The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Svatopluk Havrlík (* 1935)

• narodil se 23. listopadu 1935 v Kocourkově na Teplicku

• v roce 1938 odešla rodina pamětníka do Zlína

• po válce se Havrlíkovi vrátili do Kocourkova

• v roce 1951 pamětník přestoupil z gymnázia v Bílině na Biskupské gymnázium v Krupce

• v roce 1953 zažil deportaci studentů gymnázia do Děčína v rámci „Akci K“

• v roce 1958 dokončil studia Vysoké školy báňské a dalších sedm let nasluhoval v dole základní vojenskou službu

• do poloviny devadesátých let zastával vyšší funkce na několika hlubinných šachtách

• v době natáčení (2025) žil v Teplicích

Svatopluk Havrlík vyrůstal v Kocourkově na Teplicku. V té době obec čítala jen několik stavení a šachtu s názvem Barbora. Otec Mikuláš Havrlík byl uznávaným odborníkem na těžbu v hlubinných dolech. V roce 1938 po záboru Sudet musela rodina Kocourkov opustit. Otec dostal nabídku na práci v Baťových dolech na Zlínsku, kam se následně Havrlíkovi přestěhovali. 

Po válce se vrátili a pamětník studoval na Biskupském gymnáziu v Krupce u Teplic, kde se stal svědkem zásahu proti řeholníkům v rámci tzv. Akce K. Otec se stal nepřítelem režimu, ale pomohla mu jeho odbornost. Přesunuli ho z dolu Barbora v Kocourkově na důl Julius III na Mostecku a rodinu vystěhovali do Přítkova u Teplic. 

Z Kocourkova nás vyhnal zábor Sudet v roce 1938

Svatopluk Havrlík se narodil 23. listopadu 1935 v malé obci Kocourkov na Teplicku. Její součástí byl hlubinný důl Barbora, kde otec Mikuláš Havrlík působil jako důlní inženýr. Pamětník měl o rok staršího bratra Mikuláše a maminka Marie Havrlíková, rozená Pyttlová, pocházela z Loun a byla učitelkou. „Maminka už ale v době mého dětství neučila. Také kvůli tomu, že učitelé, kteří přestali učit, dostávali vysoké odstupné. Bylo to kvůli zaměstnanosti,“ podotýká pamětník. 

Kocourkov byla malá vesnice s náměstíčkem, kaplí, hospodou, čtyřmi statky a domy, ve kterých bydleli zaměstnanci šachty Barbora. V roce 1938 po záboru Sudet odešla rodina do Loun k matčiným rodičům. Marie Havrlíková se pak s pamětníkovou babičkou vrátila do Kocourkova pro nábytek. Pamětníkova matka to popisuje v dopise svému švagrovi, akademickému malíři Svatopluku Havrlíkovi. „Byli jsme vyhnáni, nežádoucí,“ konstatuje pamětník. 

Otec dostal nabídku práce u Bati v dolech

V roce 1938 zprostředkovala otci Mikuláši Havrlíkovi práci organizace SIA, která za první republiky sdružovala báňské a hutní inženýry. Rodina se proto v roce 1938 stěhovala do bytového domu ve Zlíně. Firma Baťa kromě výroby obuvi podnikala také v hutnictví a těžbě uhlí. Mikuláš Havrlík dojížděl pracovat i na Slovensko, do lignitových dolů Modrý Kameň v Dubňanech. Po vyhlášení Slovenského státu pracoval v Baťových dolech v Ratíškovicích. 

„Období války pro nás nebylo nijak strašné. Zlín byl spořádané a krásné město. Neměli jsme nouzi o jídlo, maminka vždy vyjížděla na vesnici, kde koupila od sedláků vejce nebo drůbež,“ konstatuje pamětník. Jak sám řekl, Baťa otce velmi dobře platil. Podotýká také, že na Zlínsku lidé nechápali, proč lidé ze Sudet odchází. „Moraváci říkali, že by se se Sudeťáky dohodli. Vůbec nevěděli, o čem mluví, protože byli daleko,“ vysvětluje Svatopluk Havrlík. 

Do Kocourkova jsme se vrátili v létě 1945

Po skončení války Mikuláš Havrlík okamžitě vyrazil ze Zlína zpět do Kocourkova. Zbytek rodiny čekal na volný vagon k naložení nábytku a domů se dostal v srpnu 1945. „Bydleli tam ještě Němci. Otec dělal na šachtě nejvyšší funkci závodního. Takže jsme se nastěhovali do bytu bývalého německého závodního,“ vzpomíná s úsměvem Svatopluk Havrlík. Později se do domů po Němcích stěhovali horníci ze Zlínska, odkud je pamětníkův otec k práci na šachtě Barbora nalákal.

