Petr Gibian

* 1922  †︎ 2008

  • „Na piloty je [Židy] nedávali, dávali je sporadicky na čistý navigátory. Byl tam antisemitismus. (Mezi těma Čechama, jo?) No. Angličani byli velmi slušný a všecko až do konce. Ale to tady bylo v armádě taky přeci, už před válkou, ten antisemitismus. Ale přitom se ukázalo, že Židi měli vynikající výsledky jako vojáci.“

  • „[V roce 1951 v rámci ‚akce 77‘ bylo panu Gibianovi řečeno:] ‚Můžeš si najít zaměstnání, ale nemůžeš pracovat v exportu.‘ Nejsem spolehlivej. Tak jsem zase přes toho Prošvice, ten nebyl zavřenej, ten dělal v tom Hlinsku, tak ten mi sehnal místo elektromontéra. Ovšem já to v životě nedělal. Tak jsem šel do kurzu na montéra. Tam byli doktoři, inženýři, kteří začali dělat manuálně montéry. To jsem dělal pět let. Takže já poznal dělnickou třídu, já byl jeden z nich, a tím jsem úplně vypad z toho [pronásledování]. Akorát že chodili kontrolovat do bytu. Domovnice referovala o mně, jak se chováme, ale my jsme ji měli podmazanou, takže ona řekla to nejlepší.“

  • „Protože jsme jakž takž znali ten kurz zpátky, tak jsme letěli. Dostali jsme se přes Kanál a na prvním letišti, co tam bylo, tak jsme přistáli. Ovšem nešel zase vysunout podvozek, to byl další problém. Poněvadž jak to jede po zemi, tak to normálně začne hořet, poněvadž od těch jisker se vznítí benzin, a to pak je zle. Ale naštěstí my jsme bylï skoro bez benzinu a v posledním okamžiku jsme přistáli na břicho.“

  • „Já jsem přišel s advokátem do továrny a řekl jsem, že jsem se vrátil z války a že bych chtěl s nima spolupracovat a uplatnit své vědomosti. A oni řekli: ‚No, podivej se, soudruhu, my jsme to tady zvládli bez tebe, takže my tě tady nepotřebujeme, víš? Nezlob se na nás –‘ a vysloveně mě teda vyhnali z továrny.“

  • „On [Jan Masaryk] byl velmi žoviální a říká: ‚Tak kluci, co si dáme?‘ A my jsme řekli: ‚No, na oslavu něco lepšího, ne? Vínečko, nebo nějaký ten koňak.‘ A on: ‚Kluci, víte, já na tom teď zrovna nejsem finančně moc dobře. Ale vždyť si můžeme dát pivo dobrý, ne?‘ A já jsem řekl: ‚Jo, Plzeň.‘ A on řekl: ‚No to byste si dali asi, ne?‘ Tak nakonec zamluvil nám pivo. On tedy nechtěl zaplatit. Neměl tedy. On asi taky za války... Nebo nechtěl, abysme se tam vožrali. Voni ti kluci dost pili, ti letci. Oni pili, poněvadž si řekli: ‚Třeba zítra už se nevrátim, tak co.‘ Ale já jsem si řek: ‚Někdo to přežít musí...‘“

  • „To jsme byli už na liberatorech, ve Skotsku, na Kanále, to jsme byli už většinou u moře. A když jsme se vraceli, tam ze strany byly skály a mezitím byla nádherná pláž. Ten Cornwall, to je vůbec skalnatá část Kanálu. No a on [kapitán Šedivý] říká do mikrofonu: ‚Hele, postrašíme tam ty Anglány.‘ My jsme letěli z operace, nízko nad mořem, a najednou se otevřely ty skály. Tam byli lidi a on šel nad nima jen pár metrů. A ti byli úplně [vystrašení], leželi na břiše...“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.12.2007

    (audio)
    duration: 01:07:51
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Já jsem celkem neměl strach. Při lítání musíš něco umět a mít štěstí

gibian.jpg (historic)
Petr Gibian
photo: service and pay book

Mr. Peter Gibian was born on May 1, 1922 in Ceske Budejovice (south Bohemia) into a Jewish family. They all spoke Czech at home, but he had a German nanny. This was his take-off platform for his future foreign languages knowledge. He wanted to become a doctor, but the beginning of the war made it impossible to even finish high school. He finished and graduated after the war. His father was arrested shortly after the occupation and the rest of his family disappeared in some of the concentration camps. Shortly after the establishment of the protectorate Mr. Gibian left for Great Britain via Poland. He has had couple of jobs there before he entered the forming Czechoslovak army and after six months of training he headed for RAF. He used to fly as an operator and fire fighter with the 311th air wings. After his return to Czechoslovakia he wasn’t given back anything out of his family property. The new owners of his dad’s business didn’t even respond to his willingness to cooperation. He left the army shortly after the war. First he was working as a chief of exports shortly, but then he had to leave to production. On the June 1st 1947 he got married. He underwent a electrical training and worked as an electrician in Technical Information Institute. After that he was employed also in Mercuria (external concern). He retired in 1987. Mr. Peter Gibian died on September 16th 2008.