Věra Flanderková

* 1941

  • „Taky jsme si žádali o příslib. Když jsme chtěli do zahraničí, nejdřív jsme museli požádat o příslib, jestli dostaneme nějaké peníze, dolary. To vždycky bylo zamítnuto, nikdy jsme nic nedostali. Až jednou, v roce 1970, to jsme byli ještě sami, bez dítěte, jsme dostali příslib. Pak jsme si požádali, jestli můžeme vyjet. To musel být pas, výjezdní doložka, zase se muselo znovu žádat. Ale náš podnik mně to nedovolil, protože jsem nebyla způsobilá. Tak jsem šla až za ředitelem a řekla jsem: 'Proč, když už jsem dostala příslib, proč vy mi nedovolíte, abych se někam dostala?' Chtěli jsme se podívat do Jugoslávie. Pan ředitel, to si pamatuji dodnes, mi řekl: 'Jiní si to zaslouží víc.' Řekla jsem mu: 'Co jiní? Já si všechno zaplatím, po nikom nic nechci. Jiní jsou jiní a já jsem já.' Když jsem se hodně bouřila, tak mně nakonec razítko dali. Vyjeli jsme do Jugoslávie.“

  • „Mně to bylo divné všecko, před 21. srpnem. Protože my jsme byli těsně předtím v Německu, v NDR, na dovolené u známých v Žitavě. Známí, ten pán měl kamenictví jako soukromník. V NDR byli soukromí řemeslníci. Přátelé nám říkali: 'Počkejte, oni vás zaberou.' A my jsme se ptali: 'Kdo by nás zabral?' 'Tady jsou plné lesy ruských vojáků. Tam se ani nesmí jít, třeba na Oybin a na jiná místa u hranic, kam lidi rádi chodí.' Tam se vůbec nesmělo. Byl tam zákaz vjezdu. Tohle všechno nám naši známí říkali, 14 dní před vpádem ruských vojsk, že jsou zakopaní v lese a připravení na nás vtrhnout. My jsme se tomu hrozně divili. Pak jsme přišli domů a nevěnovali jsme tomu vůbec pozornost. Žili jsme normálně, moc jsme se o politiku nestarali. Co jsme slyšeli, to jsme slyšeli. Líbilo se nám, jak Dubček vystupuje a že to bylo lepší než proklamace jiných komunistů. Ale najednou byl srpen.“

  • „Pamatuji si, že na konci války, když byl odsun Němců, tatínek pomohl třem holkám určeným k odsunu. Několik měsíců, nevím, jak přesně dlouho, ty tři holky měl. Přivezl je z Bílého Kostela od Liberce. Byly u nás nějaký čas, než byly odsunuté. Byly rády. Ta jedna, to mě teď napadlo, byla odsunuta někam do Drážďan. A asi v padesátých nebo šedesátých [letech], možná ještě později, se u nás objevil její syn a přivezl od ní pozdrav. Vzpomínala, že u tatínka v Podsemíně určitou dobu žila. Hezké to bylo, příjemné. Normálně s námi žily v rodině, pomáhaly hlavně mamince s domácností. Bylo hezké, že na to vzpomínaly, asi se jim u nás líbilo. Byly rády, že jim tatínek pomohl.“

  • Full recordings
  • 1

    Turnov, 13.04.2023

    (audio)
    duration: 01:43:33
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Starý mlynářský rod Skálů nezlomili nacisté ani komunisté

Fotografie na maturitní tablo, 1959
Fotografie na maturitní tablo, 1959
photo: archiv pamětnice

Věra Flanderková, rozená Skálová, přišla na svět 30. června 1941 v Mladé Boleslavi. Narodila se do významného mlynářského rodu Skálů, kteří působili v Podsemínském mlýně na Žehrovce od roku 1821. Mlýn stál na samotě, bylo u něj velké hospodářství. V roce 1942 se narodila sestra Ludmila. Matka Věra Skálová, rozená Pazderníková, pocházela z velkého statku v nedaleké Malé Lhotě. Za války otec Jaroslav Skála vozil jídlo lidem ukrytým v okolí. Matčina sestra Marie Hieková skončila v koncentračním táboře Ravensbrück, protože jejího manžela Františka Hiekeho pronásledovalo gestapo pro odbojovou činnost. Po válce se rodina sešla. František Hieke skončil v 50. letech v komunistickém vězení, statek v Malé Lhotě zabavili v rámci kolektivizace. Rodinu sestry otce, Lidmily Vojanové, také komunistický režim perzekvoval. Mlýn v Podsemíně v roce 1951 komunisté úředně zastavili. Rodiče Skálovi těžce pracovali v jednotných zemědělských družstvech. Věra Skálová po dokončení střední školy začala pracovat v potravinářském podniku. V roce 1962 se provdala za Miroslava Flanderku, o rok později se přestěhovali do Ústí nad Labem. O politiku se nezajímali. V roce 1970 se jim narodil syn Miroslav. Většinu volného času trávili v Podsemíně, kam se v důchodu v 90. letech přestěhovali. Po 25 letech Věra Flanderková ovdověla. V roce 2023 žila sama ve mlýně.