Miroslav Fleischman

* 1969  

  • „A ten zlej byl tedy Milan Janoušek. I když samozřejmě, už jsem nezažil to, co zažili některý disidenti v sedmdesátých nebo na začátku osmdesátých let. Nikdy mi nebyla dána nějaká rána. Tak bylo docela zajímavé, že ten zlej mi třeba vyhrožoval takovým stylem, že říkal: ,Podívejte se, my z vás nebudeme dělat druhýho Havla. Nemyslete si, že vás zavřeme za nějakou vaši politickou činnost. Na to už my jsme vyčuraný. V okamžiku, kdy vás zavřeme, takhle mladýho, jako Havla, tak se o vás bude hlásit na Svobodný Evropě, na Hlasu Ameriky. Udělají z vás mučedníka a z nás lumpy. Vy děláte na pumpě a my na vás pošleme hospodářskou kriminálku a něco na vás uhrajeme. A my vás zavřeme za hospodářskou činnost a ani pes po vás neštěkne.‘ Tak takovým způsobem vyhrožovali. Pak bylo zajímavý, jakým až legračním způsobem zostuzovali právě třeba Havla nebo Kantůrkovou. Snažil se poukázat, jak ty lidi mají za to, co dělají, peníze, a já za to nikdy nebudu mít nic, zatímco Havel se topí v penězích a jezdí v mercedesu. Tak jsem se snažil vysvětlit, že Havel samozřejmě jezdí v mercedesu, že mě to zaprvé nezajímá a že to má třeba za to, že píše knížky a na Západě se hrají jeho hry. Že to jsou prostě peníze, které si normálně vydělal. Takže takhle probíhal ten první výslech. Zajímavý je, že když jsem tam šel, tak jsem vůbec neměl strach. I když jsem si myslel, že až tam půjdu poprvé, nebo jestli tam půjdu poprvé, že se s prominutím počurám strachy, tak jsem vůbec ten strach neměl. Nevím proč.“

  • „Jsme si udělali takovou nástěnku ve třídě, kam jsme dávali různé výstřižky, ale vysloveně co jsme chtěli my. Takže jsme tam dali básničky Kainara. Dali jsme si tam tenkrát fotky z nového filmu Jak svět přichází o básníky nebo Jak básníci přicházejí o iluze. I tu nástěnku jsme museli zlikvidovat, nebyla nám schválená. A druhá věc je tablo, které jsme měli k maturitě. To jsme měli U Smetanů, což je bývalá prodejna oděvů v ulici Karla IV., dneska je tam myslím banka. A to tablo vypadalo tak, že byly dva kolíky a mezi nima šňůra. A na té šňůře visely naše maturitní fotky na kolíkách, pod tím byl písek, mušle, jako že je to pláž, to bylo. A byl tam deštník a byla tam zmačkaná krabička od cigaret. Ta krabička cigaret byla od marlbor a ten deštník byl Coca-Cola. A to tablo vydrželo týden a pak jsme ho museli zlikvidovat. Ani jsme nemohli ty věci odstranit a tablo se muselo sundat a nesměli jsme ho dál mít.“

  • „Tady se najednou vynořili z bočních ulic, zdánlivě neorganizovaně, a naběhli mezi nás a snažili se nás rozhánět. Takže nás jako by rozehnali, na té první demonstraci, a my jsme se zase nějak sešli dohromady a zase jsme šli dál. Ale víceméně se ten průvod tenčil, tenčil a myslím, že se jim to celkem i podařilo rozehnat.“ - „Viděl jste třeba, že by někoho bili tam víc?“ - „Viděl jsem určitě, že některým lidem zkroutili ruce, odvádějí je pryč. Viděl jsem, že bijí i kolemjdoucí, kteří absolutně nevěděli, o co jde a co se děje, a v podstatě se k té demonstraci jenom připletli. Viděl jsem, že bili i staré lidi. Krásný příklad třeba byl, a to je trochu i úsměvné, že jednoho staršího pána, který šel o holi, tak přetáhli. Ten pán nelenil a asi dvakrát nebo třikrát tou holí přetáhl naopak toho policistu. Ten byl tak překvapený, že ten pán starší normálně odešel, a ten policista zůstal překvapeně jenom koukat.“ - „A jak jste se cítil v tu dobu, když jste to viděl? Vy jste to sice slyšel z Hlasu Ameriky, to povědomí jste měl, ale jaké to je, když to pak člověk vidí naživo poprvé v životě?“ - „Je to hrozný. Je to vlastně ponížení toho člověka a zoufalství. Co se tady děje, že není možné se svobodně sejít a svobodně vyjádřit jakýkoliv názor? Člověk se cítí tak nějak divně.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 26.11.2019

    (audio)
    duration: 01:09:07
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 03.03.2020

    (audio)
    duration: 27:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Estébáci u výslechu mi řekli: My z vás nebudeme dělat druhýho Havla

Miroslav Fleischman ve věku dvou let
Miroslav Fleischman ve věku dvou let
photo: Archiv pamětníka

Miroslav Fleischman se narodil 12. května 1969 v Českém Krumlově. Vyrůstal v Českých Budějovicích. Po maturitě na gymnáziu v Jírovcově ulici roku 1987 získal zaměstnání u státního podniku Benzina a obsluhoval čerpací stanice v jižních Čechách. Od osmnácti let se účastnil protivládních demonstrací v Praze, sháněl podpisy pod prohlášení Několik vět, zakládal Demokratickou iniciativu v Jihočeském kraji a stal se jejím mluvčím. Jeho působení v disentu neuniklo Státní bezpečnosti. Estébáci ho sledovali, vyslýchali a vyhrožovali mu. Během sametové revoluce v roce 1989 měl na starost styk s veřejností v českobudějovickém Občanském fóru. Působil v občanské komisi při jihočeském krajském ředitelství policie. Na počátku devadesátých let dvacátého století se stal předsedou jihočeského oblastního výboru Liberálně demokratické strany. Po jejím zániku odešel z politiky. V letech 1997 až 2017 byl obchodním zástupcem prodejny rybářských potřeb, odkud přešel na stejnou pozici do kompostárny v Týně nad Vltavou. Roku 2013 se stal členem výboru Klubu na obranu demokracie. V roce 2020 žil Miroslav Fleischman v Českých Budějovicích.