Pavel Hlaváč

* 1951

  • „V pondělí pro mě přijeli do práce [policisté], auto civilní. A odvezli mě na fízlárnu. Říkám: 'Co jsem provedl?' Nikdo mi nic neřekl. Nastoupila taková ta tichá psychologie. Teď si tam sedl estébák a říká mi: 'Co vy jste to tam povídal v sobotu do toho mikrofonu?' Já říkám: 'Já nevím, co jsem povídal do mikrofonu.' 'No vy jste tam říkal něco o komunistech, říkal jste že hrajete pro komouše.' Já říkám: 'No moment, to je asi nějaká chyba, protože my hrajeme písničku, která se jmenuje O mouše, no tak si to možná nějak někdo špatně vyložil.' 'No, pane Hlaváč, podívejte se, nedělejte z nás blbce.' Já říkám: 'No ale tak to bylo!' No dobré, tak to skončilo. Asi za dva měsíce znovu. Zase auto. 'Co vy jste to tam povídal?'“

  • „On mi napsal dokonce text, říkal: 'Bluesmane, tady máš.' On mi říkal 'Bluesmane'. Tak mi napsal v hospodě na sedm nebo osm těch malých konzumních lístků, hustě popsaných, blues. Šudlil je tam v hospodě dvě hodiny propisovačkou. A pak jsme to četli a z těch sedmi lístků jsme přečetli jenom slovo 'proč'. Jinak všechno to bylo tak nahrabané, že to nebyl těsnopis ani švabach, to bylo něco... No a druhý den jsme se potkali a říkám: 'Hele, Martine, prosím tě, přelož mi to do češtiny.' On říkal: 'Ty vole, kdo to psal?' A já říkám: 'No ty, ty vole!' A on to takhle chytl, roztrhal a rozházel po hospodě. Pak mě napadlo, že jsem si to třeba mohl vzít jako relikvii. Slíbil mi, že mi napíše jiný, ale už to nestihl.“

  • „Podíval jsem se z okna a tam jsem viděl už ta letadla Antonin [Antonov], říkám to dobře? Ta letadla těžká, jak to mířilo na Prahu. Otec byl samozřejmě členem KSČ. No a tak ho to [okupace v srpnu 1968] rozzuřilo, že s tou knížkou prásknul a od té doby jsem nemohl jet ani do Jugoslávie." – "Čím se potom tatínek živil?" – "Pak byl skladník, byl ve skladu závodu Gustava a Klimenta, boty, ponožky. Tam jezdil na kolečkových bruslích, protože říkal, že to byl jeho sen odmalička – když viděl nějaké americké filmy s Chaplinem, jak jezdí na kolečkových bruslích. Tak otec si nějakým způsobem pořídil kolečkové brusle, které tady nebyly k sehnání. No a k velkému údivu všech kolegů, kolegyň hlavně, jezdil ve skladu na kolečkových bruslích."

  • „Seděli jsme v té kavárně, kde jsme pak hráli, a tam jsou velká okna, vidíš na celé náměstí. A čekali jsme na ty tanky a teď někdo tam vletěl: 'Už jedou!' A tak jsme vyběhli ven a ty tanky byly asi – já nevím, pět kilometrů, tři kilometry před Třebíčí, ale ta zem se chvěla... prostě nepopsatelný zážitek, destruktivní, hrozný. A pak najednou ty tanky začaly svištět po tom náměstí. My jsme měli kameny, že jim to osolíme, různě po kapsách, a to nikoho nenapadlo ani hodit, protože jsme měli stažené prdele a koukali jsme na ruské tanky.“

  • Reportáž zoracovaná studenty Gymnázia Třebíč

  • Full recordings
  • 1

    Třebíč, 15.03.2023

    (audio)
    duration: 46:27
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Třebíč, 24.07.2023

    (audio)
    duration: 02:07:59
    media recorded in project Příběhy regionu - Vysočina
Full recordings are available only for logged users.

Na muzikanty si bolševik nepřišel, hráli jsme pořád

Pavel Hlaváč, 1968
Pavel Hlaváč, 1968
photo: archiv pamětníka

Pavel Hlaváč se narodil 28. března 1951 v Třebíči. Otec Alois, který studoval v Moskvě, byl zarytým komunistou s touhou změnit svět. Až po srpnu 1968 k sobě s pamětníkem našli cestu, když otec ze strany vystoupil. Matka Milada pracovala jako kadeřnice. Pavel Hlaváč se během dospívání zamiloval do bigbítu, nechal si narůst vlasy a s první kapelou Babrani si užíval prvních zážitků na pódiu. Po základní škole se vyučil frézařem v Západomoravských strojírnách. Na konci 60. let působil v kapele P.LEA.S. Mezi lety 1970 a 1972 absolvoval povinnou vojenskou službu, většinu času jako člen Estrádního souboru Ernsta Thelmana, se kterým jezdil na koncertní turné, například do NDR. Po návratu z vojny se přidal k soulové kapele Articulus, se kterou hráli do roku 1975, než přišel zákaz činnosti z důvodu amerického způsobu vystupování zpěváka. Namísto undergroundu se přesunuli do kavárny, kde hrávali třikrát týdně, a pamětník zároveň pracoval v třebíčské továrně Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP Závody) jako frézař. Začal se věnovat také malování obrazů, vyvinul si vlastní techniku, „šmirgláž“, a vystavoval v Česku, například na festivalu Zámostí Třebíč, nebo ve Vídni v baru Nachtasyl. I v roce 2023 žil v Třebíči a stále vystupoval, zejména se svojí bluesovou kapelou Hlaváč a Co.