Ladislav Fröde

* 1946

  • „Nakonec jsem přišel já a ti čtyři pánové my říkali: 'Neboj se, není žádný průšvih, to se tě netýká. My jen potřebujeme od tebe podpis.' A dali mi na stůl papír, ale byl překrytý ještě jiným a zůstala tam jen kolonka toho podpisu. A já na to koukám a říkám: 'Soudruzi, nezlobte se, ale já nepodepíšu nic, o čem nevím, co to je.' 'Neboj se, podepiš to, my se ti zaručujeme, že se to netýká tebe.' Tak na mě takhle tlačili a já jsem řekl 'ne'. 'Podepíšeš?' 'No takhle ne. Dokud si to nepřečtu.' A tak jsem odstrčil ten horní papír a tam bylo: Vyšetřovací protokol. Tak čtu dál a tam bylo Fröde Ladislav. Tak jsem si říkal, že to není jen tak nevinné. Čtu dál a tam bylo napsané: Potvrzuji, že farář Tyrner je špion, má ve Chvalči v kostele vysílačku, antény ve věži, je pedofil. Takhle to tam bylo vyjmenovávané, z kazatelny nabádá lidi, aby nechodili k volbám, a má protistátní řeči. Já na to koukám, začal jsem se smát a říkám: 'No to se nezlobte, to je nějaká hra?'“

  • „Potom, co ho zavřeli a pustili, tak jsem ho neviděl léta. Ale asi po dvaceti letech, to už jsme byli adventisti, tak jsem šel v Trutnově po náměstí a najednou se ke mně žene nějaký pán. Měl rozpřažené ruce a začal mě objímat a říká: 'Ty jsi Fröde, viď?' A já řekl, že jsem. 'Ty jsi mi zachránil život.' A já říkal: 'A kdy?' On na to: 'No v té škole, že jsi jim nepodepsal ten protokol.' Říkal jsem mu: 'Vždyť jste byl stejně šest let zavřený kvůli něčemu jinému.' A on říkal: 'No jo, ale to jsem měl jen blbost, to mi dali jen šest let a já měl žloutenku, tak mě pustili po třech letech domů. Ale kdyby to bylo to původní, tak jsem mohl mít provaz nebo doživotí. V padesátých letech to bylo za špionáž tvrdé, z toho bych jen tak nevylezl.' Tak mě tam objímal a říkal, jak rád mě vidí. On pak dosloužil ve Svobodě, párkrát jsem ho viděl. Dělal ještě pohřeb mé tchýně, tam jsme se také potkali, ale už jsme se moc nebavili.“

  • „Původně měl farnost v Poříčí a Chvaleč byla jeho pobočka, jezdil tam sloužit. Když bylo v zimě náledí, tak nejezdily vlaky ani autobusy. A my jsme tam čekali, mělo to začít vždycky v půl jedenácté, a on se neobjevoval. Najednou se objevil, slyšeli jsme motorku. On měl starou Zetku 125 a přijel z Poříčí, kdo to zná, ten terén, z Petříkovic do Chvalče to jsou kopečky a on přijel s nohama na zemi, měl to jako lyže. Přijel do Chvalče, vyjel ke kostelu, podrážky měl úplně utrhané, jak brousil o zem, protože se držel, jak to klouzalo na všechny strany. No ale přijel a já jsem ho vždy obdivoval, že v tomhle byl poctivý. Bohatý nebyl, měl sestru, ta mu dělala hospodyni v Poříčí. Ona vždy upletla nějaké takové vestičky a pak nám to přinesla na Vánoce. Takže já jsem ho měl docela rád, vážil jsem si ho, že byl poctivý v tomhletom.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 05.05.2021

    (audio)
    duration: 02:28:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jestli teď ustoupíš, budeš se podělávat celý život

Ve dvanácti letech, 1958
Ve dvanácti letech, 1958
photo: Archiv Ladislava Frödeho

Narodil se 8. dubna 1946 ve Velkém Poříčí u Hronova. Rodina záhy přesídlila do obce Chvaleč. Rodiče pracovali v textilním závodě. Pamětník dělal ministranta v kostele a chodil na náboženskou výuku k faráři Tyrnerovi. V osmé třídě odmítl podepsat vyšetřovací protokol proti faráři Tyrnerovi. Měl problémy najít školu, nakonec se vyučil aranžérem. Po vojně u pohraniční stráže se oženil a pracoval jako řidič. Na počátku 70. let nastoupil jako řidič k Československé státní bance v Trutnově, o deset let později přešel na pozici údržbáře a strážce trezoru. V roce 1984 musel dát z banky výpověď poté, co s manželkou vstoupili do církve adventistů sedmého dne. Po revoluci spoluzakládal firmu Countrylife a stal se laickým kazatelem. V roce 2021 žil ve Dvoře Králové nad Labem.