Václav Helšus

* 1947

  • „Byl to významný posun v životě ke svobodě, kterou jsem vždy, poučen Masarykem, vnímal jako zodpovědnost. A ta zodpovědnost byla veliká. Znamenala celý to nezkazit a nevyprovokovat je k nějaké akci... Třeba akční sbory tady ještě tenkrát byly a byly schopný zasáhnout na povel, včetně armády. Takže i strach jsem měl, ale také bylo jasný, že se nesmí couvnout. Jezdili jsme po továrnách, měli jsme tam takový povídání k nim. V Jablonci před radnicí jsem řečnil.“

  • „Já jsem to celý vnímal trochu jako… jako karneval. Takový trochu divný, smutný, divoký, neuspořádaný. Najednou se nemuselo jezdit tak, jak se jezdilo. Běhalo se po ulicích, do té doby jsem nic takového – kromě prvomájových průvodů – nezažil. Došel jsem k tomu, že člověk má třeba hrůzu a zároveň pocit krásy z bouřky nebo z přírodní katastrofy. Když je toho součástí a když to může a zároveň umí pozorovat… Tak tehdy jsem si našel takovou zvláštní – ne zvrácenou – zálibu v kráse z hrůzy. Byl to životní zážitek pohybovat se mezi kanony a zároveň mezi spoluobčany, kteří se jinak vždy chovali tak, aby si jich nikdo nevšímal… Chovali se jako: Já jsem Čech, ale nikdo to nemusí moc vědět. A najednou byli otevření, spontánní. Kam se hrabou Italové… Tahle hrozivá katastrofa, která sem přilítla, jako by mně učarovala, a byla rozhodně dramatická.“

  • „Poznal jsem, co je to homesick, prostě stesk po domově. To není žádný výmysl, to bolí, trhá. Leží na prsou jako bolest. Nevymýšlím si, je to tak.“

  • „Když jsem zjistil, že oni se neomluví, že neřeknou, to byla chyba, a že nepojedou domů už nikdy… Než jsem tedy pochopil, že cílem bylo dostat se sem a že to jaro byla jen záminka, aby sem dostali svoje rakety a vliv, když se jim to začalo doma hroutit… Tak prostě se mi tady už nelíbilo. Nastoupil jsem do toho ročníku po prázdninách, zkoušeli jsme něco, rozhlížel jsem se kolem a ti lidé se měnili a začali s nimi spolupracovat. A viděl jsem český lidi proti českým lidem a řekl jsem si: Tady nebudu.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 29.07.2020

    (audio)
    duration: 01:57:32
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Po okupaci emigroval. Bolestný stesk ho vrátil domů

Václav Helšus v tanečních, 60. léta
Václav Helšus v tanečních, 60. léta
photo: Archiv pamětníka

Václav Helšus se narodil 6. března 1947 v Lounech, kde s rodiči a dvěma bratry žil v budově místního mlýna. V polovině šedesátých let začal pod vedením profesorky Vlasty Fabianové a ředitele Realistického divadla Karla Palouše studovat DAMU. Okupace Československa v srpnu 1968 i následná reakce veřejnosti ho zklamaly natolik, že se koncem roku rozhodl k emigraci do Velké Británie. Téměř rok se zde živil manuální prací a ve volném čase navštěvoval divadla. Po ročním pobytu na Západě se však do Československa vrátil a DAMU dokončil v akademickém roce 1969/1970. Po úspěšném absolvování nastoupil na několik měsíců do Kladivadla v Ústí nad Labem, později do Divadla Ypsilon, které tehdy fungovalo v Liberci. Exceloval v několika slavných inscenacích, ale také se zde seznámil se svou budoucí manželkou Dagmar Gregorovou. V roce 1978 se Divadlo Ypsilon rozhodlo změnit působiště a soubor se odstěhoval do Spálené ulice v Praze. Nová poetika divadla se však Václavovi příliš nezamlouvala, proto se chopil příležitosti a odešel do angažmá libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde (s dvouletou pauzou strávenou v Národním divadle) zůstal až do revoluce v roce 1989. V revolučních listopadových dnech se Václav s libereckým divadelním souborem zapojil do stávky. S ženou Dagmar Helšusovou jezdili po severočeských továrnách, promlouvali k dělníkům či přednášeli projevy k davům demonstrantů. Později byli oba u zrodu libereckého Občanského fóra. Václav Helšus se hereckému řemeslu věnuje dodnes. V roce 1995 byl nominován na cenu Thálie za roli Vávry v divadelní hře Maryša. V roce 1999 získal cenu za nejlepší herecký výkon v rámci Festivalu českého divadla ve hře Zločin a trest. Hrál také v řadě filmových a seriálových rolí. V roce 2020 jej diváci mohli spatřit ve filmu Modelář.