Když Svatopluk Havrlík vzpomíná na odsun Němců, vybavuje si, že některé německé rodiny si u těch českých ukrývaly cennosti, pro které se po čtyřech letech někteří vrátili. Pamatuje si také, jak jedna žena vyhrožovala Čechům, že se Němci vrátí a všechny je pozabíjí. „Podle té jedné ale nelze soudit celek. Byli nervózní, že si mohli odvézt jen padesát kilo. Jeden Němec nám daroval zlato a dodal, že se nemáme ptát, odkud je. Bylo černé a začouzené, máme ho dodnes schované,“ vzpomíná pamětník. 

Na Biskupském gymnáziu v Krupce učili odborníci

Svatopluk Havrlík chodil do obecné školy v sousedním Jeníkově. V roce 1946 přeložili pamětníkova otce na důl Masaryk v Břežánkách u Bíliny. Svatopluk Havrlík proto začal studovat bílinské víceleté gymnázium. Po roce 1948 ale komunisté zrušili víceletá gymnázia a pamětník musel docházet na měšťanskou školu do Jeníkova. Otec ho následně přehlásil na Biskupské gymnázium v Bohosudově u Krupky na Teplicku. „Byl jsem tam internátně ubytován v klášteře. Bohosudovské gymnázium bylo na vysoké úrovni,“ hodnotí školu pamětník. 

„Když vás učili matematiku, tak vás ji naučili, když přírodopis, tak vás ho naučili. Bylo to jezuitské gymnázium a jezuité byli pověstní svým vzděláním,“ podotýká Svatopluk Havrlík. Nerad ale chodil ke zpovědi. „Mezi zpovídajícími byl rozdíl. Páter Pitrul byl až zlý člověk. Když jste udělal sebemenší hřích, tak jste se musel pomodlit celý růženec. Každá kulička modlitba. A když jsem šel na zpověď k páterovi, který učil fyziku, řekl, že to dělal taky a že mám jít hrát fotbal. Měl jsem se ale zastavit v kapli a pokřižovat se, pak jít hrát fotbal.“ 

Do kláštera vtrhli policisté a vojáci, nás odvezli do Děčína

V dubnu 1950 se uskutečnila takzvaná Akce K. Mířila proti mužským řeholním řádům. Během ní bylo v Československu zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno 2 376 řeholníků. Akce se uskutečnila v noci z 13. na 14. dubna. Ozbrojení příslušníci Státní bezpečnosti, Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí obsadili kláštery a řeholní zařízení. „Akce K“ se nevyhnula ani klášteru v Bohosudově, kde během studia bydlel Svatopluk Havrlík. 

Na událost vzpomíná takto: „V klášteře byl dechový orchestr studentů. Ti do Bohosudova a do Krupky chodili hrát. V té době tam hráli na nějaké schůzi. Vraceli se do kláštera, a sotva se zavřely dveře kláštera, znovu se otevřely a vtrhlo tam velké množství vojáků, policajtů, milice, taková úderná skupina. Obsadili okamžitě klášter, kněze soustředili do nějaké místnosti a nás nahnali do pokojů. Každému dali papírový pytel, aby si do toho vzal věci, co měl. Ráno nás naložili do autobusu a odvezli do Děčína.“

V Děčíně strávili studenti tři až čtyři dny, pak si pro ně mohli přijet rodiče nebo příbuzní. Podle pamětníka se studentů nikdo na nic neptal, nikdo je nevyslýchal. Do Děčína si pro něj přijel otec. To, že studoval na Biskupském gymnáziu, se mu podle jeho slov často vracelo od těch, kterým se tato etapa pamětníkova života hodila k očernění jeho kádrového profilu. 

Otce vyhodili a odstěhovali nás do vyhnanství do Přítkova u Teplic

Svatopluk Havrlík po zrušení Biskupského gymnázia docházel na měšťanskou školu v Teplicích a do teplického gymnázia, kde maturoval v roce 1953. To už ale rodina bydlela v Přítkově u Teplic, kam ji podle pamětníkových slov vyhnali: „Policajti nás hlídali v širším okolí. Pak jsem zjistil, že zahradník, který měl skleníky vedle vily, kde jsme bydleli, byl nasazený jako člen strany a tajný člen milicí a prakticky nás pozoroval. Udělali nám velkou prohlídku, rozebírali i zásuvky.“ 

V roce 1953 přišel pamětníkův otec o úspory při měnové reformě. „Za první republiky byl otec velmi dobře placený, u Bati byl také slušně placený. Ráno se probudil – a všechno bylo jinak. Na otce si zasedly stranické organizace,“ konstatuje pamětník. Mikuláš Havrlík byl považován za odborníka. Proto ho nevyhodili z práce, ale vystěhovali. „Bylo to kruté – naložili nás na traktor, jak se to dělalo s kulaky, a odvezli nás do Přítkova do vily, která byla volná. Tátu přeložili z Masaryka na Důl Julius III vedle Staliňáku,“ říká Svatopluk Havrlík. 

