Michal Hecht

* 1961

  • "Tam byl problém v tom hraní v cizině, že oni tam měli strašně svých lidí, ti estebáci, že nás sledovali. A když tam někdo takzvaně dělal černé kšefty, jo, ten fígl byl v tom, že my když jsme hráli venku, tak Pragokoncert si z toho strhával strašný procenta a tvrdil, že to organizuje. Ale ve skutečnosti si každý svoje kšefty sháněl sám, nebo aspoň ti malí herci určitě. Tudíž každý herec, když odešel na západ, tak tam pak na černo hrál ještě něco zvlášť, aby si trošku přivydělal. No a oni tohle sledovali. No a pak takového člověka odchytli a řekli: 'Tak buď nám budeš taky donášet na jiný umělce, který jsou teď venku, anebo my na tebe máme to a to, že jsi odehrál představení, který jsi tady nepřiznal'. Což byl devizový únik a to bylo v té době velice velké obvinění. Tady to byl takový tenký led. "

  • "Co se dělo v době komunismu, myslím, celý západ tak nějak věděl o celém východním bloku, jak to tady vypadá, a ti, co byli trošku empatičtí, se nám snažili pomáhat, aby prostě čeští lidé, kteří přišli ven, tam měli dobrý začátky a tak dále. A to jako fungovalo i ve Finsku, bylo tam hrozně vstřícných lidí, kteří pomáhali nějakým utečencům a tak. No ale v momentě, jak se to otočilo, nebo ne, ale, tak zase naopak, v té době všichni znali Václava Havla. To byla opravdu osobnost, takže když jsem někde řekl, že jsem Čech, tak říkali: 'Jo Havel, no jo.' A všichni o něm všechno věděli a dá se říct, že v té době byla naše země obecně světově známá."

  • „Když jsem potom začal hrát divadlo, tak tam to na mě nejvíc zapůsobilo. Protože zpočátku jsem hrál divadlo mluvený. A každý herec se snaží, i když to bylo opravdu jenom amatérský, jednoduchý, ale prostě snaží se říct nějakou myšlenku národu. A v té době fungovala totální cenzura, že vlastně všechno, co jsme chtěli říct, musel někdo zkontrolovat, schválit. A plno věcí, které nic neznamenaly, nám vyškrtali. A tak vlastně všechno to byla jenom taková hra o to, dostat do textu nějaký slovíčko, aby ho cenzura pustila, ale přitom diváci pochopili, že v tom je jinotaj. No, a to mělo největší ohlasy úspěchu potom na jevišti. Takže jsme si hráli s tímhle tím. A já jsem ale potom dospěl k závěru, že je to hezký si takhle hrát, ale mnohem lepší by bylo dělat divadlo svobodně. A takže jako jsem celý život, nebo celý život v této fázi začal uvažovat, že bych radši divadlo dělal v cizině. Speciálně když jsem dělal pantomimu, tak jsem měl bez jazykové bariéry a měl jsem tu možnost.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.11.2024

    (audio)
    duration: 01:03:43
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Chtěl jsem dělat svobodné divadlo a s pantomimou se dalo vyjet do ciziny

Michal Hecht na sólovém vystoupení v divadle Luks v Plzni, 80. léta 20. století
Michal Hecht na sólovém vystoupení v divadle Luks v Plzni, 80. léta 20. století
photo: Archiv pamětníka

Michal Hecht se narodil 1. června 1961 v Plzni, kde navštěvoval i základní školu. Už od dětství chtěl studovat herectví, ale kvůli buržoaznímu původu skončil na strojní průmyslové škole. Pro další studium zvolil jaderné inženýrství na univerzitě v Plzni, nejvíc ho ale stále lákalo divadlo. Pod hlavičkou univerzity založil studentské divadlo, se kterým jezdil na divadelní festivaly. Po absolvování univerzity nastoupil do angažmá v loutkovém divadle Alfa v Plzni, nejvíc ho ale zajímala pantomima. Tu studoval na soukromých kurzech při JAMU v Brně a akrobacii u olympijské vítězky ve sportovní gymnastice Evy Bosákové. Absolvoval také kurzy pohybového a neverbálního divadla v Československu, v západním Berlíně a Dánsku. V osmdesátých letech se mu díky výjezdní doložce podařilo legálně cestovat za prací do zahraničí. V letech 1988 až 1998 žil a pracoval v cizině, z toho sedm let ve Finsku, kde také vyučoval pantomimu na tamní obdobě DAMU v Tampere. V roce 1998 se vrátil do Česka a usadil se v Praze. V současné době pracuje jako učitel a vystupuje v Image Theatre, které kombinuje černé divadlo, tanec, pantomimu a nové technologie. V roce 2024 žil v Praze.