The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Johannes Gutmann (* 1965)

• narodil se 23. června 1965 v dolnorakouském Zwettlu do sedlácké rodiny

• v roce 1984 absolvoval obchodní akademii

• o rok později podnikl cestu do Československa, kde měl možnost porovnat rozdíly v zemědělství

• v roce 1988 založil firmu Sonnentor na produkci bylin v biokvalitě

• v roce 1990 navázal spolupráci s Tomášem Mitáčkem a o dva roky později spolu založili český Sonnentor

• ve vedení firmy pracuje dodnes (rok 2022)

Johannes Gutmann pochází z rakouské sedlácké rodiny, jejíž vývoj nenarušila tak jako v Československu kolektivizace zemědělství. Sám se však jako zemědělec neviděl, chtěl se stát obchodníkem. Jeho vizí bylo podnikat v biozemědělství. Proto v 80. letech založil firmu Sonnentor a po pádu železné opony navázal spolupráci s Tomášem Mitáčkem, se kterým vybudoval českou verzi této společnosti. Sonnentor výrazně pomohl a pomáhá s šířením principů biozemědělství v České republice i v Rakousku. Stal se ukázkovým modelem přeshraniční spolupráce. Dnes (rok 2022) zaměstnává před 450 lidí.

Johannes Gutmann se narodil 23. června 1965 ve Zwettlu, v srdci dolnorakouského Waldviertelu, který sousedí s jižní částí České republiky. Vyrostl v nedaleké obci Sprögnitz, ve které se asi čtvrtina obyvatel živila soukromým zemědělstvím, včetně Johannesových rodičů. Ti obhospodařovali statek po svých předcích.  „Zemědělství strukturovalo život na vesnici, ovlivňovalo kulturu i vzdělávání. Věděli jsme, odkud pochází plodiny a zvířata, které jíme. Živili jsme se tím, co jsme si sami vypěstovali.“

Statek po rodičích převzít nechtěl

Když Johannes v roce 1984 úspěšně složil maturitu na obchodní akademii, měl podle tradice jakožto nejmladší syn převzít rodinný statek. „To jsem ale nechtěl. Toužil jsem stát se obchodníkem, ne zemědělcem.“ Proto se s rodiči domluvil tak, aby statek převzal jeho bratr. Ten dodnes na statku bydlí.

Po škole začal pracovat v zemědělství. Jeho zaměstnanecký plat byl hrazen z dotací. „Ale jednoho dne mi šéf řekl, že už na mě dotace nejsou a že už mě nepotřebuje. To mě zranilo a řekl jsem si, že odteď budu pracovat jen sám na sebe.“

A tak v roce 1988 založil v dolnorakouském Sprögnitzu malou společnost na produkci a zpracování bylin, kterou pojmenoval Sonnentor. Jeho vizí bylo vybudovat firmu na principu čistě ekologického zemědělství. „Tenkrát se v našem regionu bioprodukcí nikdo nezabýval. Na poli se používalo stále více postřiků a zemědělství se industrializovalo. Proto jsem začal podnikat jinak.“  

Ze stavu zemědělství v Československu byl znechucen

Ještě před tím, v roce 1985 se jako turista vypravil do sousedního Československa, kde si mimo jiné všiml, jak u nás funguje zemědělství a hospodářství. Už ze školy věděl, že v sousedním Československu existují jednotná zemědělská družstva, do kterých museli sedláci odevzdat své majetky. Když projížděl kolem polí, zasáhlo ho to. „Krajina tam byla úplně jinak strukturovaná. Polem, které bylo snad stokrát větší než u nás, projížděl postřikovací stroj, všude byla jen jednolitá monokultura, žádné remízky.“ Johannes Gutmann byl (a stále je) přesvědčený, že větší výnosy mohou mít spíše společnosti hospodařící soukromě na menších plochách než JZD obhospodařující obrovské lány. Už kvůli tomu, že soukromý zemědělec má k půdě jiný vztah. „Bylo vidět, že se tam zemědělství nepředává z generace na generaci. Když jsem se z Československa vracel, byl jsem vděčný za to, co u nás máme.“

Proto v listopadu 1989 s nadšením sledoval pád železné opony, ke které to bylo ze Sprögnitzu asi 40 kilometrů. Jeho vizí bylo rozšířit myšlenky ekologického zemědělství i do sousedního Československa.

