Arsen Ghazaryan Արսեն Ղազարյան

* 1952

  • „Zajímavé je, že než mě v květnu propustili, přišel k nám do vězení jeden z představitelů jerevanského Výboru státní bezpečnosti. Měl se mnou rozhovor, mluvili jsme spolu několik hodin. Možná měl za úkol zjistit, jestli jsem se změnil, protože za tři měsíce jsem měl být propuštěn. No, den mého zatčení připadl na neděli, propustili mě brzy ráno v sobotu, i když jsem v novém vězení zůstal dalších sedm dní. Vyšel jsem v jedenáct dopoledne, viděl jsem, že na mě před věznicí čeká ten čekista. Jako by to byl můj skutečný bratr. ‚Kam tě mám odvézt, Arsene? Domů tě nevezmu,‘ řekl. Odpověděl jsem: ‚Když mě nechceš odvézt domů, vysaď mě na nádraží, odtamtud už půjdu.‘ Předtím mi řekl, že se otevřelo metro a postavili sochu Dělníka. Dovezl mě na nádraží, dal mi peníze na metro a pět rublů navíc. Odtud jsem šel pěšky na stanici metra Náměstí Republiky, vystoupil jsem a šel rovnou do parku Komaygi.“

  • „V roce 1979 jsem odjel do Moskvy pracovat. Zajímavé je, že v té skupině mladých lidí byl někdo, kdo se jmenoval Smbat. Od počátku se mi ten mladý muž zdál podezřelý. Jednou jsem se procházel ulicemi v centru Moskvy, když jsem došel na křižovatku, objevil se přede mnou Smbat. Řekl jsem: ‚Utíkám před vámi, jak to, že jste se objevil přímo přede mnou?‘ Ukázalo se, že Smbat byl poslán, aby mě sledoval.“

  • „Začal jsem navštěvovat park Komaygi. Když jsem tam začal mluvit, všichni se shromáždili. A mě zajímali tihle mladí lidé. S Marzpetem jsme se dohodli, že budu nabírat dobré a schopné mladé lidi, představím mu je a rozšířím organizaci. Tak jsem Marzpetovi představil několik lidí, mezi nimi i Ishkhana Mkrtchyana. Mimochodem, nejmenoval se Ishkhan, ale Knyaz. Byl jsem to já, kdo ho pojmenoval Ishkhan. Také jsem mu představil Vardana Harutyunyana. Oni vytvořili organizaci, já jsem jim jen dodával členy.“

  • „Domů mi přišel dopis, oznámení z prokuratury. Dne 16. srpna jsem byl předvolán na prokuraturu. Po několika dnech jsem vyšel na ulici, potkal jsem kamaráda z dětství, řekl jsem mu, že jsem byl předvolán na prokuraturu Spandarjan [jeden z jerevanských správních obvodů], a jestli by náhodou nevěděl, kde to je? Byl to taxikář. Říkal, že by to mělo být vedle radnice. Šli jsme tam spolu. Bylo to 22. srpna. Šli jsme, já jsem vstoupil dovnitř, zástupce prokurátora, který tam byl, mi řekl, abych počkal, až přijde vyšetřovatel. Řekl jsem, že tam na mě někdo čeká, ať mi dovolí, abych se rozloučil. Šel jsem dolů a řekl jsem kamarádovi, ať jde, že se s ním za pár hodin setkám. Z těch dvou hodin se staly dva roky. Odvezli mě rovnou do vězení.“

  • „Už si nepamatuji, jestli to bylo 20., nebo 21. května 1980, před naším domem zastavil Gaz-24, byli v něm čtyři čekisté [agenti tajné policie Čeka] a jejich řidič. Přijeli, prohledávali dům čtyři hodiny – od osmi do dvanácti. Odvezli mě na Výbor státní bezpečnosti, vyslýchali mě den, dva, tři. Vyslýchali mě a pak mě pustili. Třetí den mě po výslechu pustili o něco dřív, další dva dny mě vyslýchali do jedenácti večer. Třetí den mi řekli, abych neopouštěl město a nechodil do parku. Řekl jsem: ‚Až odsud odejdu, půjdu do parku Komaygi. Co to vůbec říkáte? To je místo, kam chodím odpočívat.‘“

  • „Před odchodem do armády jsem pracoval v továrně na automobilové součástky. Po propuštění jsem tam opět dostal práci a někdy v létě roku 1973 jsem se seznámil se Shahenem Harutyunyanem. No a předtím jsem byl politicky aktivní jak ve škole, tak v továrně na autodíly, než mě odvedli do armády. Kouřili jsme při rozhovoru v kuřárně, skončili jsme a já mířil do práce. Shahen se zeptal: ‚Můžu s vámi na chvíli mluvit, mladý muži?‘ – ‚Ano,‘ odpověděl jsem. Byl starší než já. Poznali jsme se a Shahen se stal mým politickým mentorem/učitelem.“

  • Full recordings
  • 1

    Yerevan, 02.09.2023

    (audio)
    duration: 01:01:25
    media recorded in project Paměť arménského národa
Full recordings are available only for logged users.

V sovětských dobách jsem seznamoval předáky arménských podzemních organizací s nadanými mladými disidenty

Arsen Ghazaryan v dobách SSSR
Arsen Ghazaryan v dobách SSSR
photo: pamětník

Arsen Ghazaryan se narodil 19. srpna 1952 v Jerevanu. Po ukončení středoškolského vzdělání začal pracovat v továrně na automobilové součástky. V letech 1971 až 1973 sloužil v sovětské armádě. Ještě ve škole často vedl protisovětské řeči. V roce 1973, po návratu z armády, se seznámil s Shahenem Harutyunyanem a jeho bratrem Marzpetem Harutyunyanem. Arsen Ghazaryan se sám nezapojil do podzemních aktivit, ale měl vazby na členy podzemních organizací. Navštěvoval jerevanský park Komaygi, kde se scházeli lidé různého věku a profesí a hovořili o různých tématech, politice a historii. Arsen Ghazaryan na těchto setkáních také často hovořil. Jeho prostřednictvím se Vardan Harutyunyan a Ishkhan Mkrtchyan, budoucí členové mládežnického křídla Národní sjednocené strany, seznámili s Marzpetem Harutyunyanem a vstoupili do organizace. Arsen Ghazaryan byl v srpnu 1980 zatčen a odsouzen na dva roky. Byl obviněn z článků 69 (porušení národnostní a rasové právní rovnosti) a 206 (šíření zjevných lží hanobících sovětský stát a veřejný pořádek) trestního zákoníku sovětské Arménie. Trest si odpykával v Novosibirsku, ve vazební věznici pro kriminální vězně. Po propuštění byl pod kontrolou Výboru státní bezpečnosti až do období perestrojky pod vedením posledního vůdce SSSR Michaila Gorbačova. Později se politickému a veřejnému životu nevěnoval, kromě účasti v karabašském hnutí v roce 1988.