Zdeňka Halounová

* 1929

  • „Můj otec pracoval u nějakého velkého stroje, co si pamatuju. A měli ještě navíc povinné nedělní směny, takže moje maminka tenkrát nechala tátu údajně zaspat, aby na tu směnu nedorazil. A když to pustili na Vysočany, tak místo, kde táta vždycky říkal: neboj se, mám zabetonovaný nějaký velký stroj (který obsluhoval), mám vymyšlené, že bych se schoval pod ten stroj. No a když tam táta přišel po tom bombardování, tak zjistil, že na tom místě, kde byl ten stroj, je díra.“

  • „To bylo v době, kdy jsme žili z jednoho platu, protože já jsem musela být s nemocným klukem [synem] doma. Žádný vedlejší příjmy, to neexistovalo v té době. Nakonec jsem se dozvěděla, že on [manžel] byl odměňovaný za nějaké mimořádné pracovní výkony a za to, co se povedlo, co všechno zařídil. Pak jsem to našla a on se mi přiznal, že byl odměňovaný finančně za něco, a pan ředitel dostal od něj dopis, kde se vzdává té odměny ve prospěch ústředního výboru strany, protože to je povinnost komunisty.“

  • „To byl zase výmysl komunistů, že byly takzvané nadměrné byty. Čili oni měli, když se přidělovaly ty opuštěné domy tady nebo všude v pohraničí, tak se potom přihlíželo k tomu, že třeba moje sestra se švagrem byli tady ve vile na celém poschodí dva lidi, a to vadilo. Takže potom pro mě přijeli do Prahy a vzali si mě sem, abych vyplnila ten chybějící prostor, abych to zaplnila.“

  • „Takže jsem vyjela do Sudet. Tam jsme byli ubytovaní v nějakých těch vysídlených domech. Samozřejmě, že situace byla taková, že jsme měli šanci prohlédnout si ty opuštěné baráčky nebo byty. Když se něco někomu líbilo, nebyl problém si to vzít. To tenkrát vůbec nikdo neevidoval, to byla divočina.“

  • „Já jsem stavěla... barikády jsme stavěli. I v těch pobočních ulicích se postavily barikády. Mám dokonce fotografii, kterou uvidíte. Takže takhle jsme se angažovali v rámci těch možností, které byly.“

  • Full recordings
  • 1

    Jablonec nad Nisou, 24.01.2023

    (audio)
    duration: 01:19:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Jablonec nad Nisou, 13.10.2023

    (audio)
    duration: 01:30:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Stavěla barikádu v boji za osvobození, totalita jí pak zhatila vztah

Pamětnice Zdeňka Halounová v mládí
Pamětnice Zdeňka Halounová v mládí
photo: Archiv pamětníka

Zdeňka Halounová, rozená Čecháková, se narodila 28. března 1929 v Praze na Žižkově. Její otec Ladislav Čechák pracoval jako číšník v kavárně Slavia, kde si jej později režisér Martin Frič vyhlédl do malé role v Císařově pekaři. Za války otce totálně nasadili v závodech ČKD ve Vysočanech, v březnu 1945 se štěstím unikl spojeneckému bombardování závodů. Pamětnice s rodinou stavěla barikády během Pražského povstání na Žižkově. Po válce se účastnila zemědělských brigád v Sudetech na statcích po vyhnaných Němcích. V roce 1947 se sblížila s italským studentem Gabrielem Morellem, jejich vztahu však zamezil nástup komunistů k moci, později spolu opět navázali a udržovali kontakt. Odešla žít do Jablonce nad Nisou, kde pracovala ve sklárnách. Poznala zde svého manžela Antonína Halouna, který byl přesvědčeným komunistou, po invazi v srpnu 1968 však ze strany vystoupil a synové kvůli tomu nemohli studovat střední školu. Starší syn trpěl nemocí dermatomyositis, kvůli léčbě museli pašovat léky i studie ze Západu, vyhledali také léčitele Jana Mikoláška. V době natáčení v roce 2023 žila v Jablonci nad Nisou. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře z dotace Statutárního města Jablonec nad Nisou v roce 2023.