The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavel Hroznata Adamec (* 1963  †︎ 2026)

• narozen 8. března 1963 v Havlíčkově Brodě

• vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a nastoupil na stavební fakultu

• v roce 1983 nastoupil na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích

• v osmdesátých letech se účastnil tajných schůzek premonstrátů

• v letech 1985–1987 absolvoval povinnou vojenskou službu ve Spišské Nové Vsi na Slovensku

• v listopadu 1989 se účastnil svatořečení Anežky České v Římě

• aktivně se podílel na dění sametové revoluce

• v roce 2023 žil v Humpolci, kde působil jako vikář

• zemřel 12. února 2026

Už ve dvanácti letech se Pavel Hroznata Adamec rozhodl, že se stane knězem. Pocházel z rodiny praktikujících katolíků, ovlivnil ho ale také soused, který studoval teologii. Svým rozhodnutím se stal v očích komunistického režimu nepřítelem státu.

Měl jsem krásné dětství

Pavel Adamec, řeholním jménem Hroznata, se narodil 8. března 1963 v Havlíčkově Brodě. Jeho rodiče pocházeli z nedaleké obce Věž. Jeho rodina soukromě hospodařila a navíc byla věřící. Kombinace obojího Adamcovy v komunistickém Československu stavěla na spodní příčky společnosti. Pavel Hroznata Adamec přesto na své dětství vzpomíná jako na krásné a bezstarostné období a svou rodinu popisuje jako tradiční a dobře fungující. Prvních pět let povinné školní docházky absolvoval ve Věži, ale na druhý stupeň základní školy už musel dojíždět do nedalekého Havlíčkova Brodu. Po skončení základní školy pokračoval na gymnáziu v Havlíčkově Brodě.

Již od svých dvanácti let toužil po tom stát se knězem. „V té době v naší obci byl jeden muž, který dokončil studium teologické fakulty a byl vysvěcen na kněze – byl na svěcení v Praze. A to už mě tehdy nějak oslovilo, že by to mohla být taky moje cesta, takový ten životní úkol,“ vysvětluje pamětník. Velký vliv však na něj měl především blízký rodinný přítel, opat Želivského kláštera a politický vězeň Bohumil Vít Tajovský, kterého poznal jako malý, pětiletý chlapec a jenž jezdil do Věže sloužit bohoslužby do místního domova důchodců. Bohumil Vít Tajovský byl v roce 1950 zatčen v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem. S farářem Josefem Toufarem, který později na následky brutálního vyšetřování zemřel, se znal již ze studií. V procesu s představiteli řádů nazvaném „Machalka a spol.“ byl opat Tajovský za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře. Podmínečně propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. Po svém propuštění pracoval jako lesní dělník, topič a podnikový archivář.[1]

Rozhodl jsem se pro Boží povolání

Pavel Hroznata Adamec nicméně po skončení gymnázia složil přijímací zkoušky na stavební fakultu, kam také posléze nastoupil. Již v prvním ročníku však ze školy odešel, chvíli pracoval v kafilerii ve Věži a pak si podal přihlášku na Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích, kam byl přijat. Rodina byla zpočátku zaskočena, ale záhy jeho rozhodnutí přijala a plně jej podpořila.

Na bohoslovectví v Litoměřicích nastoupil roku 1983. O rok později vstoupil do premonstrátského řádu. Schůzky bratří premonstrátů, kterých se účastnil i opat Bohumil Vít Tajovský, musely být utajené, protože se obávali možné perzekuce ze strany režimu. „Člověk byl v takovém stálém nebezpečí, že to nějak vyjde najevo a že z toho mohou být nějaké těžkosti. Ale člověk byl mladý, a tak si to až tak moc nepřipouštěl,“ vypráví pamětník.

V letech 1985–1987 absolvoval povinnou vojenskou službu ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. V té době Státní bezpečnost (StB) vedla na jeho jméno svazek s archivním číslem KR-940475 MV, ze kterého vyplývá, že si ho tajná policie vytipovala jako možného spolupracovníka – ovšem neúspěšně. Podle informací ze svazku bylo během prověrkových opatření zjištěno, že „jmenovaný se z hlediska charakteristiky nejeví jako vhodný typ pro zpravodajské využití“.[2]

Policajti chodili fasovat štíty a obušky

Začátek listopadu 1989 byl pro Pavla Hroznatu Adamce přelomový. Byl právě v pátém ročníku teologické fakulty v Litoměřicích, když přišla zpráva, že se studenti mohou zúčastnit svatořečení Anežky České. To se mělo konat 12. listopadu 1989 v Římě. Zhruba tři sta studentů tak mohlo odletět do Říma, kde strávili týden. Účastnili se náboženských obřadů i setkání s krajany, kteří emigrovali.

Dva dny před přelomovým 17. listopadem se pamětník vrátil do Československa. „A v pondělí jsme se sešli na fakultě, vyhlásili jsme stávku, připojili jsme se k té iniciativě studentů. Oznámili jsme děkanovi, že už tam nemusí jezdit, že už ho nechceme na fakultě,“ popisuje. Pavel Hroznata Adamec se posléze spolu s dalšími dvěma studenty účastnil jednání se zástupci litoměřického obecního výboru, Veřejné bezpečnosti a okresního výboru Komunistické strany Československa (KSČ). „Když jsme seděli u policajtů a čekali, tak oni chodili fasovat štíty, helmy a obušky. Člověk se tomu dneska směje, ale to byla demonstrace síly,“ říká. Studenti také organizovali v Litoměřicích demonstrace nebo veřejně promítali zásah proti demonstrantům na Národní třídě v Praze.

Po listopadu 1989 se premonstrátský řád snažil o návrat do Želivského kláštera. Do části konventu se premonstrátští bratři mohli vrátit v květnu 1991, a to i přesto, že v areálu kláštera stále sídlila psychiatrická léčebna. Návrat nebyl snadný, značná část movitého majetku, jako byl nábytek, ale také rozsáhlá a cenná klášterní knihovna, byla během let komunistické totality odvezena, rozkradena nebo rovnou zničena.

Dne 9. března 1990 složil Pavel Hroznata Adamec v želivském kostele Narození Panny Marie slavné sliby a v témže roce byl vysvěcen na kněze. Jako své řeholní jméno si zvolil jméno Hroznata podle českého šlechtice, blahoslaveného Hroznaty z Ovence. V červenci 1990 se stal převorem Želivského kláštera, což ho učinilo vůbec nejmladším převorem premonstrátského řádu. Brzy poté získal také post želivského faráře.

Na počátku devadesátých let se Pavel Hroznata Adamec podílel na obnově řeholního života v Želivském klášteře. Funkci vykonával třináct let a poté byl jeden rok kaplanem v Havlíčkově Brodě. Od roku 2004 spravoval farnosti Heřmanův Městec, Morašice a Vápenný Podol. V srpnu 2009 byl ustanoven administrátorem v Havlíčkově Brodě. Od roku 2017 působil jako vikář v Humpolci, kde žil i v roce 2023.

 

[1] TAJOVSKÝ, BOHUMIL VÍT (3. 3. 1912 KLANEČNÁ – 11. 12. 1999 ŽELIV). Online. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/tajovsky-bohumil-vit-3-3-1912/. [cit. 2024-02-28].

[2] Výňatek ze svazku s archivním číslem KR-940475 MV. Dokument dostupný v sekci Dodatečné materiály.