Jiří Fuchs

„Já jsem po vojně nastoupil do Charity jako pomocný dělník ve skladu. A tam jsem naštěstí narazil na cisterciáka, ne kněze, ale byl z prostředí cisterciáckého v Rumburku, a ten mi otevřel oči způsobem, který doteďka oceňuju. On vůbec neagitoval, on nebyl ani intelektuál, ale to, jak se choval, bez přetvářky se zajímal o druhýho, to jsem neznal. To bylo pro mě velké překvapení, že je možné taky lidsky se vztahovat úplně jinak, než jsem byl zvyklej. Já jsem byl trochu konfliktní, když jsem vypadl z té školy, tak jsem se protestně přidal k těm máničkám, jak se říkalo. To mi vlastně trochu zůstalo.“

„V Klatovech, celý dva roky u tankistů. A jako bonbonek na závěr jsme dělali kruhovou obranu kasáren v tancích proti vetřelcům. Kdopak to byl asi v osmašedesátém...? Ale za chvíli to chcíplo, že jo. To jsem cenil tenkrát, já jsem ty papaláše, podplukovník to vedl, ty kasárna... já jsem je nesnášel. A zvlášť ty nižší šarže, ty na to byly cvičený, drsný a protivný. Prostě, člověk je nesnášel, můžu říct nenáviděl. Ale co jsem ocenil, tak ten velitel toho pluku, když přišli Rusáci, oni byli všichni zarytí komunisti, tak ten se nám omluvil. Před celým nástupem pluku, tak tam tedy vybalil svoji hořkost, tak to jsem cenil.“