Jan Fechtner

* 1946

  • „Měl jsem akorát problémy, že mě nechtěli pouštět do zahraničí na lodi. To jsem pak musel vysvětlovat a obhajovat u kádrováků, dokazovat, že byl táta rehabilitovaný. Nebyl jsem nikdy ve straně a lidem bylo divné, že můžu jezdit, i když nejsem ve straně. Ptali se, jak je to možné, že jako nestraník jezdím na Západ, ale naštěstí jsem měl dobrého šéfa. Asi jsem byl natolik dobrý, že mě na ty cesty posílal, i když stranickým buňkám se to nelíbilo.“

  • „Byl jsem tehdy mladý pubertální kluk a měl jsem z toho strašnou legraci, ale jednou se stalo, že nám doma začal unikat plyn. Táta to ucítil a začal se chvět, panikařit. Máma nám potom vysvětlila, abychom se nesmáli, že zažil ve válce plynové útoky. Tehdy ještě nebyly plynové masky, vojáci používali pomočené hadry jako ochranu. Do té doby končily plynové útoky obrovskými ztrátami.“

  • „Byli jsme jednou na procházce, vrátili jsme se domů a najednou otevře chlap v koženém kabátě, vtáhnul nás hrubě dovnitř. Rodina seděla v koutě, máma brečela, děti vykulený. Řvali na otce, všechny šuplíky v bytě vysypali. Chytli jej a odvedli z bytu pryč. Dva roky jsme ho neviděli. Až po mnoha letech jsme se dozvěděli, že jej odvezli do Domečku u Lorety. Chtěli zlikvidovat důstojníky. Mého tátu uvázali za nohu, visel hlavou dolů v jeho cele, nebo ho vůbec nenechali spát. Čekali nějaké přiznání. Dokonce chtěli tátu vytáhnout z okna, ale na poslední chvíli jej neshodili. Dozvěděl jsem se to ne od něj, ale od kamarádů, které tam mučili s ním.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 25.05.2022

    (audio)
    duration: 01:23:37
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 27.06.2022

    (audio)
    duration: 01:39:55
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Otce mučili v Domečku u Lorety, dozvěděl se to až po letech od jeho spoluvězňů

Jan Fechtner jako plavčík v roce 1961
Jan Fechtner jako plavčík v roce 1961
photo: archiv pamětníka

Jan Fechtner se narodil 15. února 1946 v Praze. Rodiče Václav a Milada Fechtnerovi prožili válku odděleně. Václav Fechtner byl jako člen Československé armády, který se před válkou podílel na vybudování československého opevnění v pohraničí, uvězněn gestapem a celou válku strávil v internačním táboře Svatobořice. Kvůli otcově pozici v armádě se rodina potýkala s problémy po další desetiletí. Po únorovém převratu byl otec zatčen, vyslýchán v nechvalně známém Domečku na Hradčanech a poté uvězněn v komunistickém vězení Stráž pod Ralskem. Rodina, včetně malého Jana Fechtnera, mezitím snášela urážky a ponižování okolí. Učitelky dávaly Jana Fechtnera ostatním žákům za příklad dítěte zrádce národa a odráželo se to na jeho prospěchu. Matka Milada navzdory dobrému vzdělání a znalosti jazyků získávala jen podřadné práce, například místo dělnice v podniku Tesla anebo pomocné síly v nemocnici Emauzy. Jan Fechtner pracoval po ukončení lodního učiliště v Děčíně v posádce Labsko-oderské plavby a pravidelně se plavil přes hranice do měst ve východním i západním Německu. Později v 70. letech pracoval u Vojenských staveb a podílel se na budování pražského metra. Po roce 1977 nastoupil do Státní plavební správy, kde složil kapitánské zkoušky. V roce 2022 žil s manželkou Štěpánkou v Praze.