monsignore Karel Herbst

* 1943  

  • „Zaprvé je to i tak, že řeknou: některý chlapi vůbec nejezdili na žádný chaloupky, ale kdyby chtěli přijet, vezměte je s sebou. Zadruhé, máte syny, kluky, oni mají dvacet let, vy máte padesát, a oni mají dvacet pětadvacet. Vezměte je s sebou taky. Protože jinak Staré páky zestárnou, za třicet let tu nebudou. A bude po všem. Tím, že tam budete zase své kluky do té party tahat, tak najednou tam jezdí synové toho druhého. Řeknou, je to takový divný, ale co je na tom divného? Mladší tváře a je veseleji. Je to dobrý.“

  • „Je to dobré, protože čtrnáct dní, a za čtrnáct dní se dá prožít spousta věcí, taky si spoustu věcí sdělit, tím se navzájem podepírat, teď myslím na ty kluky, protože oni byli mladí, dvanáct, třináct, čtrnáct let možná tenkrát, pro ně to bylo užitečné, aby měli pevnou půdu pod nohama, aby se jim dobře dařilo v životě, aby neodpadli.“

  • „...tak jste měl říct věřícím: Já tady tu větu nechci číst a já bych tam přišel a řek bych, pan kaplan tu větu nechce číst, tak já to přečtu místo něj... protože jsem se zachoval tak a tak, dostal jsem dopis a tam bylo: ‚Dostavte se 6. 1. 1975 na krajský národní výbor do Prahy.‘ Tam byl pan krajský církevní tajemník Semínko, okresní církevní tajemník pan Pospíšil a pak děkan svatohorský... tam mi slavnostně sdělili: ‚Říkejte si, co chcete, já vás považuji za nepřítele Sovětského svazu, za nepřítele našeho pracujícího lidu...‘“

  • „...Státní bezpečnost mne měla plné zuby a přišel rok 86, a to byl rok určité oblevy, aspoň v tom smyslu, že si třeba ti estébáci v Praze řekli, vždyť ono bude pro nás lepší, když my ho někam vykopneme, když my mu ten souhlas někde dáme, ať se tam umlátí, šel jsem potom někde na Tachovsko, ať si je někde v tramtárii, a hlavně ať nám nedělá nějaký takovýdle týdle...“

  • „...výsledek toho byl, že když jsme tedy takto omezili počty maximálně dvanáct účastníků na jednu chaloupku, že další rok místo osmi chaloupek bylo patnáct chaloupek, další rok jich bylo dvacet, a dotáhli jsme to za mého působení až na sedmdesát chaloupek během jedněch prázdnin!“

  • „...kdyby mi někdo říkal, že jsem se o něco přičinil nebo moc zasloužil nebo tak něco, tak opravdu mávnu rukou a řeknu: ‚Dejte pokoj. Každej, kdo chtěl něco dělat, tak dělal. Kdo se polekal a radši ne, no tak samozřejmě radši ne.‘ Vždyť my jsme to častokrát zažili i v tom smyslu, že jsme někomu nabídli, že by mohl jet na chaloupku jejich kluk, a byli lidi, kteří řekli: ‚Sláva, sláva, to je výborné, to nám samo nebe seslalo‘, ale pak byli lidi, kteří řekli: ‚Víte, radši ne...‘ a toho svýho kluka nepustili...“

  • Full recordings
  • 1

    Pražské arcibiskupství, 09.03.2015

    ()
    duration: 
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Milosrdenství chci!

Karel Herbst 1975
Karel Herbst 1975
photo: Mr. Vracovský

Mons. Karel Herbst se narodil 6. listopadu 1943 v Praze. V roce 1960 se vyučil elektromechanikem elektrických lokomotiv a osm let tuto práci vykonával. Při zaměstnání vystudoval gymnázium v Praze. V letech 1968-1973 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973.  V letech 1973-1974 působil jako kaplan v Mariánských Lázních, v letech 1974-1975 na Svaté Hoře u Příbrami. 6. ledna 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti za to, že při čtení vánočního pastýřského listu vynechal větu o oslavě 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Od února 1975 do srpna 1986 pracoval v podniku Úklid jako čistič výkladních skříní. V polovině sedmdesátých let se seznámil s činností salesiánů a 11. září 1976 složil doživotní sliby v kongregaci Salesiánů svatého Dona Boska. V letech 1974-1986 se věnoval pořádání salesiánských chaloupek, prázdninových akcí pro děti v rámci podzemního fungování salesiánské kongregace. Od září 1986, kdy mu byl navrácen státní souhlas, do roku 1989 působil Karel Herbst ve Starém Sedlišti na Tachovsku, v roce 1990 jako administrátor farnosti ve Všetatech. Od roku 1990 do roku 1997 byl ředitelem salesiánské komunity v Praze-Kobylisích a administrátorem farnosti. V letech 1997-2000 byl spirituálem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze-Dejvicích. Od září 2000 do března 2002 byl administrátorem farnosti Fryšták u Holešova. 6. dubna 2002 byl ustanoven světícím biskupem pražské římskokatolické arcidiecéze a titulárním biskupem siccesiánským.