Už na teplickém gymnáziu došlo k odvedení Svatopluka Havrlíka do armády. Dostal se ale na Vysokou školu báňskou a nástup na vojnu se mu odložil. „Byl jsem odveden k Pomocnému technickému praporu, aniž bych to věděl. Když jsem později dostal propouštěcí list, bylo tam tužkou napsáno, že jsem synem majitele dolu. Taková byla doba,“ vzpomíná Svatopluk Havrlík. Na vojnu ale nakonec nešel. Když v roce 1958 dostudoval Vysokou školu báňskou, vykoupil se z vojny sedmi lety hornické práce. 

V Teplicích při invazi ničili rádiové spojení sovětským tankům 

Při vzpomínce na invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 uvádí pamětník, že manželka viděla na silnici z Novosedlic a Dubí, jak jede do Teplic tank za tankem. „Myslel jsem si, že je konec světa. Tatínek měl s Rusy velmi špatné zkušenosti. Pokud by zůstal za války v Kocourkově, asi by ho jako závodního dolu zastřelili. Taky jsme chtěli cestovat a věděli jsme, že po invazi je s tím konec,“ říká Svatopluk Havrlík. 

Pamětník vzpomíná, jak v Teplicích Češi likvidovali rádiovou techniku sovětských tanků. „V Krupské na to kluci přišli – každý tank měl vysokou anténu. Tak k ni natáhli drát a zapojili ho do zásuvky. A odešly jim všechny vysílačky,“ vzpomíná Svatopluk Havrlík. V roce 1969 při prověrkách řada lidí z pamětníkova okolí přišla o funkce nebo o peníze. „Polovinu mých kolegů prakticky nevyhodili z práce, ale ponížili je platově i funkčně a nebylo proti tomu žádné odvolání. Já jsem nebyl člen strany, tak se mě to netýkalo,“ konstatuje. 

Vstoupil jsem do strany, nechtěl jsem dělat celý život na tři směny

V roce 1973 vstoupil Svatopluk Havrlík do Komunistické strany Československa. „Dělal jsem vždy funkci závodního, a když pak přišly prověrky, řada inženýrů byla degradovaná a ten samý ředitel, který mě odvolal z funkce závodního na dole Jaroslav, mě pak uváděl do funkce závodního na dole Svornost s velkou omluvou. Když jsem tam byl tři roky, upozornil mě na to, že pokud nevstoupím do strany, tak je funkce neudržitelná. Tak mě strana požádala, abych vstoupil. Musel jsem to přijmout, nechtěl jsem dělat na tři směny do konce života,“ vysvětluje pamětník. Později přešel Svatopluk Havrlík do funkce náměstka podniku. 

V roce 1981 Státní bezpečnost založila na pamětníka spis s krycím jménem Kupec a jeho jméno vedla v kategorii důvěrník. Bylo to v době, kdy Svatopluk Havrlík vykonával funkci náměstka podniku Uhlozbyt Ústí nad Labem. Z této pozice dohlížel na export uhlí ze Severočeských hnědouhelných dolů do tehdejšího západního Německa a Rakouska. Ve spisu se uvádí, že v roce 1983 pamětník z této funkce odešel, a tím ztratil možnost poskytovat informace. Jestli nějaké poskytl, ale spis neuvádí. Svatopluk Havrlík říká, že o spisu v té době nevěděl, Státní bezpečnost ho nekontaktovala. Kategorie důvěrník není podle lustračního zákona kategorií vědomé spolupráce.

Prošel jsem všemi hlubinnými doly na severu Čech

Do penze odešel Svatopluk Havrlík v polovině devadesátých let. Za svou kariéru si prošel každý uhelný hlubinný důl mezi Chomutovem a Ústím nad Labem. Na pěti z nich pracoval ve funkci závodního dolu nebo i ve vyšší funkci. Stal se soudním znalcem v oboru hlubinného dobývání uhlí. Dodnes je respektovaným odborníkem, kterého oslovují stavební firmy kvůli řešení problémů s poddolovaným územím. Radil například při stavbě dálnice D8 a v roce 2023 konzultoval stavbu budoucího tunelu pod městem Bílina. 

Jeho vášní jsou historické důlní mapy, ve kterých si rád čte, a pro Báňský úřad v Mostě spravuje archiv důlních map. V září 2025, v době natáčení, žil Svatopluk Havrlík v Teplicích.