Se skauty pomáhal lidem přes hranice, dostal 16 let
Download image
Stanislav Haas se narodil 24. října 1926 v Bystřici u Benešova. Otec byl právník, matka v domácnosti, mimo syna pečovala ještě o dvě dcery. V roce 1937 začal Haas studovat na benešovském gymnáziu, ve volném čase se věnoval činnosti v Junáku a v Sokole. Po obsazení města Němci zažil zatýkání legionářů i odbojářů, tvrdé represe za heydrichiády, transport početné židovské menšiny, ale i vystěhovávání českých rodin kvůli záměru nacistů vybudovat v okolí města cvičný prostor SS. Na konci války byl naopak v Benešově svědkem krádeží a znásilňování žen vojáky Rudé armády, mimořádného soudu a veřejné popravy pěti gestapáků a jednoho českého kolaboranta. Po maturitě v roce 1945 se přihlásil ke studiu na ČVUT v Praze. V hlavním městě se zúčastnil pochodu studentů na Hrad ve dnech únorové vládní krize v roce 1948, ale i dalších projevů nesouhlasu s nastupující KSČ. Za své postoje i třídní původ byl v témže roce při prověrkách vyloučen z fakulty. Našel si administrativní práci ve stavebním podniku Pražská obnova. V té době se zapojil do činnosti ilegální skautské skupiny, která se zaměřila na převádění osob přes hranice. Členové také sbírali a předávali vojenské a ekonomické informace spolupracovníkovi západní rozvědky Josefu Heřmanskému. Státní bezpečnost Stanislava Haase zatkla 15. září 1949. Byl převezen do Bartolomějské ulice, kde se konaly výslechy, spojené s fackováním, špatnou stravou a nevyhovujícími životními podmínkami na přecpané cele. Veřejný proces se skupinou se konal ve dnech 19. až 21. června 1950 u Státního soudu v Praze. Za velezradu a špionáž padly tresty v rozmezí od tří do dvaceti let. Stanislav Haas byl odsouzen k 16 letům ztráty svobody. Zpočátku otročil v uranových dolech na Jáchymovsku v táboře Rovnost. Vlivem těžké práce onemocněl zánětem srdečního svalu. Po vyléčení byl převezen do věznice v Hradci Králové, kde nejprve lepil pytlíky a maloval cely, posléze se stal topičem. Na základě amnestie prezidenta Zápotockého v roce 1953 mu byl původní trest snížen na osm let. Po pěti letech ve vězení byl podmínečně propuštěn v červnu 1954. Kvůli označení za nepřítele lidového zřízení však nemohl dlouho najít zaměstnání. Protloukal se v různých profesích po celých Čechách, než zakotvil v podniku Rychločistírna v Praze, odkud ve věku 64 let odešel do penze. Stanislav Haas v roce 1968 na Benešovsku spoluzakládal organizaci někdejších politických vězňů K 231 a podílel se i na její obnově v roce 1990. Byl oceněn jako účastník protikomunistického odboje.
