připravovala odchod na Západ. Po jejím zatčení celé dny psala dopisy známým světovým osobnostem, aby intervenovaly za její propuštění. Po únoru 1948 odmítla vstoupit do KSČ a její případ několikrát řešil fakultní akční výbor, vedený mladým stalinistou Pavlem Kohoutem. Než ji v roce 1949 definitivně vyloučili ze studií, na fakultě zažila i tajemné zmizení populárního marxistického filozofa a profesora Arnošta Kolmana, později vězněného v Moskvě za kritiku Gottwaldova stranického vedení. V roce 1949 se v Praze provdala za Čechoameričana a evangelického duchovního Blahoslava Hrubého (narozen 1911 v Josefově, zemřel 1990 v New Yorku), zpravodajského důstojníka 3. americké armády. Novomanželé byli v Praze pod neustálou kontrolou StB. Jakmile Olga Hrubá získala pas, odjeli z Československa do Mnichova, kde manžel řídil Americký fond pro čs. uprchlíky. Poté žili ve Spojených státech, kde nejprve přednášeli o situaci v ČSR krajanům, posléze vedli a vydávali časopis referující o problémech církví a stavu lidských práv v komunistických státech. Olga Hrubá využila někdejšího studia slavistiky a překládala literární díla zakázaných, převážně ruských spisovatelů a publicistů (A. Solženicyn, J. Ginzburgová, V. Bukovskij), ale i oficiální komunistické dokumenty. Za svou činnost byla v roce 1986 vyznamenaná prezidentem Ronaldem Reaganem. Blahoslava Hrubého vyznamenal in memoriam prezident Václav Havel (1996). Po revoluci Olga Hrubá obdržela Cenu Václava Bendy (2009).