The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Heryán (* 1960)

Jsem služebník – všem jsem se stal vším

  • narodil se 24. února 1960 v Novém Jičíně

  • v roce 1981 se rozhodl stát řeholníkem (Společnost svatého Františka Saleského – salesiáni)

  • 1983 – inženýr na FAST VUT Brno

  • v letech 1984–1987 pracoval jako technolog závodu Panelárna Líšeň podniku CGK Brno

  • 1987–1997 – bakalaureát ve filozofii na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě, v teologii na Salesiánské papežské univerzitě v Římě, Licenciát v biblických vědách na Papežském biblickém institutu v Římě

  • 1997–2002 – ředitel salesiánské komunity studentů v Českých Budějovicích

  • 2003 – vyučující novozákonní biblistiky a garant předmětu Nový zákon na IES ETF UK Praha

  • 2004–2011 – ředitel salesiánského domu v Praze-Kobylisích

  • 2011–2015 – 1,05 úvazku na Vyšší odborné škole Jabok Praha jako vyučující, školní kaplan a vychovatel v domově mládeže

  • 2011–2015 – pracovník nízkoprahového klubu Vrtule při Salesiánském středisku mládeže v Praze-Kobylisích

Ladislav Heryán se narodil 24. února 1960 v Petřvaldě v zemědělské rodině, tatínek pracoval jako řidič a nakonec vykládal vagony, maminka pracovala jako uklízečka, u soustruhu a dělala v hospodě kuchařku.

Pamětník chodil jako malý do kostela a v páté třídě prohlásil, že se chce stát knězem. Na základě doporučení soudružky učitelky z obavy, aby mohl dále studovat, mu rodiče zakazovali do kostela chodit. To mu paradoxně pomohlo, měl tzv. náboženskou pubertu a tajně do kostela chodil. V šestnácti letech pocítil, že rozhodnutí stát se knězem je na pořadu dne, a vyhledal kněze pátera Novosada, salesiána, který mezitím byl z jejich vesnice odsunut do nedaleké Ostravice. Ten ho dostal mezi mladé salesiány a prostřednictvím tajné univerzity s ním Ladislav Heryán začal studovat a stal se postupně salesiánem a řeholníkem. Normálně studoval stavební průmyslovku, pak se stal v Brně v roce 1983 stavebním inženýrem a v roce 1981 také salesiánem a studoval tajně teologii. Po vojně v Brně pracoval jako dělník a technolog na stavbách.

Povolání do misie 

Někdy v roce 1985 provinciál četl o tom, kolik je na misiích v Brazílii lidí na jednoho misionáře. Tento příběh Ladislava Heryána nesmírně oslovil a rozhodl se, že bude následovat příkladu misionářů. Bylo mu jasné, že musí emigrovat a jít do misií. V panelárně viděl, jak společnost vypadá zespodu. Dva roky se na odchod připravoval, kvůli tomu, aby neohrozil své spolubratry, s nimi na celý rok přerušil kontakty a odstěhoval se k paní, která u nich v práci uklízela.

Dramatický odjezd do Říma

Do zahraničí se v té době mohlo odjet na výjezdní doložku, kterou bylo velmi obtížné získat, nebo si koupit zájezd. Již v roce 1986 se Ladislavu Heryánovi podařilo zajistit si zájezd do Dánska, ale ten musel na doporučení starších bratrů vrátit. V roce 1987 se mu podařilo získat zájezd do Rakouska, Německa a dalších zemí... už na první zastávce se pamětník rozhodl pro dramatický útěk. Neznal v Rakousku nikoho a měl jen jedno klíčové slovo – Rennweg. Na této adrese našel podporu patera Müllera, který ho tajně propašoval do Itálie. Tehdy to ještě nebylo tak složité, jeli rakouským autem, stačilo jen mávnout cizím pasem na celníky a jelo se dál...

