Mikayel Hayrapetyan Միքայել Հայրապետյան

* 1965

  • „KGB se rozhodla, že Sovětský svaz, obrovské impérium, jeden ze dvou velkých pólů, musí projít vážnou transformací. Co bylo podle nich třeba udělat? Vytvořit ohnivé jámy [konflikty], aby se ostří šípu najednou nezaměřilo proti SSSR.“

  • „Ještě před karabašským hnutím, díky Avetikovi Ishkhanyanovi, několik lidí vytvořilo svaz Mashtots a lidé jako já se do něj vrhli po hlavě, vycházelo to z našich srdcí. Chodili jsme do škol. V Puškinově škole jsme neměli žádné problémy, a tak jsme tu školu vynechali. Albert Beglaryan byl talentovaný člověk, pod názvem proměna školy v gymnázium začal postupně konzervativní metodou arménizovat některé předměty. Říkal, že právě tomu patří budoucnost. Ale koncem roku 1987 a začátkem roku 1988 jsme chodili do mnoha škol a bojovali. Dělali jsme to pod vedením Avetika Ishkhanyana. V roce 1988, kdy jsme za sebou cítili dech karabašského hnutí, to nabralo podobu silnějšího hnutí.“

  • „Vahan byl velmi statečný. Měl nevídanou odvahu. Vahan říkal, že bychom měli udělat všechno pro to, abychom šli do vězení, abychom poznali Židy a Ukrajince. Řekl jsem, že ne, že do vězení nemusíme a že se tam tak jako tak jednou dostaneme. Být na svobodě o den déle, být chycen o den později znamenalo udělat o den více práce nebo přesvědčit o jednoho člověka více, aby neposílal své dítě do ruské školy, přesvědčit lidi, že komunismus je špatná věc.“

  • „Když jsem byl tři měsíce u výslechu, moje matka doma sama plakala. Z našich příbuzných k nám z jiného města přijel jen můj strýc (ať odpočívá v pokoji). Nikdo z našich sousedů k nám nechtěl vstoupit. Všichni se k nám otočili zády, jak sousedé, tak příbuzní.“

  • „Učitelé mě měli velmi rádi. Učitelé ruštiny. Byl tam sovětský prokurátor jménem Orechov. Když sem například přišel zatýkat a chtěl vstoupit do Puškinovy školy, ti samí učitelé mě schovali a začali se prát, vykopli Orechova a jeho lidi. Nedovolili mu, aby se ke mně přiblížil.“

  • „Kdyby se Gorbačov nedostal k moci, tak bychom kvůli paragrafu 65, který byl nazván článkem o protisovětské agitaci a propagandě a podle kterého byli souzeni a vězněni naši nejosvícenější lidé Azat Aršakyan, Paruyr Hayrikyan, Ašot Navasardyan, Širak Gyunašyan, byli možná na dva až sedm let uvězněni i my.“

  • „Byli jsme souzeni Nejvyšším soudem sovětské Arménie podle článku 65. O přestávce jsme vyšli ven a viděli jsme, jak vedle probíhá něčí soud za velké úplatky. Zeptali se Vardana: ‚Čím jste se to napakovali?‘ [míněna byla korupce] Vardan odpověděl: ‚Nepakovali jsme se, četli jsme.‘ Tím svým tenkým hláskem.“

  • „Proč by ruská KGB zabíjela Mariuse Yuzbashyana nebo Hambardzuma Galstyana?“ – „Jsem si stoprocentně jistý, nemám ani miligram pochybností, že Rusové zlikvidovali Mariuse Yuzbashyana. Marius Yuzbashyan byl prvotřídní detektiv, představitel prvotřídních speciálních služeb. Byl jsem chycen během jeho služby, měl bych ho nenávidět, ale rozhodně jsem to neudělal. Hluboce jsem si ho vážil. Protože disponoval informacemi o celém Blízkém východě i o východní Evropě.“

  • „Vzpomínám si, jak Paruyr Hayrikyan nesměl k mikrofonu, jednou večer za soumraku jsme stáli s Vahanem Ishkhanyanem, Hayrikyan něco řekl a členové výboru ho napadli. S Vahanem jsme ho běželi zachránit, Vahan také musel někoho udeřit, ukázalo se, že je z AIM, nebyl to jeden z těch, kteří Paruyra napadli.“

  • Full recordings
  • 1

    Yerevan, 30.11.2023

    (audio)
    duration: 01:07:50
    media recorded in project Paměť arménského národa
Full recordings are available only for logged users.

Nebýt roku 1988, možná bych se stal vědcem

Mikayel Hayrapetyan 2023
Mikayel Hayrapetyan 2023
photo: Natáčení

Mikayel Hayrapetyan se narodil v roce 1965 v Jerevanu. Studoval na Filologické fakultě Jerevanské státní univerzity. V sovětských dobách patřil ke skupině studentů, kteří na univerzitě distribuovali zakázanou literaturu. Byl absolventem Literárního institutu Manuka Abeghyana. Mikayelyan Hayrapetyan vyučoval arménský jazyk a literaturu na ruské škole, pojmenované po A. S. Puškinovi. Jako člen independentistického křídla patřil k aktivním účastníkům hnutí v roce 1988. Cílem jeho aktivismu bylo zrušení ruských škol a rozšíření výuky arménského jazyka ve školách. Pracoval v novinách Maštoc, Nezávislost, Šryan a dalších. V devadesátých letech se proslavil satirickým seriálem zaměřeným na arménské politiky. Vedl rubriku Poznání smyslu a moudrosti v pořadu Mayreni arménské státní televize. Kvůli událostem z 1. března 2008 byl vyloučen z Arménské státní inženýrské univerzity a odešel do ilegality.