Osudové setkání s Tomášem Mitáčkem odstartovalo založení českého Sonnentoru

Přání se mu začalo plnit v roce 1990. Tehdy se Johannes Gutmann vypravil na Moravu navazovat kontakty s místními obchody se zdravou výživou a zúčastnil se také setkání Svazu biozemědělců PRO-BIO v Olomouci. Na jeho cestě jej doprovázel Tomáš Mitáček, který právě dokončil Vysokou školu zemědělskou v Brně a nevěděl, kam dál. Oba muži toto setkání, ke kterému došlo ve Veselí nad Moravou, popisují jako osudové. „Přijel jsem pozdě, on neuměl německy, já česky, ale přesto jsme se dokázali domluvit rukama, nohama a hlavně srdcem,“ vzpomíná rakouský podnikatel.

Oba muži se tenkrát shodli na tom, že když se dokážou domluvit i bez znalosti cizího jazyka, určitě si budou rozumět i jako obchodní partneři. Proto v roce 1992 založili na jižní Moravě český Sonnentor, který začali společně rozvíjet. Firmu, která dnes dává práci stovkách zaměstnanců, dali dohromady v bytě o 25 metrech čtverečních v paneláku ve Veselí nad Moravou. „Hned na začátku jsem Tomášovi a dalším českým pracovníkům řekl, že jsem nepřijel jako bohatý Rakušan a kapitalista, který chce v Česku rychle zbohatnout. Česko vidím jako svoji vizi, chtěl jsem zde vytvořit něco podobného jako v Rakousku.“ Základním principem spolupráce proto je, že veškerý zisk z českého Sonnentoru zůstává v Česku.

Prvním krokem ve společném byznyse bylo získat bio-malopěstilete, což se dařilo.  V té době totiž získávaly nové generace zpět pole v restitucích po svých předcích a často nevěděly, co s nimi. Lidé v Československu byli zvyklí zahrádkařit, a rozšířit záhony na políčka s bylinami a kořením tak nebyl problém.

Český Sonnentor se začal brzy rozrůstat, a tak se v roce 1993 jeho výroba přesunula do Čejkovic na jižní Moravě. Majitelé firmy tam zakoupili starý mlýn s přilehlým domkem a pustili se do jeho rekonstrukce. „Tenkrát jsem Tomášovi řekl, že pokud se tam chce nastěhovat, ten dům je jeho. Byl to důležitý tah, abych Tomáše k Sonnentoru připoutal.“

Po pár letech se ukázalo, že mlýn je pro potřeby výroby malý, a tak česko-rakouská dvojka koupila nedaleký zchátralý kravín, který přebudovala na sklad surovin.

Podílel se na vzniku legislativy, která se týká bioprodukce

Česká legislativa po roce 1989 nebyla ještě příliš připravená na biozemědělství, což komplikovalo běžnou produkci Sonnentoru. „Zpočátku jsme v Česku nemohli přímo prodávat to, co jsme tam vypěstovali a usušili.“ Proto museli suroviny převážet do Rakouska, kde je zabalili jakožto rakouský produkt. „Podle Tomáše Mitáčka to byla i výhoda, protože Češi stále žili v představě toho, že když něco pochází ze západu, je to automaticky lepší,“ říká s úsměvem Johannes Gutmann.

Johannes Gutmann a Tomáš Mitáček se proto také stali jedni z prvních tvůrců legislativy ekologického zemědělství v České republice. „Když Česká republika vstoupila do Evropské unie, přinesli jsme sem směrnice ohledně bioproduktů a vytvořili biostandard.“

To, jakým krédem se Johannes Guttmann v životě řídí, symbolizuje logo firmy Sonnentor kterou založil: usmívající se slunce s 24 paprsky. „Slunce se směje v Česku i na celém světě.“ Za svou první „ochrannou známku“ však považuje kožené sedlácké kalhoty, které dostal od svého otce a ve kterých se účastnil i natáčení rozhovoru pro Paměť národa. Ve vedení rakouského Sonnentoru je stále (rok 2022).