Prvotní šok

Salesián Ladislav Heryán odjížděl do zahraničí s jasným úmyslem – chtěl se dostat na misie. Nicméně po příjezdu do Říma ho nechali starší spolubratři sloužit na Velehradě, kde neměl kontakt s mládeží, což ho hodně trápilo. Vymohl si tedy, že alespoň na víkendy jezdíval do salesiánské oratoře na jihu u moře, kde se mohl setkávat s mladými lidmi. Ředitel oratoře ho velmi pozitivně ovlivnil, italská kultura i povaha jsou hodně pozitivní, a tak to pro pamětníka byly krásné roky.

Studia teologie a biblistiky

Určili mu také, že musí studovat od začátku. Jak sám říká: „Já jsem salesián, který vždycky musel mít něco extra.“ A tak i když zpočátku se mu to nejevilo jako nejlepší nápad, postupně zjišťoval, že studia v Itálii mají úplně jinou dimenzi než samostudium v tajné univerzitě v Čechách. Postupem doby vystudoval tři univerzity – papežskou Urbaniana, salesiánskou fakultu a papežský biblický jezuitský institut. Studia mu pomohla k tomu, že se v rámci studia filozofie učili filozofii politiky, náboženství, praktickou aplikovanou filozofii. Výsledek byl, že když se s někým bavil o jakémkoliv tématu, dopředu věděl, jak dotyčný či dotyčná bude dále argumentovat a reagovat – umožnilo mu to hluboce chápat sdělení druhých na základě prvních několika vět. „Úplně jsem měl ty lidi přečtené, slyšel jsem dopředu, co mi ten který člověk řekne,“ sděluje páter Heryán. Naučil se u dogmatiků vyjadřovat písemně a v biblistice se učil plavat v moři, do kterého se člověk ponoří právě studiem Bible. Už tu knihu nevidí jako zaprášenou starou knížku, ale jako klíč k životu. A to lidi opravdu nevidí. Vzkaz pro lidi, kteří nevěří Bibli: „To je tvůj problém, žij si, co chceš, jsi šťastný v tom, co žiješ, tak si v tom žij.“

Krásné roky v Českých Budějovicích a v Praze

Po návratu do České republiky Ladislav Heryán nezažil šok, vrátil se ze svobodné země do svobodné země. Z Itálie se vracel, když mu bylo sedmatřicet let a do té doby celou dobu studoval. Konečně mohl předat to, co se naučil, i když začátky byly složité, protože je nesmělý člověk. V Českých Budějovicích učil na vysoké škole teologii. Poté se přestěhoval do Prahy a začal učit na institutu ekumenických studií. V té době potkal spiklence Martina Jirouse, Karla Schwarzenberga, režiséry a muzikanty a účastnil se pravidelně trutnovského festivalu i festivalu ve Vlčkovicích. Od roku 2003 se stýká s lidmi kolem Martina Jirouse a ti mu dali přezdívku „pastor undergroundu“. Sami se vnímají jako jeho farnost a on je jejím knězem.

Nadávky za podporu Ukrajiny

Ladislav Heryán byl a je znám svými odvážnými postoji k okolnímu světu. Neváhal podpořit svého přítele v boji o prezidentské křeslo, učí na Jaboku, je součástí klubu Vrtule, kde pracuje v nízkoprahovém zařízení. Pro své postoje k otázkám Ukrajiny si vysloužil od putinovců přezdívky jako havloidní zmrd, fašistický kněz, kterého je potřeba upálit, apod. K tomu pastor undergroundu dodává: „Mám tady v těch věcech úplně jasno, i když je mi vyčítáno, že se v těchto věcech angažuju, křesťan má povinnost vystoupit proti nespravedlnosti.“ I nadále je členem komunity Salesiánů Dona Bosca, pravidelně přispívá ke komunitnímu životu a je výraznou osobností jedenadvacátého století.

Slovo na závěr

„Život je těžký, ale krásný.“

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memory of nations (in co-production with Czech television)

  • Witness story in project Memory of nations (in co-production with Czech television) (Radek Kriegler)