„Na náměstí postavili altán pro orchestr a udělali tam parket. Nejneuvěřitelnější byl dětskej pavilon – skleněnej pavilon s nějakým emblémem. Byly tam malé postýlky, všechny krásně povlečené, myslím, že světlounce zelené. Byly tam kohoutky s umyvadélkama a samozřejmě, že v nich nebyla žádná voda… Potom tam nahnali děti, aby věděly, že si tam mají lehnout.“
„Fasování jídla vypadalo tak, že na tom obrovském nádvoří stály nesmírné fronty a na konci stáli takzvaní kuchaři. Ti měli vaničku, velkou vanu a v tom měli kafe [resp. meltu]. Ale tím to končilo. Snídaně nebyla, chleba se fasoval za cimře. Ale v poledne jsem tam dostala polívku a druhé. Stála tam řada, obrovská řada čekajících lidí a to bylo neuvěřitelné – tam jsi stál a byla tam úroda vší. Stála jsem tam, přede mnou stáli lidi a lezli po nich vši.“
„My jsme tam leželi na zemi a třikrát nebo dvakrát za den bylo vždycky: ,Achtung, achtung!‘ Všichni jsme museli vstát, bylo hrobové ticho. Teď šel předseda židovské obce a za ním šel SS se psem a svým doprovodem. Procházeli, mlčky kráčeli v uniformách a bylo hrobové ticho. Ženské, které měly miminka, jim zacpaly hubu, aby bylo naprosté ticho. Oni to procházeli dvakrát nebo třikrát denně. Bylo to takové divadlo. Ono se jim to zřejmě líbilo a udržoval se tím takzvaně pořádek. Protože mezitím se tam vždycky támhle někdo oběsil.“
Hana Hoffmeisterová se narodila 29. dubna 1920 v Praze do židovsko-křesťanské rodiny. Otec Josef Steiner pracoval jako bankovní úředník, matka Ida se starala o domácnost. V roce 1940 otce za nejasných okolností zatklo a následující přibližně dva měsíce věznilo gestapo. 24. listopadu 1941 byl povolán její snoubenec Kamil Passer do vůbec prvního transportu (Ak 1) do Terezína. Hana nechtěla zůstávat bez něj a dobrovolně se tak přihlásila k deportaci. Do terezínského transportu nastoupila v červenci 1942. V ghettu se za Kamila v dubnu 1943 provdala a v srpnu téhož roku se jim narodil syn Vít. 28. září 1944 byl Kamill Passer z Terezína deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Jako zázrakem se mu podařilo dožít konce války. Hana zůstala v Terezíně až do osvobození a po celou dobu v ghettu zastávala práci zdravotní sestry. Po válce si doplnila vzdělání a celý svůj profesní život působila jako lékařka. V době natáčení v roce 2023 žila v Praze, v říjnu téhož roku Hana Hoffmeisterová zemřela ve věku 103 let.
