David Hochman

* 1964

  • „Já jsem sem přijel, což jsem se divil... Já jsem se ptal táty, že bych teda si zažádal o vízum, a oni mi to kupodivu dali, to jsem se hrozně divil. Rodiče byli teda dost nervózní, že sem teda takhle vůbec jedu, ale přece jen jsem přišel. Nebyly žádný problémy a všechny ty lidi jsem viděl a bylo to neuvěřitelný, ještě jsme nevěděli, že režim teda padne. I když si pamatuju, že mně Kamila Moučková říkala, že to je otázka času a že už je i dohodnutý, že Havel bude prezidentem. To mi už říkala předtím, než to padlo, před revolucí. A já si pamatuji, že jsem to říkal jednomu kámošovi, jeho mámě, protože jeho táta byl nějaký vysoký funkcionář a často pracoval v cizině, v ambasádách a tak, bůhví, pro koho pracoval. Tak jsem jí to říkal a ona se tomu smála. Ale opravdu se to pak stalo.“

  • „Ale každopádně, co se stalo, je to, že táta ztratil práci. V Praze jsme nemohli být. Takže byli jsme, protože vlastně takovýhle ty lidi nemohli bejt s lidma. Já si nepamatuju ty čísla, ale když bylo víc než 50 lidí nebo co, tak nemohl takhle bejt. Takže on potom pracoval jako zámečník, a to bylo někde, teďka si přesně nepamatuju, ale vím, že to je dokumentovaný. On se naučil i ty všechny věci v koncentráku teda, takže on takovýhle věci mohl dělat a celý život měl dílnu a mohl všechno spravit. Ale pamatuju si, že najednou poprvé jsem ho viděl, jak místo aby šel do práce jako novinář, tak tam byl v montérkách a ještě měl nějaký, já už si nepamatuju, nějakou krabici nebo co měl, kterou si bral do práce. A měl takovej divnej pohled, jakože necítil se úplně nejlíp samozřejmě, ale to si pamatuju, že ztratil práci. Jako ti všichni intelektuálové.“

  • „Takže táta byl jeden z nejvýznamnějších novinářů českých. Měl jsem obrovský štěstí mít takového otce. Byl to hrozně odvážnej člověk. Jmenoval se Jiří Hochman a byl to hrozně decentní, neuvěřitelně hodnej člověk, kterej se narodil v roce 1926, v třicátých letech v depresi. Byli chudý. Bylo to velmi těžký, bylo to podobný s historkou vlastně s Pavlem Kohoutem, protože jsme s ním o tom mluvili, měl to velmi podobný. Můj děda nemohl najít práci několik let, takže to ho hrozně ovlivnilo. A potom byl táta v odboji jako sedmnáctiletej a chytili ho gestapáci a potom byl v Sachsenhausenu dva roky. Takže samozřejmě to jsou okolnosti, který ho hrozně ovlivnily.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 14.04.2025

    (audio)
    duration: 01:38:46
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 26.05.2025

    (audio)
    duration: 01:05:16
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Americký styl života mi nikdy neseděl

David Hochman, Praha, 2025
David Hochman, Praha, 2025
photo: Post Bellum

David Hochman se narodil 1. září 1964 ve Washingtonu, D. C. Zuzaně a Jiřímu Hochmanovým. Matka pracovala jako novinářka v Československé televizi, otec působil v Rudém právu (RP). Rodiče roku 1963 odjeli do USA, kde otec pracoval jako zahraniční zpravodaj RP. Roku 1967 se vrátili do Československa. Během pražského jara působil otec v časopisu Reportér. Invaze vojsk Varšavské smlouvy ho zasáhla, odmítal se smířit s nastupující normalizací. Sedm měsíců strávil ve vazbě. Roku 1974 rodina odešla do USA, kde se usadili ve městě Columbus v Ohiu. Jiří Hochman se stal univerzitním učitelem na Ohio State University. Mimo jiné publikoval v exilových nakladatelstvích Index a Sixty-Eight Publishers. David Hochman vystudoval střední katolickou školu, načež nastoupil k inženýrskému studiu na Ohio State University. Absolvoval v roce 1988. Následující čtyři roky strávil ve Francii. Poté žil více než 20 let v Jihoafrické republice. Věnoval se psaní. Píše anglicky, v češtině mu zatím vyšel román Omluva Julii, který přeložil jeho otec. V roce 2025 žil v Praze.