Petr Fejfar

* 1959

  • „Na základě toho, že nám neodpověděli na diskusní klub, jsme šli ke kašně na náměstí. Byla, myslím, neděle a začali jsme povykovat. –Lidi přijďte, ať se dozvíte, co je v Praze a co je nového! Zítra ve čtyři hodiny jsme tady. A lidi přišli, rozkřiklo se to. Měli jsme ten papír, že jsme chtěli diskusi s Národním výborem a oni ji s námi nezahájili nebo nám neodpověděli. Na základě toho jsme vzali ten papír, že jsme chtěli diskuzi. –Podívejte se na ně. My s nimi chtěli diskutovat a oni s námi ne. Byla to první velká demonstrace v České Skalici. U kašny se sešlo tři sta čtyři sta lidí. Vystoupili jsme tam, začalo to a trvalo pět minut, otevřely se dveře Národního výboru, vyšel předseda Národního výboru a nějaký funkcionář z Okresního výboru. Předseda řekl -Pane Fejfar, musíme vám něco říct. Občané rozejděte se! Shromáždění je nezákonné! Ale lidi se už nerozešli. Bylo to krátce po sedmnáctém listopadu. Údajně byli na Národním výboru schovaní policajti a estébáci a měli na nás napsané zatykače.“

  • „Jeli jsme v policejních velkých vozech, zelených antonech. Myslím, že to byly robury. Jeli jsme někam na letiště. Tam bylo vytyčené dejme tomu Václavské náměstí. Cvičilo se tak, že se vystoupilo z aut, sestavily se jednotky, nějaké řady. Velicí důstojník velel – neměli jsme proti sobě nikoho, kdo by dělal statisty. Myslím, že tenkrát se ani žádné demonstrace v letech 1978 až 1980 neděly. Šlo se jakoby do zákroku v jednotce s jednotným velením. Cvičilo se použití obušků dopředu nebo nasazení štítu. Tak se cvičilo. Myslím, že se takhle cvičí dodneška.“

  • „Když jsem sloužil na Praze 1 v motorizované jednotce jako student policejní školy, tak se tam honily lehké holky. Vím, že mě párkrát starší policajti vyhodili z auta, ať se jdu projít. Nevím, co tam s nimi pak dělali. A pak ještě něco. Asi se to dělá i dneska – starší policajti měli hezká místa na zašití. Po půlnoci si řekli: ‚Jedeme tam. Jdeme se prospat.‘ Nechala se puštěná vysílačka a tři policajti v autě spali. Taky ji pamatuju, jak jsme se o půlnoci vždycky zastavili na Václaváku na buřtíka. To byl takový vrchol, to mě bavilo – buřtík na přepáleném tuku.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 19.02.2019

    (audio)
    duration: 02:11:39
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Z komunistické VB utekl mezi hipíky. S Prasečí farmou zpíval protestsongy

Petr Fejfar v 70. letech jako kytarista na koncertě
Petr Fejfar v 70. letech jako kytarista na koncertě
photo: Archiv Petra Fejfara

Petr Fejfar se narodil 7. února 1959 v Hradci Králové. Otec byl úředník, matka švadlena. Dědeček z matčiny strany, mistr kloboučnický, žil léta v Paříži. Petr Fejfar se vyučil automechanikem a udělal si maturitu. V roce 1978 šel na policejní školu k Pohotovostnímu pluku Veřejné bezpečnosti, ukončil ji maturitou v roce 1980, ale ze zdravotních důvodů záhy odešel z řad policie. V první polovině 80. let se přestěhoval do České Skalice. Hrál tam v undergroundové kapele Prasečí farma. V druhé polovině 80. let se stal členem Hnutí za občanskou svobodu a Nezávislého mírového sdružení. Zajímala se o něj Státní bezpečnost, nespolupracoval s ní však. V roce 1989 patřil mezi vůdce sametové revoluce v České Skalici. Roku 1990 se stal starostou a ve funkci zůstal deset let. V letech 2000 až 2006 působil jako senátor Parlamentu České republiky. V roce 2020 žije v České Skalici a věnuje se kultuře.